Po 27 754té (část druhá)

25. srpna 2016 v 21:52 | Aelynn |  Hakomari

Jak je to vůbec možné?

Proč? Jak se to stalo? Nedokážu si to vysvětlit. Nedovedu uchopit své vlastní pocity, ale teplota mého těla se sníží. Rapidně. Ne, je to ještě horší. Moje tělo už bylo prochladlé až na kost, ale teď mrzne, bolí, moje teplota prudce klesá na nulu a já se nedovedu pohnout ani o milimetr.


"Jsem Aya Otonashi. Ráda vás poznávám."


Nová studentka se vážně jako nová studentka chová, jemně se usmívá a zdá se, že se trošku stydí.

"…Co to má znamenat?"

Nemůžu to pochopit.

Ne, upřímně řečeno, vlastně to chápu.



"Není to tak, že bych tím byla nedotčená; vážně, může mě to ovlivnit stejně jako ostatní. Když se vzdám a zbavím se svých vzpomínek, hned se mě 'Třída Zatracení' zmocní. Budu dál bezvýznamně žít v téhle nekončící smyčce. Je to asi stejně tak jednoduché, jako vylít sklenici vody postavenou na hlavě."

-Hlas, který jsem už kdysi slyšel, mi zní v hlavě.

Dívám se na dívku, která stojí před tabulí. Znovu se snažím vstřebat její vzhled a dojdu k závěru, že to musí být ona, ale i přesto tomu nechci uvěřit.

Opravdu je to-Aya Otonashi?

To není možné. Není možné, že se někdy vzdala.

Správně, i kdyby jí došlo, že osoba, kterou marně pronásledovala celých 20 000 'změn škol' ve skutečnosti nebyla pachatelem, a tudíž všechno, co až doteď udělala, bylo úplně k ničemu-není možné, že by se vzdala. Odmítám tomu uvěřit! Není možné, že by se někdy vzdala!

To by k ní-jednoduše nesedělo.

Počet žáků v naší třídě se smrkl na polovinu kvůli všem těm lidem, kteří byli 'zavrženi'. I přesto ji všichni zbylí spolužáci bombardují otázkami. Odpovídá na ně stručně a prostě, ale žádnou nevynechá. Neodmítá je se svým typickým chladným způsobem, jakoto dělala kdysi.

Chová se… téměř jako normální holka.

Tahle scéna nemůže být skutečná, takže se musí jednat o výplod mé fantazie. Lež. Všichni jsou jenom lží. Všechno je to pouho pouhá lež. V tom případě… je Aya Otonashi taky jenom lží?

-Ne,

-Ne,

"Tohle nesnesu!"

I kdyby se s tím ostatní byli ochotní smířit, já ne.

Nedovolím, aby se Aya Otonashi stala lží.

"…Copak se děje, Hoshino?" Kokubo-sensei na mě z nějakého důvodu promluví. Teprve pak si uvědomím, že jsem najednou vstal.

Koutkem oka se podívám na Mogi-san. Pohledy všech spolužáků jsou upřeny na mě, včetně toho jejího. Ale, jak se dalo čekat, nedovedu rozpoznat, jaké emoce se skrývají za jejím kamenným výrazem.

Určitě by mi neodpověděla, ani kdybych se jí zeptal, co si myslí, že se chystám udělat. Strávili jsme spolu v téhle třídě už hodně času. A přesto náš vztah dospěl do bodu, ze kterého se nemůžeme hnout.

Zítřek musí přijít, aby se náš vztah mohl posunout dál a aby se z nás stalo něco víc než jen spolužáci.

Správně, Mogi-san tady není.

Nikdo tady není.

Právě proto… už toho mám tak akorát dost.

Rozhodl jsem se zavrhnout všechny spolužáky, kteří na moje zvláštní chování dřív nebo později tak jako tak zapomenou.
Dívám se jenom na Otonashi-san. Pomalu kráčím ke stupínku, na kterém stojí.

To, co se právě chystám udělat, mi vůbec nepřijde tak nepřirozené jako můj pokus o vyznání lásky Mogi-san.

Stojím přímo před Otonashi-san.

Otonashi-san nejeví žádné známky neklidu a jen se na mě dlouze dívá, jako by se snažila rozpoznat mé záměry. Její výraz mě neskutečně irituje, protože se chová, jako kdyby mě viděla poprvé v životě.

"No tak, co se děje, Hoshino?"

Ačkoli se Kokubo-sensei snaží tvářit klidně, jsem si jistý, že kdesi v jeho hlasu slyším znepokojení. Moji spolužáci si nejspíš kladou stejnou otázku.

Všechny je dál ignoruji a klekám si před Otonashi-san. Skláním hlavu a natahuji k ní ruku.

"Co to děláš?" ptá se mě Otonashi-san. Mluví slušným, zdvořilým tónem, naprosto odlišným od způsobu, kterým se mnou obvykle jedná.

"Toužil jsem se s Vámi setkat."

Já se k ní tak dovedu chovat taky.

"…Co to říkáš?"

"Toužil jsem se s Vámi setkat, má spanilá Mario. Jsem Hathaway, ten, jehož osudem jest chránit pouze vás, i kdyby si tím snad měl vysloužit věčnou nenávist celého světa."

Šepot spolužáků zmizí až s komickou rychlostí. Ano, správně. Abych získal zpátky Otonashi-san, první věcí, co musím udělat, je přimět ji pochopit, že lidé kolem nás neexistují. Jejich naprosté ticho by mi v tomto ohledu mělo vydatně vypomoct.

Aniž bych zvedl hlavu, mlčky čekám, než se Aya Otonashi chytne mojí ruky. Čekám, neschopný pohybu.

Ale tak to nefunguje.

Místo toho se zhroutím k zemi následován tupým zvukem dopadu.

"…Nechutné."

Jelikož jsem se celou tu dobu díval na zem před sebou, nemám tušení, jaký způsob útoku zvolila. Když ale zvednu hlavu, dojde mi, že do mě zprava kopla kolenem.

Aaah, jasně. Je to pochopitelné. Proč jsem si jenom naivně myslel, že by se mě jenom tak chytla?

"-Heh."

Bezpochyby, jestliže se jedná o Ayu Otonashi, není možné, že by ke mně byla natolik vstřícná, že by se chytila mojí ruky.

"Ha, hahaha…"

Zjevně neschopná držet to v sobě ani o vteřinu déle, Otonashi-san propukne v záchvat smíchu. Vypadá to, že se upřímně směje z hloubi srdce, což je něco, co jsem za celých 20 000 opakování toho samého dne nespatřil.

Dál ležím na zemi a bolí mě hlava, ale cítím, že se mé tváře uvolní úlevou.

"Nechal jsi mne čekat dlouhou dobu, že ano, můj nejdražší Hathawayi? Překvapuje mne, že ses odvážil nechat tak křehkou dívku, která nedovede zvednout nic těžšího, než lžičku, čekat tak dlouho. Zdráhám se uvěřit, že jsi mne 27 753krát zanechal na bojišti zcela samotnou!"

Otonashi-san se ke mně nakloní.
Chytne mě za ruku a pomůže mi znovu na nohy.

Jo, takhle je to správně.

Takhle by se Aya Otonashi měla chovat.

"…Tvojí zásluhou jsem se ale dost věcí naučil."

Otonashi-san se na mě překvapeně dívá. Pak se znovu zlehka pousměje.

"Hathawayi - ty ses na druhou stranu zase naučil skládat mi poklony."

S těmito slovy, aniž by se třeba jen na okamžik pustila mojí ruky, mě Otonashi-san vytáhne ze třídy.
Hodina jako by neexistovala. Učitel jako by neexistoval. Studenti jako by neexistovali. Všechno kolem nás jako by neexistovalo. Opouštíme třídu, jako by neexistovalo nic z toho, čeho jsem se rozhodl zřeknout.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama