Leden 2018

Je to jen malý krůček pro lidstvo, ale velký krok pro jednoho člověka

15. ledna 2018 v 15:29 | Aelynn |  Youtaite věci
Jednou za půl roku bych se opravdu ohlásit mohla.

Vlastně jsem sem chtěla něco napsat už mnohokrát. Nejdřív dobré zprávy. Pak hromadu špatných. Pak to, že se věci uklidnily. Pak to, že se v mém životě nic zajímavého neděje (co by se taky dělo v životě člověka, který celé dny sedí zavřený u sebe v pokoji a čte si). Vždycky jsem to nakonec odložila a nenapsala jsem ani řádek.

Ale ne! To je špatný přístup. No tak, holka, vzchop se!

Takže jsem se rozhodla napsat aspoň něco teď, protože se domnívám, že jsem ve svém životě učinila dost významný posun. Odehrála se totiž důležitá událost. Konečně jsem si pořídila něco, po čem jsem již dlouhé roky toužila - vlastní klávesy. Samozřejmě, už od narození sice vlastním klavír, ale na ten bohužel jaksi nic nenahrajete. I když chcete udělat nahrávku vaší nepochybně bezchybné hry, je to nemožné, protože vám v ní vrže pedál, klavír všemožně rezonuje, soused zrovna akutně používá toaletu, načež bez prodlení skáče do sprchy, neznámý puberťák projíždí za oknem na motorce rychlostí světla, následovaný mužem s krizí středního věku, který si životní nespokojenost kompenzuje tím, že vyhulí rádio ve svém autě s hodnotou několika milionů na maximum, takže vaše nahrávka v závěru zní asi tak, jako kdyby kolem vašeho nástroje zrovna procházel cirkusový průvod. A to samozřejmě nikdo nechce.

Proto jsem se rozhodla na následujících pár měsíců vzdát stravy a pořídit si za všechny dostupné finance klávesy; ty jsem se ihned rozhodla zužitkovat.

Takže jsem vytvořila a nahrála svoje první aranžmá - nevěděla jsem, jestli si na to troufat, protože normálně hraju (jako asi většina lidí) spíše z not, ale... k mému překvapení to vyšlo! Byla jsem nadšená. Radostí bez sebe. Totiž, když člověk zpívá, je to samo o sobě skvělý pocit. Ale když se k tomu i hudebně doprovází... dává do toho ještě větší část sebe sama.

O pár týdnů později jsem se rozhodla tento svůj počin posunout ještě dál a sedla jsem si ke klávesám se záměrem složit vlastní písničku. Nevěděla jsem, jak to dopadne. Ještě nikdy jsem to nedělala, ani mi nikdo nedával instrukce, jak na to.

Proto bylo moje nadšení nesmírné, když se mi opravdu podařilo svoji první životní písničku dovést k realizaci. Ono to žije! Je to můj produkt. Dala jsem tomu zvuk, hlas, slova, cit. Dala jsem tomu všechno, co jsem měla. A jsem hrdá a šťastná, že tu dnes sedím na posteli a ťukám do notebooku (no dobře, na to konkrétně ne, ale...); že se můžu pochlubit tím, že jsem napsala vlastní písničku.

A můžu s jistotou říci, že tohle není konec. Mám hromadu plánů; jenom těžko krotím svoje nadšení. Vlastních písniček bude rozhodně víc. V hlavě mi létá snad stovka nápadů, které chci přivést k životu. S covery samozřejmě skončit nehodlám, to zase ne - japonskou hudbu miluji a je mým cílem dál ji zpřístupňovat i lidem v našich končinách, aby se jim lépe poslouchala a snadněji jí porozuměli. Ale chci své covery čas od času proložit něčím novým, něčím originálním, co ještě nikdo nemohl slyšet. Protože to je zase něco úplně jiného.




Vlastní písnička: