Po 27 754té (část devátá)

25. srpna 2016 v 23:27 | Aelynn |  Hakomari

Ta slova neodvolatelně rozbila náš vztah.

Otonashi-san na mě přestala mluvit a celkově přestala dávat najevo, že vnímá moji existenci. Úplně. Když přede mnou stála v takovém stavu, nebyl jsem schopen nic dělat. Nakonec jsem neměl na výběr a musel jsem opustit hotel.

Poflakoval jsem se kolem hotelu a bezcílně zabíjel čas. Zatímco jsem se vzdaloval od budovy hotelu, ještě jednou jsem pohlédl na motorku, kterou jsme si 'půjčili'. Zašel jsem do nejbližší samoobsluhy. Koupil jsem si P.E.T. láhev ledového čaje. Pomalu jsem z ní upíjel. Za chvíli byla úplně prázdná. Došlo mi, že si nemůžu vzpomenout, co za tekutinu vlastně obsahovala.

Tohle je dost možná konec.

Na rozdíl od Otonashi-san si nejsem jistý, že mi vzpomínky zůstanou. Pokud mě nebude považovat za někoho, kdo jí může pomoci při realizaci nebo tvorbě jejích plánů, je možné, že na všechno zapomenu a dřív než si toho všimnu, budu i já vyhozen ze 'Třídy Zatracení'. Pak se rozplynu a navždy zmizím, jako jistý člověk.

Nikde kolem sebe neslyším žádné zvuky-nikde nevidím žádné pouliční osvětlení ani žádné barvy.

Je to jako by si ten, co tohle všechno vytvořil, nepromyslel všechny detaily.

Znovu přiložím prázdnou láhev ke svým rtům. Mám pocit, že mě něco spolkne, když nebudu předstírat, že něco piju. Co že mě to spolkne? Nemám tušení.

Z ničeho nic se prázdnou ulicí začne rozléhat píseň od mé oblíbené skupiny. Cože? …aah, jasně. Zvoní mi telefon… telefon? Někdo mi volá? Jasně. Jasně! Nevzpomínám si, že bych jí ho dal. Nemůžu si vzpomenout, že bych Otonashi-san dal své telefonní číslo, ale v nějakém jiném světě jsem to možná udělal!

Z kapsy uniformy si vytáhnu svůj mobil.

Na jeho L.C.D. obrazovce stojí jméno 'Kokone Kirino'.

Pohlédnu na nebe. Jako kdyby věci mohly dopadnout tak dobře! Věděl jsem to. Ale nemůžu si pomoct. Přece mám právo dělat si nějaké nereálné naděje, ne?

Snažím se uklidnit a znovu klidně dýchat. Přijmu příchozí hovor.

"Ah, haló… Kazu-kun."

Přijde mi, že její hlas nesrší energií jako obvykle, ale možná se mi to jenom zdá. Nebo takhle možná Kokone po telefonu zní vždycky? Sice jsme si poměrně blízcí, ale málokdy se stane, že bychom si volali.

"Ah, err-"

Z nějakého důvodu mám pocit, že dovedu předpovídat směr, jakým se naše konverzace vydá.

Ah, ne, vím jistě, co se stane. Jenom si nedokážu vybavit všechny detaily.

"Mohl by ses se mnou na chvíli sejít? Řeknu ti kde."

Co teď bude následovat? Jak se bude naše konverzace odvíjet?

"Musím ti něco říct, Kazu-kun."






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama