Škalutata, hejbejte se (část druhá)

10. srpna 2016 v 20:51 | Aelynn |  ShuuenPro

Škola byla na týden zavřená.
První den jsem celý strávila doma, ale následující den mi došly všechny věci, co by se doma daly dělat.
Po chvíli zamyšlení jsem si uvědomila, že mám ještě tři volná přání a rozhodla jsem se přát si tenisky, které B-ko nosila.

Křup.

Společně s tím křupavým zvukem se na mém zápraží objevily boty, které jsem na B-ko vždycky vídala.
Bylo to jako kouzlo. Oblékla jsem si školní uniformu, dala jsem si do vlasů tu stuhu, obula jsem si svoje nové boty a vyrazila jsem do města.
Stavila jsem se ve škole, v knihovně a na několika dalších místech a nakonec mě napadlo zajít k B-ko.
Byla jsem si jistá, že jsem se nacházela nedaleko jejího domu.
Když jsem dorazila do parku, který mi sloužil jako záchytný bot, B-ko se přede mnou najednou objevila.
Když jsem viděla, jak se B-ko kolem sebe zmateně a podezřívavě rozhlíží, bezmyšlenkovitě jsem se schovala do stínu stromu.



"--Áá……!"
Na vteřinu to vypadalo, že si B-ko něčeho všimla a začala se kolem sebe rozhlížet.
Protože jsem se lekla, že by si mě B-ko mohla všimnout, schovala jsem se za strom.
Se zoufalým výrazem na tváři B-ko zahodila do křoví jakousi igelitovou tašku a pak rychle zaběhla zpět do svého domu, který byl kousek před vstupem do parku.
…Co to mělo být?
Začala jsem prohledávat místo, kde B-ko před chvílí stála, a za okamžik jsem v křoví našla tašku, které se pokoušela zbavit.
Uvnitř byla kniha.
Byla vážně velmi stará, s černo černou obálkou, a mezi jejími stránkami jsem našla záložku.
Už jsem se ničeho nebála.
I kdyby to měla skutečně být Kniha a Záložka Smrti, dokud jsem u sebe měla Opičí Pracku, nehrozilo mi žádné nebezpečí.

"…Fufufu, B-ko-chan, ochráním tě…"
Zahodila jsem tu igelitku i s knihou zpátky do křoví.
Pak jsem nějakou, možná spíš hodně, hoooodně dlouho dobu jenom tak stála před domem B-ko a dívala jsem se do okna, které, jak jsem předpokládala, vedlo do jejího pokoje.

Třetí den jsem se nějakou dobu jenom tak procházela po okolí školy a pak jsem stejně jako předchozí den nějakou tu chvíli stála před domem B-ko.
Čtvrtý den jsem se vydala na menší výlet do nákupního centra.
Tou dobou už byl ten incident u nás ve škole dávno zapomenut, a protože neměl nikdo nic lepšího na práci, poflakovalo se tam kromě mě víc než pár dalších studentů. Jen pár minut po tom, co jsem dorazila, už jsem zahlédla několik známých tváří.
Nepřišla jsem sem proto, že bych snad potřebovala něco konkrétního, ale stejně jsem se ve svých nových botách, se svou novou stužkou, procházela po celé budově a nahlížela jsem do výloh.
Když jsem se tak procházela a rozhlížela, zaujala mě reklama na obchod prodávající brýle a kontaktní čočky.

【Získejte své vysněné oči s našimi barevnými kontaktními čočkami!】

Levné oční čočky měnící barvu očí mě nijak nezajímaly, ale když jsem nad tím tak přemýšlela, vybavila jsem si nádherné a jasné oči, které měla B-ko.
A v tu stejnou chvíli jsem si vzpomněla na konverzaci mezi B-ko a jednou její spolužačkou, kterou jsem zaslechla, když jsem je jednou míjela na školní chodbě.

『Hej, podívej~ Máme stejné oči, nemyslíš?~』
『Áá, máš pravdu!』
『Juchů! B-ko a já máme stejnou barvu očí!』
『No tak, vždyť jsou to jenom oči~』
『Ahahaha! Nekaž mi to!』

Stejné oči jako B-ko, hm? …….Kéž bych je tak měla taky.

Křup!

"Aaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuuuu!"

Najednou se celým obchodním centrem rozezněl pronikavý křik.

Chtěla jsem vědět, co se stalo, tak jsem se přesunula blíž k místu, kde se všechen ten povyk odehrával, a zjistila jsem, že se stala nehoda; spadla horní část světel nad schodištěm. Sklo se roztříštilo přímo před spolužačkou, na kterou jsem před chvílí myslela.

Držela se… za oči a křičela.
Z rukou jí stékala krev; hustá rudá tekutina skapávala z jejího zápěstí dolů na podlahu.


Rychle jsem zaběhla na záchody a podívala jsem se do zrcadla.


-Můj odraz se na mě díval krásnýma očima, které měly stejnou barvu jako oči B-ko.



Abych si mohla splnit svoje poslední přání, vypravila jsem se následující den k B-ko domů.
Po tom, co se včera stalo, jsem si vzpomněla, co A-ya o příběhu o Opičí Pracce říkal.
Opičí Pracka vám mohla dát cokoli. Jenomže neuměla věci vyčarovat z ničeho. Pokud jste po ní chtěli zlato, abyste ho mohli dostat, muselo to zlato nejdřív odněkud zmizet. Pokud jste si přáli vodu, musela se odněkud nejdřív ztratit. Stejné to bylo i s životy.
Problém byl v tom, že Opičí Pracka mohla věci jenom prohazovat; ačkoli byla její síla nesmírná, měla svá omezení.
Abych mohla zachránit sebe a B-ko, potřebovala jsem jí nejdřív vysvětlit situaci a přemluvit ji, aby se mnou spolupracovala. Ale to bylo v pořádku; byla to B-ko, takže jsem si byla jistá, že to pochopí.
V hlavě jsem si to pořád opakovala jako mantru, a zatímco jsem se jakoby v transu dotýkala svých rtů, vyšla jsem ven z domu.


Dorazila jsem k B-ko domů a zazvonila jsem.

--Ding dong.


Nic.

--Ding dong.

…Co proboha dělala?

-Škráb!! Škráb škráb škráb!!
--Ding dong ding dong ding dong ding dong ding dong.

No tak, B-ko…… Jsi tam, nebo snad ne? No tak, vím, že tam jsi.

………… Škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb!!

Byla jsem netrpělivá. Tahle věc, tahle Opičí Pracka, byla nebezpečná. Určitě byla očarovaná nějakým kouzlem, které člověka nutilo, aby si něco přál. S takovou, kdybych tomu včas nezamezila, by došlo k něčemu, co bych nechtěla. Takže jsem si musela pospíšit.
B-ko, přišla jsem tě zachránit. No tak, proč nevyjdeš ven, proč nevyjdeš ven, proč nevyjdeš ven, proč nevyjdeš ven, proč nevyjdeš ven?!
Začala jsem prudce lomcovat klikou, vypadalo to, že se každou chvíli zlomí.

"…Áá!"

--Buch.

Škráb…

--Byla jsem si jistá, že jsem z druhé strany dveří zaslechla hlas B-ko a zvuk toho, jak někdo spadl na zem.

"…………Proč nevyjdeš ven?"

Plná úzkosti jsem začala bušit pěstmi na dveře a znovu jsem se snažila otáčet klikou.

"B-ko! B-ko?! Otevři! Otevři miiiiiiiiii!!"

Buch buch buch buch buch buch buch buch buch buch!!

"Proč nevyjdeš ven? Hej? Proč? Hej? Hééééééééj!!"

Obešla jsem dům dozadu na zahradu a našla jsem kámen, kterým se mi podařilo rozbít sklo.
Třísk!

Kde jsi, B-ko? Kam jsi šla?!
Vypla jsem televizi, která vydávala otravný chrčivý zvuk.
V teď naprosto tichém pokoji jsem zaslechla slabý hlas, který zněl jako B-ko.

"Pomoz miii…………"

To nic, nemusíš se bát, už jsem tady, už tě běžím zachránit!

"…A-yooo……"

A-yo?

Věděla jsem to. Věděla jsem, že se B-ko celou tu dobu na někoho dívala.
Ale to……
To… nebyla B-ko.

--A pak!
Strhla jsem z ní deku a zblízka jsem se podívala na její tvář.
Její vyděšený obličej byl skutečnější, než jsem si představovala a úplně odlišný od toho, jak jsem si ho vysnila.
--Tahle věc přede mnou nebyla B-ko.
Já… stanu se dokonalou B-ko. A zachráním ji.

--Křup!

Lehce jsem od té věci ustoupila a řekla jsem laskavým hlasem:

"…Ochráním tě."

A pak jsem vysoko nad hlavu zvedla nůžky a napřáhla jsem se.

--Přesně tak, ochráním tvoje dokonalé já, které tak důvěrně znám.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama