Po nulté

18. září 2016 v 13:48 | Aelynn |  Hakomari

Po nulté
Doslovnou pravdu, která se skrývá za slovy 'láska dovede změnit svět' jsem pochopila, když mi bylo šestnáct.


Kolikrát jsem si říkala, že je život příliš nudný a únavný na to, aby se dal snášet, s vším tím jeho neustálým opakováním zvyků a zvyků a zvyků? Kolikrát jsem vážně uvažovala o tom, že ukončím svůj život?-Nepodařilo by se mi to spočítat, ani kdybych použila všechny prsty na rukou a na nohou dohromady.

Strašlivě jsem se nudila.

Ale nikdy jsem své myšlenky nevyslovila nahlas a vždycky jsem se chovala, jako kdybych byla šťastná a všechno bylo v pořádku. Konec konců, když se před ostatními chováte zničeně a dáte najevo svou slabost, nepřinese vám to nic dobrého. Snažila jsem se se všemi vycházet, a ukázalo se, že to není zas až tak obtížné. Když se vyhnete tomu, abyste se hlouběji zamýšleli nad něčími silnými a slabými stránkami, nebo nad tím, jestli máte něco rádi nebo to nenávidíte, můžete si poměrně snadno udržet se všemi dobré vztahy.

Několik lidí se kolem mě shromáždilo v kroužku. Všichni mi řekli tu samou věc.

"Vždycky jsi tak veselá. Ty opravdu nemáš žádné starosti, že?"

Ah, ano. Díky vám všem za to, že je tak jednoduché vás dokonale obelhat. Děkuji vám za to, že jste až doteď byli naprosto slepí vůči mé škaredosti a zvrácenosti. Díky vám jsem dospěla do bodu, kdy si přeju všechno zahodit.
Myslím si, že vím, kdy jsem začala tuhle nudu pociťovat.

Lidé jsou až příliš zahledění sami do sebe.

Když jsem dala jednomu klukovi své telefonní číslo a pravidelně odpovídala na jeho zprávy, hned si to vzal příliš k srdci a vyznal mi lásku, aniž bych po něm něco takového chtěla. Když jsem se snažila být milá na kluka, kterému se všechny spolužačky vyhýbaly, místo abych ho ignorovala, domyslel si, že k němu něco cítím a vyznal mi lásku. Když mě někdo pozval do kina a já souhlasila jenom proto, že mi přišlo neslušné ho odmítnout, hned chtěl něco víc. Když jsem párkrát šla s někým společně domů, prostě protože naše domy byly stejným směrem, vyznal mi lásku.

Pokaždé, když jsem někoho odmítla, zatvářil se, jako kdybych ho zrazovala, i když z toho mohl vinit jenom sám sebe, a začal mě nenávidět. Nesnášet mě začaly i všechny dívky, které k oněm chlapcům chovaly nějaké city. Sobeckost. Sebestřednost. Pokaždé to na mně zanechalo rány, až nakonec celé mé tělo skončilo pokryté jizvami. Postupem času už jsem si i přestala všímat, když mi někdo ublížil a na mé duši se objevily stopy čerstvých ran. A tehdy jsem si to konečně uvědomila-

Stačilo, když jsem se s každým bavila jenom na oko, aniž bych cokoli cítila. Jediné, co jsem potřebovala, bylo šikovně číst atmosféru a povrchně konverzovat. Nikomu z nich neukázat své skutečné já. Uzamknout své srdce a schovat se do ulity, která by všem odepřela přístup k mému křehkému nitru.

A tehdy jsem se začala nudit.

I když jsem jenom ukazovala svou venkovní schránku, nikdo si nikdy ničeho nevšiml. Nikdo nepoznal žádný rozdíl.
Všichni mi vždycky říkali jenom tu samou věc.

"Vždycky jsi tak veselá. Ty opravdu nemáš žádné starosti, že?"

Dokonalý úspěch.

Kéž by tak všichni zmizeli.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama