Březen 2017

Tak trochu straším, ale mám Naději

19. března 2017 v 17:56 | Aelynn |  Texty
Po velmi dlouhé době konečně zase nějaký ten update.

Začla bych takovou výstražnou zprávou - bohužel se momentálně potýkám s jistými nepříjemnými záležitostmi a obávám se, že by mohly vést ke zrušení mého účtu na YT. Upřímně, možná jenom zmatkuji a pevně doufám, že na tuto situaci nedojde, ale kdyby byly mé nejhorší obavy vyslyšeny, ráda bych aspoň někde umístila varování. Zpěv a hudba je moje všechno a velmi mi pomáhá po psychické stránce, takže i kdybych náhodou opravdu ztratila svůj kanál, tedy i zhlédnutí, odběratele, komentáře a všechno to ostatní, neskončila bych (tedy, možná bych následkem těchto událostí spáchala sebevraždu, ale rozhodně bych pokračovala ze záhrobí). Založila bych si kanál nový, na stejnou přezdívku. Publikovala bych dál, takže pokud na tuhle situaci skutečně dojde (vážně nechci nic přivolávat), byla bych štěstím bez sebe, kdybyste si našli i můj nový kanál. (I když vás samozřejmě nechci k ničemu nutit, eh.)

Skutečně doufám, že všechno nakonec dobře dopadne, ale kdoví - když se něco může pokazit, pokazí se to. (Ať žije optimismus.)

Minulý týden byly v mém kraji jarní prázdniny, takže se mi na pár dní dostalo požehnaného odpočinku. Měla jsem opravdu velké plány, z nichž se mi nakonec nepodařilo ani jeden zrealizovat. Vizuální novela, na kterou se třepu už bůhvíjak dlouho, stále leží v mojí staré složce a padá na ni virtuální prach, a dlouhý seznam nedokoukaných anime, který si vedu, nezhubnul ani o jednu položku, ba naopak, podařilo se mi na něj přidat asi 15 nových titulů. Někdy si říkám, že se mi na začátku jakýchkoli prázdnin vždycky podaří vlézt do červí díry, která mě vyklopí ze svých útrob přesně večer před opětovným začátkem školních povinností.

Přes všechny nezdary se mi aspoň podařilo dokončit píseň, na kterou jsem si brousila zuby už několik měsíců. Šlo o ONE's hope, skladbu, která mě pokaždé bez výjimky rozpláče. Víte, co je hrozné na vztazích? Přesně tohle. Jakmile nějaký vztah začne, může jedině skončit a zanechat člověka se zlomeným srdcem. (Jej!)

Tahle písnička pro mě nicméně hodně znamená a ráda bych ji věnovala své nejdražší mámě, která si toho se mnou mnoho vytrpěla. Je to moje osobní hrdinka.

Pokud mi to škola umožní, ráda bych příští týden nahrála další ukecané video, v němž bych odpověděla na posluchači položené otázky. Blíží se totiž výročí, které mi přijde až neuvěřitelné - na YT už totiž nahrávám téměř čtyři roky. Musím říct, že to uteklo jako voda, a že jsem velmi ráda, že jsem tehdy svůj prvotní stud nakonec (byť s obtížemi) překonala.


Teď zase běžím studovat a budu tiše doufat, že se nakonec všechno v dobrém vyřeší.