Padlá trefa do černého (část první)

10. srpna 2016 v 19:54 | Aelynn |  ShuuenPro

--Moje první láska byla dívka.
Jmenovala se Ririka. Byla to… panenka, kterou mi koupila moje máma.

"Ririko, dneska ti to zase moc sluší."
"Jsi tak milá."

Ririka byla velice skromná a krásná.

"Ririko, proč je nebe modré?"
"To aby bylo krásné."

Krom toho byla i velmi chytrá.

"A proč je tedy v noci tmavé?"
"Protože jedině tak můžeš vidět hvězdy, ne?"

Taky byla ohromná romantička.

Byla krásná, roztomilá, dalo se na ni spolehnout…
Pro mě byla Ririka ztělesněním všech mých ideálů.



Začala jsem nosit podobné oblečení, jaké měla na sobě i ona.
Začala jsem si česat vlasy to stejného účesu, jaký nosila i ona.

-Ale po nějaké době jsem si něco uvědomila.

Nebyla jsem krásná ani roztomilá jako Ririka.
Nemohla jsem se stát Ririkou.
Den, kdy mi to došlo, jsem celý probrečela a proplakala, a v pláči jsem se ptala Ririky, proč to tak musí být.
Jenomže ona mi svým obvyklým něžným hlasem neodpověděla.
Od toho dne jsem s Ririkou nikdy nepromluvila.
-Takový je příběh mé první lásky a zároveň i mého prvního zlomeného srdce.

Uběhl nějaký čas a dostala jsem se na střední školu.
Byla jsem o něco stydlivější než většina lidí a stal se ze mě ten typ studentky, která mezi ostatními nijak nevyniká.
Neměla jsem žádné blízké přátele, ani jsem se nepřihlásila do žádného kroužku.
Měla jsem v plánu žít si v klidu dál svůj život tímhle způsobem, jako jsem to ostatně dělala doteď, a o změnu se pokoušet až když se přehoupnu přes hranici dvaceti let.
Kdysi jsem v jakémsi časopisu četla, že "se dívka změní, když se zamiluje", ale když přišlo na mě, neměla jsem o kluky žádný zájem a ani jsem je moc nechápala, takže jsem neviděla žádnou šanci, že bych nějakému chlapci někdy mohla propadnout.
-A pak se mi jeden den něco stalo.

Bylo zrovna po škole a u zadní školní brány jsem si všimla pohozených odpadků, tak jsem zašla do kůlny pro věci na úklid, abych se jich mohla zbavit.

"-Pomůžu ti s tím."
Zezadu jsem zaslechla krásný, čistý hlas. Když jsem se otočila, za mnou stála nádherná dívka s rozkošnou tváří; s živým, krátkým účesem; s plnými, růžovými rty; a s přímým pohledem.

"Áá… erm, ee…."
"Vzadu u brány, že? Taky jsem si toho všimla."
"…..Áá."
"…Stalo se něco?"
"Eh… Erm… uuuhh."
"Jestli si tě pamatuju správně… Jsi na stejném stupni jako já, že?"
"A-ano…"
"No, každopádně! Jde se uklízet!"

Ukázala mi bezstarostný úsměv.
A pak mě něžně chytla za ruku a lehce mě odvedla k zadní bráně.

…A právě taková maličkost zažehla moji lásku.

Úplně a kompletně jsem se do ní zamilovala.

Už jsem o ní kdysi předtím slyšela.
Vlastně nejspíš na naší škole neexistoval nikdo, kdo by ji neznal.
Překrásná a chytrá. Nádherná.
Byla to kráska, kterou každý nazýval zosobněním dokonalosti.
Říkalo se, že od chvíle, co na naši školu nastoupila, jí vyznala lásku ohromná spousta kluků a ona každého z nich odmítla.

Ten den odešla hned potom, co jsme spolu dokončily uklízení, ale pokaždé, když jsme se od té chvíle potkaly na chodbě, usmála se na mě.
Pro mě byla první skutečná, dokonalá, ideální dívka.

Chtěla jsem se s ní sblížit.
Chtěla jsem o ní vědět něco víc.
Byla tak úžasná.
Jenom díky tomu, že jsem byla zamilovaná, jsem si najednou ve škole užívala tolik legrace.
Áá, nikdy jsem netušila, že někdy přijde den, kdy si někdo ukradne moje srdce.
Od toho dne jsem z ní nikdy nespustila oči.
Chci s ní mluvit!
Chci toho o ní vědět víc!!
Jenže i když jsem tohle všechno cítila, jedna věc mě znepokojovala.

-Od chvíle, kdy se to stalo s Ririkou, jsem v sobě nesla menší trauma.
Měla jsem pocit, že je mezi mnou a jejím dokonalým já obrovská propast, kterou nemůžu překonat; a kvůli tomu jsem stála tváří v tvář neskonalému zoufalství.
Nemohla jsem na to přestat myslet, takže jsem se k ní nedokázala ani o trošičku přiblížit, a dny plné frustrace dál pokračovaly.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama