Po 27 754té (část šestá)

25. srpna 2016 v 23:10 | Aelynn |  Hakomari

Je ještě jedna věc, kterou pořád ještě nechápu.

"Kdo vlastně jsi, Otonashi-san?"

Otonashi-san se mračí. Možná se této otázce chtěla vyhnout.

"Ah, ne… nemusíš mi to říkat, jestli nechceš…"

I přesto po chvíli, stále se zamračeným obličejem, otevře pusu.

"Neexistuje žádný zajímavý název pro mou pozici. Jsem pořád jenom studentka… nebo bych to aspoň chtěla říct, ale to byla pravda naposledy tak před rokem… Takže, kde teď stojím, huh? Nikdy jsem to ještě otevřeně nevyjádřila slovy, ale, no, nejspíš existuje jenom jeden způsob, jak to nazvat. Jsem-"

Otonashi-san, očividně velice znepokojená, ze sebe vysouká následujících pár slov.

"-ve skutečnosti schránka."



"…Jsi schránka? Co tím chceš říct?"

Když odpapouškuji její slova, protože jí stále nerozumím, jenom se ještě víc zaškaredí.

"Kdybych ti vysvětlovala všechny detaily, akorát bych si tím způsobila újmu, takže ti toho moc říct nemůžu."

Její odpověď mě ani trochu neuspokojuje, což se nejspíš odráží na mém obličeji. Po pohledu na mě Otonashi-san pokračuje.

"Ale řeknu ti tohle: kdysi jsem obdržela schránku a použila jsem ji."

"Eh-!!"

"A moje přání se stále vyplňuje."

Otonashi-san vlastní schránku?

"Zajímá tě důvod, proč se snažím získat další schránku, že? Dobře tedy, řeknu ti to. Moje přání se rozhodně splnilo. Ale ve stejné chvíli jsem úplně všechno ztratila."

"…Všechno?"

"Moji rodinu, přátele, spolužáky, příbuzné, učitele, sousedy-kvůli povaze mého přání jsem přišla o všechno, co mi bylo blízké. Všichni lidé, na kterých mi kdy záleželo… už tu nejsou."

Nemám slov.

"To… nemá být metafora, že ne? Myslíš to doslovně?"

"Ano. Prostě to nemůžu nechat být a jen tak nečinně přihlížet."

O všechno přišla. Už nemá co ztratit. To je dost možná důvod, proč si počíná bez známek jakéhokoli strachu.

Každopádně, co si to proboha mohla přát, že se ocitla v takové situaci?

"Není možné nějak tu schránku zničit? Třeba by se tím tvé přání vynulovalo?"

"Hoshino," Otonashi-san odpovídá na mé pochyby výstražným tónem, "ta schránka plní moje přání. Chápeš to? Nenuť mě o tom víc mluvit."

Jasně. Není možné, že by ji něco takového už nenapadlo. Jinými slovy:

Její schránka ji obrala o vše, co jí kdy bylo drahé. Ale i přesto-se nechce svého přání vzdát.

Když jen zarytě mlčím, Otonashi-san znovu převezme vedení.

"Moje přání a přání tvůrce 'Třídy Zatracení' spolu nemůžou koexistovat. Jeho schránka byla tímhle způsobem vytvořena. Díky tomu se naše schránky odpuzují a ve chvíli, kdy se mi podařilo vklouznout do jeho schránky, byl její vliv na mou osobu zredukován. Nezmizel ale úplně. Jinými slovy, ani já nejsem vůči 'Třídě Zatracení' kompletně imunní. Dokonce ani já sama nevím, jak velký na mě má účinek. Kdybych se tomu poddala, 'Třída Zatracení' by si podmanila i mě… ale to už jsem ti kdysi říkala."

V tom případě, jak asi vnímá majitel Otonashi-san? Minimálně mu její přítomnost určitě nedělá radost.

"Teď bys měl naší situaci o něco víc rozumět, takže se vrátíme k původnímu tématu. Nejspíš už není možné získat 'Třídu Zatracení' a znovu ji použít. Majitel už ji využil, takže je nejspíš v pořádku 'Třídu Zatracení' jednoduše ukončit."

"A jak to uděláme?"

"Tím, že vyrveme schránku z majitele. Nebo taky tím, že schránku spolu s majitelem zničíme. To je asi tak všechno. Další možností by pak bylo… najít něho, distributora schránek, protože by s tím třeba mohl něco udělat. Ale on se uvnitř této schránky nenachází, takže tohle nebude vhodná alternativa."

Distributora schránek?

Chci se jí na něho zeptat-ale pak se zarazím.

Nepamatuji si na '*', se kterým jsem se už měl setkat, a ani si na něj nechci vzpomenout.

"……Takže dokud se nám nepodaří najít pachatele, nic se nestane, že?"

"Oh? Nic se nestane, říkáš? Takže se mi pokoušíš naznačit, že konverzace, kterou jsme až doteď vedli, byla naprosto zbytečná, nekonstruktivní a pouhá ztráta času? Ty máš ale nervy."

"N-Ne! Jenom jsem se o tom chtěl ujistit…"

"Hmph, takže domníváš, že tvé vědomosti a důvtip můžou vyřešit problém, který se nepodařilo rozlousknout ani mě? Jsem si jistá, že jsi mě obšťastnil svým komentářem, protože už máš nějaký nápad, že ano?"

"Ugh…"

Skloním hlavu. Jasně, že mě nic nenapadá.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama