Po 27 754té (část osmá)

25. srpna 2016 v 23:23 | Aelynn |  Hakomari

Není se čím trápit. Já bych takový plán nikdy nemohl realizovat, ale jsem si jistý, že Otonashi-san by to dokázala.

Konec konců, vraždila už mnohokrát, aby si uchovala vzpomínky.

Ale proč na tenhle plán nepomyslela? Proč ji nenapadlo zabíjet lidi a odhalit tak pachatele, nejenom si uchovat vzpomínky? A pokud si tuto metodu uvědomila, proč se ji nerozhodla zrealizovat, když by jí k tomu stačilo jenom 40 opakování?

Neodpovídá mi.

Vlastně vůbec nijak nereaguje.

Pomalu zvednu hlavu a podívám se jí do očí.

Otonashi-san mě pořád drží za límec od košile a bez mrknutí oka na mě zírá.

"To není-"

Otonashi-san mě potichu pouští.

"To není-přijatelná metoda."

"…Eh?"

"To by bylo jako provádět pokusy na žijících lidech, kteří s tím nesouhlasí. Samozřejmě, že by to byla nejefektivnější metoda, kdybys chtěl zjistit, jak lidské tělo reaguje na určité látky nebo podněty. Ale je to něco, co musí každý normální člověk bez přemýšlení zavrhnout coby nepřijatelnou metodu."

Otonashi-san tiše ucedí, aniž by aspoň na vteřinu odvrátila pohled.

"Chceš vědět proč? To snad ani nemusím vysvětlovat: není to humánní. Ve chvíli, kdy se někdo takového skutku dopustí, přestane být člověkem… aha, no jasně, vždyť jsem přece schránka. To je ten důvod? Proto se-"

Není pochyb o tom, že její oči hoří vztekem.

"-ke mně nechováš jako ke člověku?"

Aah, jasně, jestliže má slova pochopila tímto způsobem, její vztek je naprosto oprávněný. Dochází mi, že jsem mluvil, aniž bych si věci dostatečně promyslel.

Pořád tomu ale nerozumím.

"Ale vždyť jsi vraždila lidi, aby sis uchovala vzpomínky, nebo snad ne?"

"……O čem to mluvíš?"

Zdá se, že Otonashi-san nedovede unést má slova a ostře se na mě podívá.

"…J-Jak říkám, vytvářela jsi extrémní situace, které by na tobě zanechaly hluboké dojmy, abys nepřišla o své vzpomínky, ne?"

"Přestaň mě urážet-!! Copak jsem ti to zrovna nevysvětlila?! Odolávám 'Třídě Zatracení' protože jsem schránka!"

Aah, jasně. To, že vraždí, aby jí zůstaly vzpomínky, byla jenom Daiyova nepodložená hypotéza.

Ale i přesto mi její chování nedává smysl.

"Jak se to tváříš? Jestli mi chceš něco říct, tak to vyklop!!"

Otonashi-san mě znovu chytne pod krkem a zamračí se na mě, ale tentokrát se zamračím i já na ni.
Jasně… pořádně jsem se nepřipravil. Zapomněl jsem zvážit, co to znamená otevřeně se s ní hádat; je to něco neskutečně těžkého.

Má nade mnou dokonalou kontrolu. A protože jsem si toho vědom, snažím se jí vzepřít tímto způsobem.
Jenomže řeknu něco, co zpřetrhá naše křehké pouto.

"Tak proč jsi mě zabila?!!"

A tím jsou všechny šance na naši vzájemnou komunikaci zmařeny.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama