Fádní každodennost

21. srpna 2016 v 15:31 | Aelynn |  ShuuenPro

『…Áá, zase to selhalo.』
Jeden den po škole, zatímco se jeho spolužáci chystali do všech možných kroužků, A-ya nezamířil domů, ale místo toho se vydal na místo, kde nebyla ani noha.
Prošel zadní školní zahradou a tam stála stará školní budova.
Byla to dvoupatrová, pomalu se rozpadající dřevěná stavba, která už se více méně nepoužívala.
Když otevřel dveře od třídy, která se kdysi využívala k výuce hudební výchovy, uviděl stejné neměnné tváře jako vždy.
"…Čau."
S aurou nevinnosti položil A-ya svou tašku na jednu z lavic.
"Ne, žádný čau. Je mi celkem fuk, co to máš za divný zájmy, ale mohl bys laskavě přestat používat lidi ke svému pobavení?"
"…O čem to mluvíš?"
"Přestaň předstírat, že nevíš, o co jde!"
S tváří, na které se ze všech sil snažila nedávat najevo svůj vztek, a s pohledem, který by mohl vraždit, před A-you stála nejoblíbenější dívka na škole, B-ko.
Normálně to byla vždy usměvavá a pilná studentka, která se ke všem chovala přátelsky, ale mezi zdmi této třídy tomu tak nebylo.



"No tak, přestaň nazývat komára velbloudem. Měl to být jenom menší vtip."
"…Ty jeden…"
"Měla by ses trochu kontrolovat. Kdyby tě teď někdo viděl, považoval by tě za tvoji dvojnici."
"Myslím to vážně. Jestli hned teď nezmlkneš…"
"-Podle mě je super, že má B-ko dvojí náturu."
Radostně pronesená slova byla určena pro B-ko, která se zrovna chystala chytit A-yu pod krkem.
Dlouhé tmavé vlasy a hubená postava. Vyzařoval z ní pesimismus.
-Její jméno bylo D-ne.
Šlo o jednu z členů skupinky, která se tu obvykle scházela.

"Dvojí náturu… Říkáš to, jako kdybych snad měla rozpolcenou osobnost."
"Vlastně… Už jsi na tom tak, že by to tak klidně mohlo být?"
Navzdory svým bez okolků proneseným slovům se D-ne bezstarostně usmívala.
B-ko si jen rezignovaně povzdechla a znovu se posadila na místo, kde původně seděla.
"Pffft, jako obvykle, B-ko má pro D-ne slabost, co?"
"Á, zmlkni."
C-ta, který až doteď jenom poslouchal a sám pro sebe se usmíval, najednou vstoupil do konverzace.
Světlé na pohled hebce vypadající vlasy a oči, z kterých čiší přátelskost.
Nejspíš by se dal zařadit do "ikemen" kategorie a jednou z jeho dovedností je utahovat si z lidí.

"Není to tak, že by A-ya jen tak bezdůvodně lhal, nemyslíš?"
"Správně, navíc se to dokonale hodí k aktivitám našeho klubu."
"…Klubu? Vážně tomu tak můžeme říkat?"
Na první pohled se asi mohlo zdát, že byli každý z jiného těsta a neměli spolu vůbec nic společného - což vlastně byla pravda - ale ve skutečnosti byli všichni členy jednoho kroužku.
--Klubu, který se zabýval zkoumáním okultních věd… jinak taky "Oku-klubu".
Jejich kroužek se zabýval tím, že všichni jeho členové sbírali všechny nadpřirozenem zavánějící povídačky, a pak je společně zkoumali.
Povídačky… Možná by se dali spíš označovat jako městské legendy.
"Kuchisake Onna" nebo třeba "Jinmenken"
Začali se o podobné příběhy zajímat a postupem času se tu začali scházet, až konečně vytvořili tenhle klub.
Jejich vůdce (ačkoli by měl oficiálně mít spíš titul prezidenta klubu) byl A-ya.
Zatímco se ve vyučování zdál být tichým, pesimistickým studentem, jakmile vstoupil do téhle třídy, stal se z něj vášnivý okultní maniak.
A-ya rychle začal mluvit o tom, co bylo ten den na pořadu práce.
"Takže! Dnešním tématem je hledání Malého staříka!"
Přešel k tabuli a velkým písmem na ni napsal slova "Malý stařík".
"…Co? Malý stařík?"
B-ko se zeptala s nespokojeným výrazem. Když A-ya viděl její reakci, zasmál se. Fufufu.
"Áá, to znám! Máš na mysli toho Malého staříka, co já?"
Zeptala se D-ne se zvednutou rukou, jako kdyby byla zrovna uprostřed skutečného vyučování. Aby doplnil její prohlášení, C-ta pokračoval.
"Je to příběh, který si mezi sebou lidi předávali už od časů dávných pohádek. Něco na ten způsob, že když jdou lidi spát, dokončují skřítci a víly svou práci. V poslední době se v televizi objevuje dost celebrit, co tvrdí, že ho údajně viděli, takže je to docela známá městská legenda…"
"Ohledně toho, nedávno jsem se doslechl, že se s ním prý někdo setkal přímo v téhle budově!"
A-ya prohlásil s prstem zdviženým do vzduchu.
"Hm~? Tak nám o tom řekni něco víc."
"Áá! B-ko! Už tě to začalo zajímat?!"
A-ya chytil B-ko za ruku a začal s ní třást. B-ko zrudla až po uši a vyprostila svoji ruku z jeho sevření.
"N-n-n-nejdřív si poslechnu, co mi k tomu můžeš říct!"
"Ahaha, B-ko, vždyť jsi úplně rudá."
"B-ko-chan, jsi tak roztomilá."
"Počkat! Co to říká-tak to vůbec není!"
A tak probíhali jejich… poklidné všední dny. Poklidné všední dny. Poklidné

………………Šust.

Jeden den po škole, zatímco se jeho spolužáci chystali do všech možných kroužků, A-ya nezamířil domů, ale místo toho se vydal na místo, kde nebyla ani noha.
Prošel zadní školní zahradou a tam stála stará školní budova.
Byla to dvoupatrová, pomalu se rozpadající dřevěná stavba, která už se více méně nepoužívala.
Když otevřel dveře od třídy, která se kdysi využívala k výuce hudební výchovy, uviděl stejné neměnné tváře jako vždy.
"…Čau."
S aurou nevinnosti položil A-ya svou tašku na jednu z lavic.
"Ne, žádný čau. Je mi celkem fuk, co to máš za divný zájmy, ale mohl bys laskavě přestat používat lidi ke svému pobavení?"
"…O čem to mluvíš?"
"Přestaň předstírat, že nevíš, o co jde!"
S tváří, na které se ze všech sil snažila nedávat najevo svůj vztek, a s pohledem, který by mohl vraždit, před A-you stála nejoblíbenější dívka na škole, B-ko.
Normálně to byla vždy usměvavá a pilná studentka, která se ke všem chovala přátelsky, ale mezi zdmi této třídy tomu tak nebylo.

"No tak, přestaň nazývat komára velbloudem. Měl to být jenom menší vtip."
"…Ty jeden…"
"Měla by ses trochu kontrolovat. Kdyby tě teď někdo viděl, považoval by tě za tvoji dvojnici."
"Myslím to vážně. Jestli hned teď nezmlkneš…"
"-Podle mě je super, že má B-ko dvojí náturu."
Radostně pronesená slova byla určena pro B-ko, která se zrovna chystala chytit A-yu pod krkem.
Dlouhé tmavé vlasy a hubená postava. Vyzařoval z ní pesimismus.
-Její jméno bylo D-ne.
Šlo o jednu z členů skupinky, která se tu obvykle scházela.

"Dvojí náturu… Říkáš to, jako kdybych snad měla rozpolcenou osobnost."
"Vlastně… Už jsi na tom tak, že by to tak klidně mohlo být?"
Navzdory svým bez okolků proneseným slovům se D-ne bezstarostně usmívala.
B-ko si jen rezignovaně povzdechla a znovu se posadila na místo, kde původně seděla.
"Pffft, jako obvykle, B-ko má pro D-ne slabost, co?"
"Á, zmlkni."
C-ta, který až doteď jenom poslouchal a sám pro sebe se usmíval, najednou vstoupil do konverzace.
Světlé na pohled hebce vypadající vlasy a oči, z kterých čiší přátelskost.
Nejspíš by se dal zařadit do "ikemen" kategorie a jednou z jeho dovedností je utahovat si z lidí.

"Není to tak, že by A-ya jen tak bezdůvodně lhal, nemyslíš?"
"Správně, navíc se to dokonale hodí k aktivitám našeho klubu."
"…Klubu? Vážně tomu tak můžeme říkat?"
Na první pohled se asi mohlo zdát, že byli každý z jiného těsta a neměli spolu vůbec nic společného - což vlastně byla pravda - ale ve skutečnosti byli všichni členy jednoho kroužku.
--Klubu, který se zabýval zkoumáním okultních věd… jinak taky "Oku-klubu".
Jejich kroužek se zabýval tím, že všichni jeho členové sbírali všechny nadpřirozenem zavánějící povídačky, a pak je společně zkoumali.
Povídačky… Možná by se dali spíš označovat jako městské legendy.
"Kuchisake Onna" nebo třeba "Jinmenken"
Začali se o podobné příběhy zajímat a postupem času se tu začali scházet, až konečně vytvořili tenhle klub.
Jejich vůdce (ačkoli by měl oficiálně mít spíš titul prezidenta klubu) byl A-ya.
Zatímco se ve vyučování zdál být tichým, pesimistickým studentem, jakmile vstoupil do téhle třídy, stal se z něj vášnivý okultní maniak.
A-ya rychle začal mluvit o tom, co bylo ten den na pořadu práce.
"Takže! Dnešním tématem je hledání Malého staříka!"
Přešel k tabuli a velkým písmem na ni napsal slova "Malý stařík".
"…Co? Malý stařík?"
B-ko se zeptala s nespokojeným výrazem. Když A-ya viděl její reakci, zasmál se. Fufufu.
"Áá, to znám! Máš na mysli toho Malého staříka, co já?"
Zeptala se D-ne se zvednutou rukou, jako kdyby byla zrovna uprostřed skutečného vyučování. Aby doplnil její prohlášení, C-ta pokračoval.
"Je to příběh, který si mezi sebou lidi předávali už od časů dávných pohádek. Něco na ten způsob, že když jdou lidi spát, dokončují skřítci a víly svou práci. V poslední době se v televizi objevuje dost celebrit, co tvrdí, že ho údajně viděli, takže je to docela známá městská legenda…"
"Ohledně toho, nedávno jsem se doslechl, že se s ním prý někdo setkal přímo v téhle budově!"
A-ya prohlásil s prstem zdviženým do vzduchu.
"Hm~? Tak nám o tom řekni něco víc."
"Áá! B-ko! Už tě to začalo zajímat?!"
A-ya chytil B-ko za ruku a začal s ní třást. B-ko zrudla až po uši a vyprostila svoji ruku z jeho sevření.
"N-n-n-nejdřív si poslechnu, co mi k tomu můžeš říct!"
"Ahaha, B-ko, vždyť jsi úplně rudá."
"B-ko-chan, jsi tak roztomilá."
"Počkat! Co to říká-tak to vůbec není!"
A tak probíhali jejich… poklidné všední dny. Poklidné všední dny. Poklidné

………………Šust.

Jeden den po škole, zatímco se jeho spolužáci chystali do všech možných kroužků, A-ya nezamířil domů, ale místo toho se vydal na místo, kde nebyla ani noha.
Prošel zadní školní zahradou a tam stála stará školní budova.
Byla to dvoupatrová, pomalu se rozpadající dřevěná stavba, která už se více méně nepoužívala.
Když otevřel dveře od třídy, která se kdysi využívala k výuce hudební výchovy, uviděl stejné neměnné tváře jako vždy.
"…Čau."
S aurou nevinnosti položil A-ya svou tašku na jednu z lavic.
"Ne, žádný čau. Je mi celkem fuk, co to máš za divný zájmy, ale mohl bys laskavě přestat používat lidi ke svému pobavení?"
"…O čem to mluvíš?"
"Přestaň předstírat, že nevíš, o co jde!"
S tváří, na které se ze všech sil snažila nedávat najevo svůj vztek, a s pohledem, který by mohl vraždit, před A-you stála nejoblíbenější dívka na škole, B-ko.
Normálně to byla vždy usměvavá a pilná studentka, která se ke všem chovala přátelsky, ale mezi zdmi této třídy tomu tak nebylo.

"No tak, přestaň nazývat komára velbloudem. Měl to být jenom menší vtip."
"…Ty jeden…"
"Měla by ses trochu kontrolovat. Kdyby tě teď někdo viděl, považoval by tě za tvoji dvojnici."
"Myslím to vážně. Jestli hned teď nezmlkneš…"
"-Podle mě je super, že má B-ko dvojí náturu."
Radostně pronesená slova byla určena pro B-ko, která se zrovna chystala chytit A-yu pod krkem.
Dlouhé tmavé vlasy a hubená postava. Vyzařoval z ní pesimismus.
-Její jméno bylo D-ne.
Šlo o jednu z členů skupinky, která se tu obvykle scházela.

"Dvojí náturu… Říkáš to, jako kdybych snad měla rozpolcenou osobnost."
"Vlastně… Už jsi na tom tak, že by to tak klidně mohlo být?"
Navzdory svým bez okolků proneseným slovům se D-ne bezstarostně usmívala.
B-ko si jen rezignovaně povzdechla a znovu se posadila na místo, kde původně seděla.
"Pffft, jako obvykle, B-ko má pro D-ne slabost, co?"
"Á, zmlkni."
C-ta, který až doteď jenom poslouchal a sám pro sebe se usmíval, najednou vstoupil do konverzace.
Světlé na pohled hebce vypadající vlasy a oči, z kterých čiší přátelskost.
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….....

………………Šust.

Jeden den po škole, zatímco se jeho spolužáci chystali do všech možných kroužků, A-ya nezamířil domů, ale místo toho se vydal na místo, kde nebyla ani noha. …………..Ugh.

Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ TO JE ŠPATNĚ!!!!


POKRAČOVAT?
ANO / NE






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama