Padlá trefa do černého (část druhá)

10. srpna 2016 v 20:00 | Aelynn |  ShuuenPro

Od té doby se nestalo nic, co by stálo za zmínku, a jen jsem si dál žila svůj život.
I přesto jsem se svojí bláznivé lásky nezbavila, a někde v koutku oka jsem ji stále sledovala.
Jenomže jednoho dne jsem zaznamenala drobnou změnu.
Nejdřív jsem si říkala, že za tím budou pomluvy, které se o B-ko v poslední době na škole šířily, ale tohle bylo očividně něco jiného.

Vždycky jsem se na ni dívala, takže jsem to poznala.
Na B-ko bylo něco jinak, než předtím.
Začala jsem se cítit nejistě, a aniž bych se nad tím nějak hlouběji zamýšlela, jeden den jsem se ji po škole rozhodla sledovat.



Zamířila k zadní bráně a od ní směrem ke staré školní budově.
Z velké části se ta budova používala už jenom jako skladiště a postupem času do ní lidé úplně přestali chodit.
Co jenom mohla na takovém místě chtít…?

Udržovala jsem si od ní rozumnou vzdálenost a tiše jsem šla za ní.

A pak B-ko vstoupila do jedné ze tříd.
Byla to místnost, která se kdysi používala na výuku hudební výchovy.
Velmi, velmi opatrně jsem škvírou mezi pootevřenými dveřmi nakoukla dovnitř.
-Uvnitř stála B-ko a dva kluci, které jsem neznala.

"Vážně! Proč jsi o mě musel rozšířit další drby?!"
"…Co já vím?"
"Ahaha, to protože B-ko-chan je místní celebrita~"

Z jednoho z těch dvou kluků vyzařovala aura uzavřenosti a nepřístupnosti. Nemyslím si, že bych ho kdykoli předtím viděla.
Co se týče toho druhého, odkudsi jsem ho poznávala.
Stejně jako B-ko působil jako citlivý a přátelský typ člověka.
To, že byla B-ko na takovém odlehlém místě se dvěma spolužáky bylo překvapující samo o sobě, ale co mě zaráželo ještě víc, byl výraz na její tváři a tón, jakým mluvila, protože jsem se s nimi u B-ko nikdy předtím nesetkala.

-Když jsem sledovala její tvář, nemohla jsem si pomoct, připadala mi rozkošná.

Až do té chvíle pro mě byla B-ko symbolem dokonalosti, ale když jsem ji teď viděla, tak živou a dávající najevo své emoce…
Došlo mi, že B-ko byla jiná než Ririka; byla opravdový člověk.

-Vrz.

Nedávala jsem si pozor a omylem jsem se rukou příliš silně dotkla dveří.
Oba kluci se na mě podívali a B-ko se na mě otočila s výrazem, jako kdybych ji přistihla při krádeži.

"…Huh? Přišla jsi… za B-ko-chan?"
"---?! Počkat… Ty jsi…"

Když B-ko uviděla můj obličej, její výraz se lehce změnil a na její tváři se rozprostřela úleva.
Pravda, kdyby ji tu načapal spolužák nebo někdo podobný, nejspíš by to vyvolalo ještě další drby.
Ale jestliže ji tu viděl někdo, jako jsem já, tedy člověk bez přátel, neměl by v tom být žádný problém.
Když se na tu situaci zpětně s klidem dívám, nejspíš byl právě to důvod, proč se mi tehdy zdálo, že se B-ko ulevilo, ale tehdy mi přišlo, že její úleva zračila skutečnost, že mi odpustila.

"Áá, já… omlouvám se. Všimla jsem si, jak jdeš k téhle opuštěné budově, takže jsem… Erm."
Řekla jsem a snažila jsem se nahodit svůj nejlepší úsměv.
B-ko vydechla a pak mi odpověděla,
"…Aha. Promiň, dělala sis o mě starosti, že? Děkuju."
"…Tvoje známá?"
Ten uzavřeně vypadající kluk se bez okolků zeptal, aniž by se na mě obtěžoval podívat.
"Noooo…. Asi by se to tak dalo říct. Áá, vlastně jsem se tě nikdy nezeptala na jméno. Já jsem B-ko, a ty?"
"-D-ne…"
Odpověděla jsem. Byla jsem si jistá, že jsem na rtech měla trapný, rezervovaný úsměv.
"Jasně, D-ne-chan, erm~ …Ono se to těžko říká, ale ohledně toho, co jsi tady viděla, uh…"
Zdálo se, že B-ko dělá problém poskládat si v hlavě slova a nervózně se vrtěla.
"…T-to nic! Nikdo se o tom ode mě nedozví."
"Eh--? To vyznělo, jako kdybychom tady snad prováděli něco podezřelého."
Pronesl ten druhý kluk se smíchem, načež se na něj B-ko zamračila.
"…Áá, ale…"
Zhluboka jsem nadechla a pokračovala jsem.

"-Nevadilo by, kdybych sem taky občas docházela?"

Potom mi B-ko ty další dva představila a začali jsme se v té staré budově všichni scházet.
Nejdřív jsem nechápala, proč se tu vídali, ale po několika schůzkách mi konečně došlo, že se jednalo o něco jako kroužek probírající okultní vědy.
Něco podobného mě nijak zvlášť nezajímalo, ale když tu B-ko trávila čas, vypadala neskutečně spokojeně, a kromě toho to bylo místo, kde jsem mohla mluvit s B-ko; proto jsem tam chodila dál.

Čím víc jsem toho o B-ko věděla, tím víc mi přirostla k srdci a po nějaké době se začala s tím svým živým výrazem obracet i na mě.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama