Září 2016

Po nulté (část druhá)

18. září 2016 v 13:57 | Aelynn |  Hakomari

Stalo se to v jeden normální den po škole. Jako vždycky jsem se usmívala a povídala si o hloupostech s cizími lidmi, kteří předstírali, že jsou mými přáteli. A pak, z ničeho nic, bez jakéhokoli upozornění-


Mě do tváře praštil určitý pocit, který najednou začal nabývat fyzické podoby, a vehnal mi na mysl jisté slovo.

'Samota'.


Aah, byla jsem naprosto a úplně-sama.


Sama. Aha, jasně, byla jsem sama. Ačkoli jsem byla obklopená lidmi, byla jsem sama. Jistým zvláštním způsobem mě to potěšilo. To slovo mé pocity dokonale vystihovalo.


Jenomže to slovo vzápětí odhalilo své tesáky a nemilosrdně na mě zaútočilo. Poprvé jsem si uvědomila, že taková naprostá samota je věčně doprovázena bolestí. Moje hruď bolela a nemohla jsem dýchat. A i když se mi konečně podařilo znovu nadechnout, cítila jsem, jako kdyby byl vzduch plný špičatých jehel. Probodaly mi plíce skrz naskrz. Najednou všechno před mýma očima zčernalo a mě napadlo, že dost možná umírám. Jenomže zrak se mi za chvíli vrátil a smrt mě tak jednoduše nevysvobodila. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nevím. Pomoc. Někdo, kdokoli, prosím, pomozte mi.


"Copak se děje?"


Někdo si všiml mých potíží a promluvil na mě.


"Vypadáš vážně šťastně, když se tak od ucha k uchu usmíváš."


Eh?


Já se usmívám-?


Prsty jsem se dotkla svých tváří, protože jsem nebyla schopná pochopit význam jeho slov.


Koutky mých úst byly skutečně vytažené nahoru.


"Vážně, vždycky jsi tak veselá. Ty opravdu nemáš žádné starosti, že?"


Nahlas jsem se zasmála. "Ano, jsem šťastná!" smála jsem se. Smála jsem se, aniž bych věděla proč.


V ten moment lidé kolem mě postupně začali blednout. Jeden po druhém mizeli. Rozplynuli se a stali se průhlednými, takže už jsem je dál neviděla. Některé hlasy na mě i nadále mluvily, ale já už jsem je neslyšela. Ale i tak jsem jim stále byla schopná dokonale odpovídat. Nechápala jsem to.


Dřív než jsem si toho stačila všimnout, byla celá třída prázdná. Zbyla jsem jenom já.


Ale byla jsem si jistá, že to já jsem celou třídu vyprázdnila.


Všechny jsem zavrhla.


"Mám něco domluveného, takže už musím jít."


Ačkoli jsem nikoho neviděla, pronesla jsem svá slova s úsměvem a vzala jsem do ruky svou školní tašku. Moje vztahy s ostatními zřejmě nevyžadovaly, abych je oslovovala jmény. Pokud je to vážně takhle, prostě jsem už od začátku rovnou měla mluvit ke zdi.

Po nulté

18. září 2016 v 13:48 | Aelynn |  Hakomari

Po nulté
Doslovnou pravdu, která se skrývá za slovy 'láska dovede změnit svět' jsem pochopila, když mi bylo šestnáct.


Kolikrát jsem si říkala, že je život příliš nudný a únavný na to, aby se dal snášet, s vším tím jeho neustálým opakováním zvyků a zvyků a zvyků? Kolikrát jsem vážně uvažovala o tom, že ukončím svůj život?-Nepodařilo by se mi to spočítat, ani kdybych použila všechny prsty na rukou a na nohou dohromady.

Strašlivě jsem se nudila.

Ale nikdy jsem své myšlenky nevyslovila nahlas a vždycky jsem se chovala, jako kdybych byla šťastná a všechno bylo v pořádku. Konec konců, když se před ostatními chováte zničeně a dáte najevo svou slabost, nepřinese vám to nic dobrého. Snažila jsem se se všemi vycházet, a ukázalo se, že to není zas až tak obtížné. Když se vyhnete tomu, abyste se hlouběji zamýšleli nad něčími silnými a slabými stránkami, nebo nad tím, jestli máte něco rádi nebo to nenávidíte, můžete si poměrně snadno udržet se všemi dobré vztahy.

Několik lidí se kolem mě shromáždilo v kroužku. Všichni mi řekli tu samou věc.

"Vždycky jsi tak veselá. Ty opravdu nemáš žádné starosti, že?"

Ah, ano. Díky vám všem za to, že je tak jednoduché vás dokonale obelhat. Děkuji vám za to, že jste až doteď byli naprosto slepí vůči mé škaredosti a zvrácenosti. Díky vám jsem dospěla do bodu, kdy si přeju všechno zahodit.
Myslím si, že vím, kdy jsem začala tuhle nudu pociťovat.

Lidé jsou až příliš zahledění sami do sebe.

Když jsem dala jednomu klukovi své telefonní číslo a pravidelně odpovídala na jeho zprávy, hned si to vzal příliš k srdci a vyznal mi lásku, aniž bych po něm něco takového chtěla. Když jsem se snažila být milá na kluka, kterému se všechny spolužačky vyhýbaly, místo abych ho ignorovala, domyslel si, že k němu něco cítím a vyznal mi lásku. Když mě někdo pozval do kina a já souhlasila jenom proto, že mi přišlo neslušné ho odmítnout, hned chtěl něco víc. Když jsem párkrát šla s někým společně domů, prostě protože naše domy byly stejným směrem, vyznal mi lásku.

Pokaždé, když jsem někoho odmítla, zatvářil se, jako kdybych ho zrazovala, i když z toho mohl vinit jenom sám sebe, a začal mě nenávidět. Nesnášet mě začaly i všechny dívky, které k oněm chlapcům chovaly nějaké city. Sobeckost. Sebestřednost. Pokaždé to na mně zanechalo rány, až nakonec celé mé tělo skončilo pokryté jizvami. Postupem času už jsem si i přestala všímat, když mi někdo ublížil a na mé duši se objevily stopy čerstvých ran. A tehdy jsem si to konečně uvědomila-

Stačilo, když jsem se s každým bavila jenom na oko, aniž bych cokoli cítila. Jediné, co jsem potřebovala, bylo šikovně číst atmosféru a povrchně konverzovat. Nikomu z nich neukázat své skutečné já. Uzamknout své srdce a schovat se do ulity, která by všem odepřela přístup k mému křehkému nitru.

A tehdy jsem se začala nudit.

I když jsem jenom ukazovala svou venkovní schránku, nikdo si nikdy ničeho nevšiml. Nikdo nepoznal žádný rozdíl.
Všichni mi vždycky říkali jenom tu samou věc.

"Vždycky jsi tak veselá. Ty opravdu nemáš žádné starosti, že?"

Dokonalý úspěch.

Kéž by tak všichni zmizeli.









Po 27 754té (část čtrnáctá)

18. září 2016 v 13:42 | Aelynn |  Hakomari

Je to tak nečekané, že mi nejdřív nedojde, za co se mi vlastně omlouvá. Dřív než si to uvědomím, všechna radost z jejího obličeje vyprchá.

"Vážně, stydím se za vlastní neschopnost. Omlouvám se."

"T-To nic…."

Když se mi někdo, kdo je očividně na vyšší úrovni než já, tak upřímně omlouvá, není mi zrovna příjemně. Připadám si, jako kdyby mě kritizovala. Cítím se pateticky.

Po 27 754té (část třináctá)

18. září 2016 v 13:41 | Aelynn |  Hakomari

Ať už cítí kolik zodpovědnosti jenom chce, neudělala nic, co by se nedalo odčinit.

Vlastně ani nerozumím, proč vlastně tolik zodpovědnosti cítí. Ona není tvůrcem téhle 'Třídy Zatracení'. Jenom je do ní zatažená-

-ne, to není tak úplně pravda.

Otonashi-san není jenom oběť. Je to někdo, komu se podařilo pochopit naše osobnosti a analyzovat naše chování. Ví, jak se budou šířit vlnky v bazénu, když hodíte kámen na jedno konkrétní místo. V tuto chvíli má stejnou moc jako sám tvůrce 'Třídy Zatracení'.

Ale kvůli této moci se cítí zodpovědná za věci, co se tu odehrají. Protože se domnívá, že by všem těm špatným věcem mohla předejít.

Tudíž jelikož nemohla a nezabránila něčí smrti, připadá si jako vrah.

Ale Otonashi-san to přece sama řekla. Smrt v 'Třídě Zatracení' není skutečná.


"Vážně mi to nevadí. Ale jestli na tom trváš, co třeba použít jisté kouzelné slovíčko?"

Otonashi-san zamrzne se stále zakaboněným obličejem. Po chvíli se znovu pohne a stočí svůj pohled k zemi.

"Heh…"

Po 27 754té (část dvanáctá)

18. září 2016 v 13:39 | Aelynn |  Hakomari

"-Už chápu tvoje odhodlání," ucedí Otonashi-san po zhlédnutí právě proběhlé interakce mezi mnou a Mogi-san. Pořád se opírá o zeď. "Takže jsem se taky k něčemu rozhodla. Vzdám se svého cíle získat tuhle schránku."

"…Eh?"

Tohle mi vadí. Vážně hodně mi to vadí. Potřebuju k dosažení svého cíle sílu Otonashi-san. Bez přemýšlení otevřu pusu, abych se ji pokusil zadržet. Když v tom…

"-Takže ti pomůžu."

"…Eh?"

To jsem nečekal.

Pomůže mi? Aya Otonashi mi pomůže?

"Proč na mě civíš jako ubreptaný idiot? Řekla jsem, že ti podám pomocnou ruku. Ohluchnul jsi snad?"

Ale tohle je stejně tak pravděpodobné jako to, že slunce vyjde na západě a zapadne na východě.

"Ztratila jsem svoji cestu. Tvoje kritika byla zcela oprávněná-tvojí vraždou jsem přestala být člověkem. Ne, je to ještě horší. Jsem zbabělec, co zahodil svůj vlastní cíl a pokusil se utéct, protože si to nechtěl přiznat. Prostě řečeno, poddala jsem se 'Třídě Zatracení'. A dál jsem utíkala, zatímco jsem si nalhávala, že poražená schránka jako jsem já nemůže dělat nic dalšího."

I když se snaží sama sebe ponížit, v jejích očích stále hoří jistý plamen. To mě docela uklidňuje.

Po 27 754té (část jedenáctá)

18. září 2016 v 13:37 | Aelynn |  Hakomari

"Neztratila jsem vzpomínky a ani se mi nepodařilo uniknout ze 'Třídy Zatracení'. Haha… nejspíš jsem někde v hloubi duše věděla, že mě jen tak snad nepustí."

"…Proč?"

"Je to prosté. Nemůžu se zbavit svojí houževnatosti."

Otonashi-san se pokouší vstát a její tělo se kýve ze strany na stranu. Klidně mohla zůstat ležet, ale nejspíš nesnese představu, že se na ni dívám spatra.

Z její levé nohy je v podstatě kaše. S každým jejím záchvatem kašle kolem létají kapky krve. Nakonec se jí za pomoci zdi coby opory podaří stát zpříma a podívá se na mě.

Nejspíš protože si všimne, že Otonashi-san teď stojí, Mogi-san cosi vytrhne z jejího stavu šoku a taky se začne hýbat. Nesměle se na mě podívá.

"Jsi v pořádku, Mogi-san?"

"……!!" z jejích lehce pootevřených úst unikne poněkud opožděný výkřik.

"O-o čem jste to vy dva… zrovna mluvili…? Mmhm, nejenom teď, už od včerejška… co to má znamenat?"

…Cože? Na koho se to díváš? Na koho se to díváš těma očima plnýma strachu?

…Vím to. Dívá se přímo na mě.

Z nějakého důvodu ji nemůžu jen tak nechat být. Aniž bych se nad tím nějak zamýšlel, natáhnu k ní ruku a dotknu se její tváře.

"N-Nedotýkej se mě!"

Aah… má pravdu. Co to dělám? Proč se jí dotýkám, když moc dobře vím, že právě já ji děsím? Myslel jsem si snad, že ji tím gestem uklidním? Jak mě mohlo vůbec napadnout, že bych ji mohl utěšit? …Není možné, že by se mi něco takového podařilo.

"…Co… to má…?"

Zatnu ruku v pěst. Nemůžu jí nic vysvětlit. Takže nemám na výběr a musím ji nechat být.


Po 27 754té (část desátá)

18. září 2016 v 13:23 | Aelynn |  Hakomari

Po 27 754té

Nejspíš jsem příliš vyčerpaný z rozvrácení vztahů mezi mnou a Otonashi-san a po tom náhlém telefonátu od Kokone. …Ne, vlastně jenom hledám výmluvy.

Úplně jsem na to zapomněl.

Na to, že se ta nehoda stane na téhle křižovatce.

Jsem v bezpečí. Instinktivně jsem si to vybavil, když jsem se k té křižovatce přiblížil - nejspíš kvůli obrovskému šoku, který jsem utrpěl, když tady jednou vyhasl můj život. Tudíž nemám žádný problém s tím, abych se postaral o svou vlastní bezpečnost.

Ale to nemůžu přijmout. Chci říct, to by znamenalo, že zemře někdo jiný, protože před touhle nehodou jednoduše není vyhnutí.

Zapomněl jsem. A kvůli tomu bylo už příliš pozdě na to, abych mohl něco udělat. I když jsem věděl, že dnes bezpochyby někdo zemře, nezabránil jsem tomu. 'Protože jsem na to zapomněl' se snad ani nedá počítat jako výmluva.

Nenávidím se. Je to, jako bych já sám byl vrahem.

Je tu Kasumi Mogi.

Dívka, kterou miluji, je tu.

A jako vždy, neuvěřitelnou rychlostí se k ní blíží nákladní vůz.

Z místa, kde právě stojím, ji už nemůžu zachránit. I kdybych se bezhlavě rozběhl a vtrhl do silnice, z takovéto dálky nemám žádnou šanci jí pomoct.

Za chvíli bude její uniforma nasáklá krví. Dívka, kterou miluji, skončí v tratolišti krve. Dívka, kterou miluji, skončí v kaluži své vlastní krve a bude to moje chyba. Dívka, kterou miluji, je pokaždé smáčena krví, pořád a pořád dokola a je to moje vina, pořád a pořád dokola, jenom protože to přehlížím, pořád a pořád dokola.

"U-UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAH!!"

Rozběhnu se k silnici. Abych zachránil Mogi-san? Ne. Z toho důvodu určitě ne. Jednoduše nesnesu ten příval pocitů viny, který mě dusí, a chci věřit, že jsem se aspoň pokusil něco udělat. Jde mi jenom o sebeuspokojení.

Nenávidím se. Jak strašný jenom můžu být?

Anime podzim 2016 (T - Y)

10. září 2016 v 14:29 | Aelynn |  Jiné
Kvůli blogovým omezením jsem byla článek nucena rozdělit na čtyři části:

Tiger Mask W

タイガーマスク(仮)

Podle mangy
Žánr: shounen, sport, drama, akce
Studio: Toei Animation
Od 2. 10. 2016


Dva wrestleři, kteří se nikdy nesetkali a ani neviděli tvář toho druhého, se v ringu stanou rivaly, které ovšem spojuje jeden společný cíl.


Anime podzim 2016 (M - S)

10. září 2016 v 14:28 | Aelynn |  Jiné
Kvůli blogovým omezením jsem byla článek nucena rozdělit na čtyři části:

Mahou Shoujo Ikusei Keikaku

魔法少女育成計画

Podle LN
Žánr: nadpřirozeno, fantasy, akce, thriller
Studio: Lerche
Od 2. 10. 2016


Anime se odehrává ve světě, v němž existuje hra "Mahou Shoujo Ikusei Keikaku", která umožňuje jednomu z desítek tisíc lidí stát se "mahou shoujo" - mít nadpřirozené fyzické schopnosti a kouzelnou moc, která je odděluje od zbytku běžných lidí. Ve čtvrti, kde pobývá 16 mahou shoujo je jednoho dne vyhlášeno, že je potřeba snížit počet kouzelných dívek na polovinu. Ze začátku se každá z 16 slečen snaží svou konkurenci porazit sbíráním kouzelných sladkostí, ale pravidla hry se velmi rychle zvrtnou a brzy se z jejich životů stane vražedná hra o přežití.


Anime podzim 2016 (C - M)

10. září 2016 v 14:26 | Aelynn |  Jiné
Kvůli blogovým omezením jsem byla článek nucena rozdělit na čtyři části:

Cardfight!! Vanguard G Next

カードファイト!! ヴァンガードG NEXT

Žánr: shounen, hra, démoni, akce
Studio: TMS Entertainment
Od 2. 10. 2016



Anime podzim 2016 (0 - B)

10. září 2016 v 14:23 | Aelynn |  Jiné
Prostě a jednoduše přehled nových anime, která se mají vysílat na letošní podzim.

Škola zase začala, díky čemuž jsem přišla v podstatě o všechno, na co jsem se mohla těšit (snad kromě podzimních prázdnin, které jsou ovšem stále v nedohlednu), takže jediným světlem na konci tunelu zůstávají zbrusu nová anime, která nás čekají asi tak za měsíc.

Chystala jsem se vypracovat podobný seznam pro svoje osobní potřeby, abych si mohla udělat představu o tom, co stojí za zkoušku a co je vhodné bez hlubšího přemýšlení zahodit hned v záčátcích, takže jsem se ho rovnou rozhodla zveřejnit, kdyby se snad někomu mohl hodit (protože nemám tušení, jestli tohle v Česku vůbec někdo dělá).

U každého anime je název, přibližné žánrové určení, jméno studia, datum začátku vysílání, odkaz na oficiální stránky, stručný popis (podařilo-li se mi ho najít) a promo (jestliže jsem ho sehnala). Počty epizod se mi zatím nepodařilo dohledat, možná se k nim ještě v budoucnu vrátím a doplním je.

V seznamu nejsou zahrnuty filmy, OVA, ONA a krátká anime. Pouze anime o standardní délce.