Dokonalý zločin, milostný dopis (část druhá)

7. srpna 2016 v 21:33 | Aelynn |  ShuuenPro

Byly tři hodiny ráno. A-yův dům se nacházel jenom pár minut cesty od toho mého.
Ačkoli jsem tu byl už mnohokrát předtím, dnes se mi jeho dům jevil nějak jinak.
Vypadal jako zřícenina, ve které už nikdo roky nežil.
Zvedl jsem náhradní klíč a opatrně jsem se vkradl dovnitř.
Dávej pozor, dávej pozor…… Vypnul jsem si telefon.

Z ničeho nic jsem uslyšel kroky v prvním patře.
Co nejrychleji jsem se přemístil do obývacího pokoje vedle kuchyně.

-Byl to A-ya. A z nějakého důvodu s sebou nesl toho plyšáka, kterého jsem mu kdysi dávno daroval.



……O co jde?
Proč měl s sebou tu hračku, důležitou část vzpomínek nás obou?
"……Už zas?"
Zatímco jsem se na něj dál nechápavě díval, A-ya tiše zašeptal.
"……Áá!"
-Snad si mě nevšiml?!
Upřeně jsem se díval do kuchyně, kde nyní stál A-ya. Když mě najde, je po mně.
Stane se mi přesně to, co se stalo našemu spolužákovi……zabije mě!!
Měl jsem pocit, že mi srdce tluče tak silně, že to až jde slyšet.
Zadržel jsem dech a poslouchal jsem, co se děje. A-ya vytáhl trochu rýže, napustil si sklenici vody, do které vmíchal sůl, a potom s tím vším v ruce opustil kuchyň.

Vydechl jsem úlevou.
Ale co to proboha A-ya prováděl?
Znovu jsem zadržel dech a pomalu jsem zkrátil vzdálenost mezi mnou a A-you s cílem dál ho pozorovat.
A-ya nejdřív zalezl do ložnice.
Obstaral si jehlu, červenou nit, nůžky a menší nožík.
Pak zašel do pokoje se skříní a chvíli zůstal potichu, jako by snad nad něčím přemýšlel.
Pak se podíval před sebe a s pohledem, ve kterém se zračilo neústupné odhodlání, vší silou bodl toho plyšáka do břicha a postupně z něj vytahal všechnu vatovou vycpávku.
"……Áá!!"
Ačkoli jsem zrovna viděl jeho nesrozumitelný čin na vlastní oči, odmítal jsem tomu uvěřit.
A-ya dál tiše pokračoval ve své práci bez jakéhokoli výrazu.
Potom vycpal prázdnou hračku rýží, kousky vlastních nehtů a nakonec to celé nešikovně zašil. Sešil jí ruce, nohy a dokonce i ústa červenou nití a z pouhého pohledu na jeho dílo člověka mrazilo.
……Dárek, ta hračka, co jsem mu dal, byla……

"Vypadá to jak cévy."

A-ya tiše zamumlal a pak společně se sklenicí plnou slané vody zalezl do skříně.
Když se znovu ukázal, ta sklenice byla pryč.

"Teď ho musím pojmenovat, hmm……"
A-ya se asi na minutu zamyslel a pak lehce zašeptal.

"……C-ta."
"-……!!"
"-Jmenuješ se C-ta. ……Tak a můžeme začít."

……Co to mělo znamenat……?
A-ya prošel světlem prozářeným pokojem, zhasnul veškeré osvětlení, zatáhl žaluzie a nechal zapnutou jenom televizi.

"První na řadě je A-ya. První na řadě je A-ya. První na řadě je A-ya."
Oznámil té hračce s prázdným výrazem ve tváři, popošel k vaně a potopil ji do vody.
V té černočerné temnotě voda odrážela jenom drobné paprsky světla a v jejím odrazu to vypadalo, jako by se A-ya usmíval.
Po celém těle mi naskočila husí kůže takovým způsobem, jaký jsem do té doby nikdy nezažil.

Byl jsem tak blízko, že by mě mohl kdykoli chytit, jenomže na to jsem v tu chvíli už vůbec nemyslel.
Ale A-ya si mě nevšiml a zoufale pokračoval ve své práci.
Vrátil se do kuchyně a s nožem v ruce zavřel oči a napočítal do deseti.

"Můžeme?"

S těmi slovy opět odešel do koupelny a vytáhl svého plyšáka z vody.
A pak-ho bodnul do břicha.
……………………!!
"Teď je na řadě C-ta. Teď je na řadě C-ta. Teď je na řadě C-ta……"

Potom se A-ya znovu vrátil do kuchyně, kde odložil zmáčený nůž a pak se zase schoval ve skříni, ve které si předtím nechal sklenici s vodou.

Hned jak A-ya zmizel, mě moje nohy zanesly do koupelny. Hračka, kterou jsem mu věnoval, ležela celá promočená ve vaně.
Z jejího břicha se sypala zrnka rýže a její tělo pokrývala nešikovně přišitá rudá niť, která budila dojem, že není nití, ale cévami.

"……Aha…"

-Konečně jsem to pochopil.
A-ya už dávno neexistoval.

Tohle už nebyl A-ya. Ta věc mě určitě měla v plánu následující den zabít stejným způsobem.
Byl jsem v nebezpečné situaci. V šíleně a extrémně nebezpečné situaci.
Přesně tak to bylo, že? Protože jsem byl A-yův kamarád z dětství, jeho jediný a nejbližší přítel, chtěl mě právě takhle zavraždit, že?
Už o tom nebylo pochyb, tohle byl důkaz, který smetl i to poslední smítko pochybnosti, které ve mně ještě přežívalo. Každopádně, ten člověk, co vypadal jako A-ya, už A-ya nebyl.
Navíc, tenhle člověk je "liška"…… jinými slovy, je to zrádce.

-Když ho zabiju, hra skončí.

Je skutečný A-ya ještě v pořádku? Tak jako tak musím ukončit tuhle podělanou hru a zachránit A-yu.
Protože jediný, kdo může A-yu ochránit, jsem já.

S neoblomným odhodláním jsem se přiblížil k A-yovi.
Zrovna když jsem procházel kuchyní, moje oči spočinuly na noži, který A-ya odložil.

*

Kde jsi? Kde se schováváš?
Ty hajzle, co se vydává za A-yu.
Zabiju tě, tak už zatraceně vylez.

Skříp. Skříp.

Halou se rozléhal zvuk mých kroků.
Hele, slyšíš mě, že jo? Hraju férově.
Nemysli si, že se nebudu bránit a že tě nechám zavraždit mě tak, jak jsi to udělal s tím plyšákem, jasný?
Pomstím A-yu.

Skříp. Skříp. Vrz. Vrz.

Z čepele nože stékaly kapky vody. Nevypadá to tak trochu jako krev? Fufuu.
Zamířil jsem k pokoji, kde se nacházela velká skříň a brzy mi došlo, že musí být uvnitř.
Schovával se v té skříni.
Áá, tohle mi něco připomíná. Přesně takhle jsme si kdysi s A-you hrávali na schovávanou.
A-ya měl slabé plíce, takže když delší dobu zůstal na zaprášených místech, nemohl pak přestat kašlat, copak jsi to nevěděl ani tohle?

No tak, pohni si a vylez už.

Dveře od skříně se lehce pootevřely a uvnitř jsem spatřil tvář někoho, kdo vypadal jako A-ya.
"-Co… tady…?!"

"A mááááám tě."


……Přesně tak, já…zabil jsem A-yu.
『Nožem, jako bys jenom bodal do neživé hračky.』
Bodnul do ní. Do naší vzácné, milované vzpomínky.
『I přesto, že zoufale křičel tvoje jméno.』
Zatímco ze všech sil volal moje jméno, bodal jsem do něj.
『Spletl sis ho se zrádcem, že ano?』
Konec konců, A-ya byl zrádce! Protože jsem…protože jsem si to myslel, protože jsem si to myslel, zavraždil jsem ho……!
-Jenomže jsem se mýlil. A-ya nebyl zrádce. Došlo mi to hned, jak jsem to udělal.
Fufufufufufu……správně, přesně tak se to stalo a já jsem dostal strach. Jaký trest se mi Záložka Smrti chystala udělit? Tak jsem se rozhodl lhát. Obelhal jsem sám sebe. Kdybych si nepamatoval ani já sám co se stalo, jak by mohl o mém činu vědět někdo další? Ale i přesto, že jsem si tohle říkal, je pořád možné, že mě u toho někdo mohl vidět.

-Pirori~n
『Právě stojím přede dveřmi do tvého pokoje.』
Jen si sem pojď, zabiju tě. Přesně tak, jako jsem zabil A-yu.
"Máš pravdu, zavraždil jsem A-yu! Jestli mě chceš potrestat, tak si pro mě pojď!!"

-Pirori~n
Myslel jsem si, že je to jen další příchozí zpráva, ale ve skutečnosti to byl hovor.
Omylem jsem ho přijal.

『……Stojím přímo za tebou.』

『Mimořádné zpravodajství.
Dnes bylo v prefektuře ○○ nalezeno tělo nezletilého studenta střední školy.
Tělo oběti bylo objeveno v jeho pokoji a smrt nastala následkem ubodání ostrým předmětem.
Oběť v ruce pevně svírala mobilní telefon.
Oběť předešlé nevyřešené vraždy, která se odehrála před několika dny, navštěvovala stejnou školu, jakou navštěvovala i oběť dnešního incidentu.
Policie má podezření, že obě vraždy spáchala jedna a ta samá osoba.
Právě probíhá důkladné vyšetřování.
-Mimochodem, na závěr ještě jedno menší upozornění. Pokud bude předložena špatná odpověď, bude hráči udělen trest, tak si dávejte pozor. Pokračujeme dalšími zprávami……』

V rohu pokoje ve větru poletoval list papíru. Byla na něm napsána jedna jediná věta.
«Nezvedej hovor od Mearry-san.»






Písnička k téhle části knížky (překlad od Kariny-chan):


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama