Po 3 087mé

25. srpna 2016 v 23:37 | Aelynn |  Hakomari

Po 3 087mé

Ačkoli jsem obrovský fanoušek Umaibou, nemám moc v lásce příchuť Teriyaki.

Jsme v opuštěném parku blízko jejího domu. Stojíme naproti sobě u menší fontány, zatímco koušu do Umaibou, co mi donesla.

"…Tak co říkáš?"

"……Hm, err, není to zrovna příchuť, která by mi nechutnala, ale…"

"…Na Umaibou… jsem se neptala."

To vím taky. Ale jak jí mám odpovědět?

"…Takže, budeš se mnou chodit?"

Když přijde na záležitosti srdce, nemám zase tolik zkušeností, takže jsem vážně nervózní.

Ale ona by měla být stejně nervózní jako já. Aspoň můžu říct, že jsem ji takhle nikdy předtím neviděl.

Možná je to kvůli nové řasence, kterou začala používat, ale její oči se mi zdají větší než obvykle. A tyhle její oči se na mě upřeně dívají… nemůžu ten její pohled ustát.



Sice nevím, co říct, ale nemůžu napořád mlčet, takže nakonec otevřu pusu.

"Takže… ty jsi do mě zamilovaná?"

Její tváře se ve zlomku vteřiny zbarví do červena.

"…Mož…ná."

"Možná?"

Nevědomky zopakuju její větu.

"……N-Nemyslíš, že je docela neslušné pokládat mi takovou otázku? Vždyť moji odpověď znáš, nebo ne? ...N-Nebo snad chceš, abych to řekla nahlas?"

"Ah…!"

Konečně si uvědomím svůj nedostatek empatie a zahanbeně skloním hlavu.

"Já… promiň."

Automaticky se jí omluvím. Podívá se na mě a zašeptá.

"……Miluju tě."

Pak se narovná a ještě jednou mi to zpříma zopakuje.

"…Miluju tě."

Nemůžu si pomoct a vyhnu se jí pohledem, protože mi v tu chvíli připadá tak krásná, že mi to až vyrazí dech. Cítím, jak mi srdce bije rychleji-to všechno jenom kvůli jejímu vyznání lásky.

Je roztomilá.

Navíc se vždycky usmívá a pořád je obklopená lidmi.

Taky vím, že už jí spousta kluků vyznala lásku a že je všechny do posledního odmítla.

Určitě by bylo bezva s ní chodit.

Jenomže-

"Promiň."

Tak zní moje odpověď-i mě samotného skoro překvapuje.

I když si uvědomuju, že odmítnou ji je vážně škoda, nedovedu si představit, že bychom spolu mohli mít vztah. Nějak mi ta představa nepřijde realistická.

Z jejích očí vymizí veškeré očekávání a je nahrazeno slzami. Ačkoli vím, že je to výhradně moje chyba, nedokážu se na ni podívat.

Ani jí nic nemůžu říct, protože vím, že jediné slovo, které by se mi podařilo vyslovit, by bylo 'promiň'.

"……Ale docela jsi nad svou odpovědí váhal, že?"

Zamumlá. Jenom kývnu na znamení souhlasu.

"…Řekni… máš rád Umaibou, že?"

Její slova jsou naprosto vytržená z kontextu. Znovu kývnu hlavou.

"Ale příchuť Teriyaki moc nemusíš?"

"…Správně."

"Jakou příchuť máš nejradši?"

"Err… asi příchuť kukuřice?"

Vůbec netuším, proč se mě ptá zrovna na tohle, ale stejně ze sebe v téhle trapné atmosféře vysoukám odpověď.

"Dobře. Hmm, jasně…"

Zběsile kývá hlavou.

"Ahaha… v tom případě jsem selhala."¨

Ačkoli její slova na první pohled působí triviálně a zdá se, že nemají žádnou váhu, z nějakého důvodu mi kvůli nim přeběhne mráz po zádech. Mám děsivý pocit, že sleduji nešikovně sestříhané video.

Znovu se na mě podívá a zeptá se mě: "Je možné, že bys moje vyznání lásky přijal, kdybych to udělala jinak?"

Já nevím-možná? Konec konců, už teď docela váhám… Ne, to není pravda-vím to.

Odmítnul bych ji.

Dal bych jí tu stejnou odpověď pořád a pořád dokola, i kdyby se mě zeptala milionkrát. Ledaže bych se změnil buďto já, nebo nějaké externí okolnosti.

Ale dokud je stále dnešek, nemůžu si představit, že bych s ní navázal jakýkoli vztah. Tudíž, dnes nemůžu její vyznání lásky přijmout.

"Tvá tvář mi říká, že nevíš."

Nevím, co odpovědět.

Ale ona moje mlčení bere jako souhlas a sladce se usměje.

"Aah, dobře. Takže ti prostě musím vyznávat lásku, až dokud neuspěju, že?"

To je možná dobrý nápad. Aspoň budu moct trochu převzít zodpovědnost za to, že jsem její city odmítnul.

Ale stejně-než to zkusíš znova, budeš muset počkat na další den, víš?






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama