Škalutata, hejbejte se (část první)

10. srpna 2016 v 20:39 | Aelynn |  ShuuenPro

Zašla jsem do kavárny nedaleko od nádraží, a schovala jsem se na dívčí záchody.
Potom, co jsem B-ko políbila, jsem jí spěšně řekla, že už musím domů, a odešla jsem z knihovny jako první.
Stejně jsem se ale domů hned nechystala a místo toho jsem se nejdřív stavila tady.
…Lehce jsem prsty přejela po svých rtech.
Můj odraz v zrcadle se mi zdál rozmazaný.
--Právě jsem… poprvé v životě někoho políbila…
Věděla jsem, že se červenám až po uši.
Moje tváře odmítaly přestat hořet.
I přesto, že mi dneska dopoledne umřel spolužák, mi teď celá ta událost přišlo jako něco nepodstatného, triviálního.
--Buch.
"…?"
Když jsem k sobě přesunula svoji tašku, abych z ní mohla vytáhnout telefon, všimla jsem si něčeho zvláštního.
…Bylo v ní něco, co tam být nemělo?
Naprosto nekrytá jsem ji otevřela.
"…Kjá!"
Uvnitř bylo něco, co bych nikdy nečekala.
Našla jsem v ní dopis a----něco, co mi připomínalo drobnou, mumifikovanou ruku.
Někdo ji od zbytku těla oddělil v zápěstí, bylo na ní zachovaných pět prstů a byla napůl rozevřená.
Kdybych měla její velikost k něčemu přirovnat, řekla bych, že byla asi tak velká jako ruka žáka prvního stupně základní školy.
Místo toho, abych tváří v tvář s tímhle zvláštním, až neskutečným předmětem cítila strach, přepadl mě podivný pocit, že ta věc vypadala jako škrabátko na záda.
Schovala jsem ji spolu s dopisem a vrátila jsem se zpět ke stolu. Když jsem se posadila, skryla jsem dopis do učebnice a pomalu jsem ho otevřela.
Uvnitř bylo napsáno něco, co jsem neočekávala.



《--Použij Opičí Pracku a vzepři se osudu.》

V dopisu se psalo, že ta divná věc, kterou jsem si před chvílí měla možnost prohlédnout, Opičí Pracka, byl jakýsi "speciální artefakt".
Zdálo se, že má schopnost splnit svému držiteli pět přání, ať už si bude přát cokoli.
Použij ji, vzepři se osudu, odhal zrádce… to se tam psalo.
Pokud mě moje vzpomínky nešálily, měla jsem pocit, že jsem o něčem podobném už kdysi slyšela od A-yi.
Městskou legendu o předmětu, o Opičí Pracce, která mohla svému majiteli splnit jakékoli přání.
Bohužel jsem si ale nebyla schopná vybavit, jak ten příběh končil. Určitě tam muselo něco být…

"Cokoli si budu přát, hmmmm…"
Vzpomněla jsem si na spolužáka, který dnes dopoledne zemřel.
Určitě to nebyla přirozená smrt, muselo za tím stát něco paranormálního, nějaká abstraktní síla, která stála oproti běžnému fungování světa; jinak by to ani nebylo možné.
Jen abych to vyzkoušela, tiše jsem zašeptala:
"Stuha, co nosí B-ko ve vlasech… Přála bych si ji mít…"

-Křup.

Zevnitř mé tašky se ozval suchý zvuk.
Připomínal mi praskání kloubů.
Zdráhala jsem se tomu uvěřit, ale velmi, opravdu velmi opatrně jsem otevřela svoji tašku.
Uvnitř byla stále ta stejná mumifikovaná ruka co předtím, ale její palec byl teď zlomený a ohnutý dovnitř, jako by něco odpočítával.

-A vedle té ruky ležela stuha.
Nebylo o tom pochyb; to, na co jsem se dívala, byla…
Ano, přesně ta stuha, kterou jsem ještě před chvílí viděla zblízka, ve vlasech B-ko.
Znovu jsem se zvedla a vrátila jsem se zpět na záchod, radostně jsem si svoji novou stuhu zapletla do vlasů, vytáhla jsem z tašky nůžky, které jsem s sebou vždycky nosila, ostříhala jsem si vlasy po ramena a šla jsem kolem nádraží domů.
Když jsem dorazila domů, opravdu, opravdu opatrně jsem si tašku přidržovala a zamířila jsem rovnou do svého pokoje.
Situace si vyvíjela přímo úžasně.
Místo abych cítila strach, pocity štěstí u mě byly na vrcholu.
Chci říct, vždyť tohle přece bylo dokonalé, ne?
Stačí použít poslední přání na to, abych zachránila sebe a B-ko, a všechno bude v pořádku!
Nebylo se čeho bát.
Stačilo schovat si jedno poslední přání a zbylé tři jsem mohla použít na cokoli.
Tak co jsem s nimi chtěla udělat?
Když jsem nad tím přemýšlela, došla jsem k závěru, že se chci aspoň o trošku přiblížit B-ko.
Vybavila jsem si, jak jsem se cítila, když jsem kdysi mluvívala s Ririkou.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama