To, co si přeješ (část druhá)

10. srpna 2016 v 20:28 | Aelynn |  ShuuenPro

Takže jsme začali s rituálem Kokkuri-san, abychom přesně, jak bylo popsáno v deníku, získali Záložku Smrti.
"Teď budeme po směru hodinových ručiček odpovídat na otázky. Začneme u mě."
"…….Tak dobře, měl včera A-ya k večeři maso?"
"……Co to má být za otázku?"
A-ya se s neuvěřením podíval na B-ko.
"…Je to jediná věc, která mě teď na místě napadla."
"Á, hýbe se to."
"…….Ukazuje to na ano…… Cos včera jedl?"
"Měl jsem hamburger……"
"Hamburger, hmm~ Hamburgery u A-yi jsou nejlepší, chtěl bych si je zase někdy dát…"
C-ta zamumlal tichým hlasem.
Co se mě týče, začala jsem se cítit jaksi zvláštně.
Na jednu stranu jsem byla naprosto klidná, ale zasáhl mě nepříjemný pocit, kvůli kterému se mi zježily všechny chlupy na těle.
"Další je B-ko… Je B-ko do někoho zamilovaná?"
Z ničeho nic A-ya položil B-ko tuhle naprosto nesmyslnou otázku.
"Tak počkat! Co to má být za otázku?!"
"B-ko-chan, měla by ses uklidnit."
"…Ah, ahhh …… bože…"
B-ko byla velmi znepokojená.
B-ko… je zamilovaná do… já…já…….

Mince se plynule pohybovala, až se nakonec zastavila.
"Takže odpověď zní ano? ……Hmmm…"
"A-yo! Když se mě na něco takovýho zeptáš, proč se pak chováš, jako by ti to bylo vlastně úplně jedno?!"
"Když jsem se nad tím zamyslel, došlo mi, že mě to vlastně zas tak nezajímá, to je všechno. …Áá, Kokkuri-san, vrať se, prosím, k bráně."
B-ko byla do někoho zamilovaná.
To už jsem dávno věděla.
Konec konců, vždyť jsem se na B-ko dívala víc, než na kohokoli na světě.
Jenže, já…
"……!! D-další je D-ne. Připrav se na moji otázku!"
"Posluž si."
"Je D-ne do někoho zamilovaná?!"
B-ko se mi podívala do očí a zeptala se mě právě na tohle, jako kdyby se pokoušela skrýt to, jak trapně se ve skutečnosti cítila.
Nemohla jsem si pomoct - i tohle její chování mi přišlo neuvěřitelně rozkošné.
"Nevadí ti, že je to tak nudná otázka?"
Mince se znovu přemístila na nápis ano.
"Huh, takže D-ne se taky někdo líbí?"
"Eh? Ale samozřejmě, vždyť přece miluju B-ko."
Řekla jsem a podívala jsem se na B-ko se svým nejjasnějším úsměvem.
Chápala jsem, že to B-ko vezme jenom jako vtip.
Pokračovali jsme v rituálu, až nastal čas na poslední otázku


Tentokrát měl odpovídat C-ta.
"Další je…….C-ta, hmm. Na co se zeptat…"
"Erm, a co třeba tohle?"

Řekl C-ta a podíval se na A-yu.
"……Plyšák, co jsem měl v dětství, byl tučňák."
"Eh?"
"O čem to mluvíš?"
"……Á, pohnulo se to."
Odpověď Kokkuri-san zněla "ne".
"C-to, co to má……?"
"Nemůžeme s jistotou vědět, jestli má Kokkuri-san pravdu nebo ne. Tak mě napadlo použít otázku, na kterou zná odpověď i A-ya. A-yo, ten plyšák, co to bylo za zvíře…… víš, o čem mluvím, ne?"
"…………"
A-ya se na chvíli zamyslel a pak odpověděl.
"……Byl to králík."
…………!
"……Asi."
C-tův obličej se zasekl někde na hranici mezi radostí a smutkem.
Zdálo se, že B-ko moc nechápe, co se děje.
Otočila jsem se k ní, abych na ni promluvila…. A v tu chvíli se to stalo.

--BZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZT!!!!

"--"

Z ničeho nic se stará televize, která byla umístěná v rohu třídy, rozzářila a začala vydávat podivný chrčivý zvuk.

"Co?"
"Kyaaaaaaa!"
"……To snad…!"
"…………"

「―Hra s jedním zrádcem, "liškou", začala.」

Pokojem se rozezněl robotický hlas.
Jako by mi někdo přímo do mozku vléval nepříjemný zvuk.

「Jestli si přejete uniknout, pozorně poslouchejte následující pokyny a snažte se dosáhnout konce hry.
-Snad si všichni zúčastnění užijí osvěžující Hru Smrti.」

  1. K ukončení hry musí být "liška" zabita.
  2. Pokud se ostatním hráčům nepodaří "lišku" naleznout, všichni ostatní zemřou.
  3. Při hledání "lišky" musí být splněny požadavky Kokkuri-san.
  4. Požadavky Kokkuri-san budou hráčům zaslány prostřednictvím dopis.
  5. Na splnění požadavků bude hráčům udělen týdenní časový limit.
  6. Pokud se hráč rozhodne požadavek Kokkuri-san ignorovat, zemře.
  7. Ukáže-li hráč dopis s požadavky někomu, kdo není součástí hry, daná osoba zemře.
  8. Pokud se hráčům nepodaří dosáhnout konce hry, nemůžou nijak uniknout.

Výčet lhostejně pronesených slov, jejichž význam jsem nechápala.
Chtěla jsem se tomu zasmát a shodit to ze stolu jako hloupý vtip, ale ten bezmezný strach, který nás ovládl, mi říkal, že tohle nic tak malicherného nebylo.

"………h"
--BZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZT!!!!
Zrovna když se C-ta pokusil znovu promluvit, rozezněl se ten intenzivní zvuk pokojem znovu.
Tvář člověka na televizní obrazovce byla pokroucená, jako by ani nepatřila někomu z tohoto světa, a neustále se na ní střídalo pobavení, znepokojení, smutek a hněv.

-A pak nastalo ticho.

"……Co to……b-bylo……?"
"……Nemám tušení."
"……Liška? Zrádce……?"
"T-tohle je jen fakt hloupej vtip, že…?"
"………"

Všichni jsme ztichli a podívali jsme se jeden na druhého.
V tmavém pokoji všechny naše tváře zbledly.
A pak hodně dlouhou dobu… i když to ve skutečnosti mohla být ani ne minuta… ticho pokračovalo. Pak někdo navrhnul, abychom šli pro dnešek domů a opustili jsme školu.

--Následující den zemřel jeden náš spolužák - jeho tělo bylo rozříznuté na dvě poloviny.
Když byly ten den nalezeny obě části jeho těla, na školu padla zvláštní atmosféra.
Zatímco policie zkoumala místo činu, všichni jsme museli čekat ve třídách. Moji spolužáci zdá se nechápali vážnost situace a celou tu věc brali jako dobrodružství, jako něco, co ukazují v televizi, a kdyby nebylo včerejška, nejspíš bych to tak brala taky.
Co to má znamenat? Je tohle práce "Záložky Smrti"?
Z nějakého důvodu jsem se cítila klidná.
Když jsme se nacházeli v téhle situaci, mohla jsem to využít jako způsob, jak se sblížit s B-ko.
Moje mysl byla plná podobných myšlenek.
B-ko musela být strachem bez sebe. Jak bych ji mohla co nejlépe uklidnit?
Po nějaké době nám všem, s výjimkou těch, které policie vyslýchala, nakázali jít domů. Já jsem ale stejně jako včera místo domů zamířila do staré budovy.
V té stejné třídě co vždycky byli ti stejní lidé co včera, jenom B-ko chyběla.
Brzy ale dorazila i ona.
"-Hej, kdo mu to řekl? -Kdo je zrádce?!"
B-ko vypadala opravdu velmi, velmi vyděšeně.
"Umřeme teď taky…?"
"……Musíme se uklidnit."
"Není možné, aby někdo v téhle situaci mohl zůstat v klidu!"
"……Pořád…tomu nerozumíš, že……? Klidně to mohla být jen náhoda……"
"Není možné, aby něco takového mohla být náhoda!"
"Uklidni se!!"
"……"
"……Jestli do toho zatáhneme ještě někoho dalšího…… Nechceš umřít, že ne?"
"……Tsk!!"
"Každopádně, někdo obdržel dopis……"
"Jinými slovy to všechno byla pravda, ne snad? Erm……"
"Vypadá to tak."
"…………"
"Záložka Smrti…"
Na chvíli ve třídě zavládlo ticho. Ticho, z kterého až člověka bolely uši.

"-Hej…… co budeme dělat?"
B-ko promluvila plačtivým hlasem, jako by se měla každou vteřinou rozbrečet.
"V tuhle chvíli nemáme moc na výběr a musíme počkat, jak se situace vyvrbí, ne? Protože brzo někdo dostane další dopis……"
"Takže až uběhne jeden týden, někdo z nás umře."
"Ale když jde o takový incident, určitě brzo najdou pachatele, že?!"

"……………Pokud tedy pachatel existuje."
Předstírala jsem, že jsem vystrašená a dál jsem záměrně říkala věci, které mohly pocity strachu jedině znásobit.
Nakonec jsme si potvrdili, že se situací, ve které se nacházíme, nemůžeme nic dělat a odebrali jsme se dřív domů.
A protože se B-ko nemohla uklidnit, zašly jsme spolu do malé městské knihovny, která byla jen kousek cesty od školy…





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama