Re: Zmeškaný hovor II (část první)

7. srpna 2016 v 21:17 | Aelynn |  ShuuenPro

Uběhl nějaký čas a oba nás přijali na střední.
Svou posedlost strašidelnými příběhy získal A-ya někdy na druhém stupni základní školy. Mezi jeho další zájmy spadalo všechno, co mělo něco společného s okultismem a kromě toho se začal chovat dost pesimisticky.
Já jsem na druhou stranu dál využíval svých sociálních dovedností, snažil jsem se ničím nevyčnívat z kolektivu, nedělat si nepřátele a na sociálním žebříčku jsem se držel někde na středu.
Víte, dělat všechno dokonale vám překvapivě způsobí spoustu problémů a nepřátel.
Kdybych chtěl, klidně bych se mohl stát nejpopulárnějším studentem na škole, ale nikdy jsem se o to nepokoušel.
Kdybych se ale náhodou ocitl ve znevýhodněné pozici, hned by se na mě dívali spatra ti, kteří jsou na sociálním žebříčku výš.

Proplouvat životem neznamenalo nic jiného, než uchopit smysl pro rovnováhu.
Ačkoli A-ya neměl kromě mě žádné přátele, se kterými by si byl blízký, byl jsem tu vždycky pro něj, takže nikdy nebyl úplně izolovaný. Jednou nebo dvakrát týdně jsme spolu chodili do staré školní budovy, kde A-ya zaujatě mluvil o strašidelných příbězích a já jsem ho poslouchal a tiše pozoroval jeho chování.
Podobné dny přicházely a odcházely a já jsem na A-yu s láskou dával pozor.



-Jenomže to se jednoho dne změnilo.

A-ya si s sebou do našeho útočiště ve staré školní budově přivedl jednu holku, B-ko, o které se říkalo, že je nejhezčí na škole.
"……Moc mě těší."
"……Ahoj, B-ko-chan, rád tě poznávám."
"Haa…… já to tušila, takže ty taky znáš moje jméno, hmm…"
"Hahah, kdo by ho neznal? Ah, já jsem C-ta. Jsem A-yův kamarád z dětství."
"……Hmm? Aha……."
Co to mělo znamenat?!
Když člověk tráví čas s holkou, jako je ona, je jenom otázkou času, než se o něm začnou roznášet drby.
Naučil jsem se, jak zabránit tomu, aby na sebe A-ya upoutával zbytečnou pozornost, tak jak to, že přišel do kontaktu s někým takovým?! Když se mi ji od něj nepodaří co nejrychleji dostat, tak……!
Ale navzdory mým plánům a očekáváním se k naší skupince ze staré školní budovy brzy přidal ještě další člen, a i když jsme k našim setkáním neměli žádný důvod, postupně jsme začali provozovat podobné aktivity jako každý jiný klub.

-A dřív než jsem si toho stačil všimnout, uběhl měsíc.

*
Stalo se to jeden den po škole, v naší obvyklé staré budově.
"……Oh."
"……Ale ale."
Do třídy vstoupila D-ne.
Celkově vzato mi konverzace s opačným pohlavím nikdy moc nešla, ale D-ne byla přece jenom pořád lepší než B-ko.
"Ahoj, D-ne-chan, dneska jsi tu poměrně brzo, že?"
Promluvil jsem se svým obvyklým úsměvem.

"Ehh, to protože jsem s tebou chtěla mluvit."
Pousmála se a otočila se ke mně.

"……Promiň, ale chceš mluvit se mnou…….ne s B-ko?"

"Eh? Samozřejmě, že bych moc ráda mluvila s B-ko-chan, ale taky bych si ráda popovídala s tebou."
"……Aha. O co jde?"
Říkal jsem si to už víckrát, ale ona vážně není člověk, jehož myšlenky by se mi dařilo číst.
D-ne se stala součástí naší skupinky právě kvůli tomu, že sem chodila B-ko. Jejím nejvýraznějším rysem byly její pro ni charakteristické dlouhé černé vlasy a ať už se na ni člověk díval, jak jenom chtěl, vyzařovala z ní stejná pesimistická aura jako z A-yi. Ve třídě moc ničím nevynikala a nezdálo se, že by měla moc blízkých přátel.
Jenže když byla zavřená v téhle třídě s námi třemi, chovala se jako někdo, kdo si s ostatních rád utahoval.
Možná bylo škádlení lidí její přirozeností.
Mluvila se záhadným úsměvem na tváři.
"Já…….myslím si, že jsme si my dva celkem podobní."
"Hm? Co máš na mysli? Ať nad tím přemýšlím, jak chci, jsi si určitě víc podobná s A-you."
"Ale jenom na povrchu, ne snad?"
"…….?"
D-ne nadzvedla bradu a pokračovala, zatímco přenášela váhu z jedné nohy na druhou.
"…….Oba máme někoho, bez koho nemůžeme žít."
"……O čem to mluvíš……?"
"Ve skutečnosti moc dobře rozumíš tomu, co říkám. Moc dobře chápeš, že jsi sám o sobě jenom prázdnou existencí. Kdyby sis nějak neomluvil potřebu setrvat v něčím srdci, ani bys nedokázal žít. Ve skutečnosti jenom nicotně, bezmocně…"
"D-ne-chan? Co to říkáš-!"
"Sice se známe jenom velmi krátkou dobu, ale dívat se na tebe mě neskutečně irituje. Je to jako bych… se dívala do zrcadla. I když to na první pohled vypadá, že jsme naprosto rozdílní. Ty sis toho už taky všiml, že ano? Představil sis, co by se stalo, kdyby tě jednoho dne přestal potřebovat. Ne, je možné, že už tě nepotřebuje ani teď a ty akorát nemáš dost odvahy na to přesvědčit se o tom. A tvůj vlastní-"
"-Zmlkni."
Řekl jsem hlubokým hlasem, který překvapil i mě samotného.
"……Ufufu, to byl jen vtip. Myslím si, že bych se s tebou i přesto chtěla spřátelit. Možná nemáš stejné záměry jako já, ale jelikož nám to oběma přinese jisté výhody, není to něco, co bys nedokázal pochopit, nebo se pletu?"

…….Tahle holka.
Chvíli jsem jenom zíral na D-ne s neskrývanou nenávistí a pak jsem zaslechl jakýsi zvuk.
"……Eh? C-to."
"Áá, D-ne. Dneska jsi tu poměrně brzo, že? Co to děláte?"
Za námi vedle sebe stáli A-ya s B-ko.
"B-ko-chan! Ufufu, jenom jsme si tu se
C-tou o něčem povídali."
"Vážně?"
"Vážně! Že je to tak, C-to?"
D-ne se usmála a naklonila se ke mně.
"…….C-to?"
"…………Ahh, jasně, jenom jsme si povídali."

Odpověděl jsem a usmál jsem se stejně jako vždycky.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama