Re: Osamělá hra na schovávanou TEĎ

12. července 2016 v 21:19 | Aelynn |  ShuuenPro

Uvnitř dopisu byl popsán návod k provedení "Hry na schovávanou pro jednoho".
Nejdřív si člověk musí nachystat vycpanou hračku s končetinami. Rozhodl jsem se použít plyšového králíka, kterého jsem dostal už hodně dávno, ale z jistého důvodu jsem ho doteď neměl to srdce vyhodit. Byla to hračka, kterou jsem si tak dlouhou dobu nechával… ani ne proto, že bych ji měl rád, ale spíš proto, že jsem měl strach se jí zbavit.
Další na řadě je rýže.
Sešel jsem dolů do kuchyně, kde jsem našel vzkaz od rodičů a večeři.
Byly tři hodiny ráno. Naši nebyli doma a vypadalo to, že mají v plánu přenocovat někde jinde.
Znovu jsem měl pocit, že mě někdo sleduje.
Bolestný pohled, který byl teď intenzivnější než kdy jindy.

"……Už zas?"



Nachystal jsem si sklenici osolené vody a přemístil jsem se do ložnice rodičů.

Z máminy skříně jsem si vzal jehlu a červenou nit, nůžky a nůž.

Teď měla nastat část před začátkem hry.
Člověk musí do panenky bodnout a vybrat její vycpávku.
S prázdným výrazem jsem se pustil do činností, které mě čekaly.
"Ve filmech občas manželky vraždí a svoje oběti pak rozsekají na kousky, ale i přesto přese všechno se u toho tváří jako by nic, hmm…"
Nemohl jsem si pomoct a musel jsem uvažovat nad podobnými věcmi, které s mojí situací neměly nic společného.
Postupně jsem tomu plyšákovi prošil rudou nití ruce, nohy a dokonce i pusu, a už jenom z pouhého pohledu na mou dokončenou práci mi běhal mráz po zádech.
"Vypadá to jak cévy."

Tiše jsem zamumlal, vzal jsem si do ruky sklenici osolené vody, kterou jsem si nachystal a zanesl jsem ji do skříně. Podle instrukcí jsem ji měl zanechat na místě, kam jsem se měl v plánu schovat.

"Teď ho musím pojmenovat, hmm……"
Na chvíli jsem se nad tím zamyslel a nakonec jsem se rozhodl použít jeho jméno.
Pozhasínal jsem všechna světla v domě a zatáhl žaluzie, takže jediným zdrojem světla byla zapnutá televize.
Svůj telefon jsem ani na chvíli neodložil a místo toho jsem si ho strčil do kapsy.
"První na řadě je A-ya. První na řadě je A-ya. První na řadě je A-ya."
Oznámil jsem té hračce s prázdným výrazem a odešel jsem do koupelny, kde jsem ji potopil do vany.
V černočerné temnotě, která pokoj zahalila, voda odrážela jen pár drobných paprsků světla, díky kterým se mi na vteřinku zdálo, že ta hračka žije.
Přejel mi mráz po zádech.
Stále jsem na sobě cítil ten pohled, jako ostatně vždycky, ale už jsem si toho dávno přestal všímat.
Vrátil jsem se do kuchyně, vzal jsem do ruky nůž, zavřel jsem oči a napočítal jsem do deseti.
"Můžeme?"
Po pronesení toho slova jsem se vydal do koupelny, kde jsem z vany znovu vytáhl toho plyšáka.
-A pak jsem ho bodnul přímo do břicha.

"Teď je na řadě xxx.Teď je na řadě xxx. Teď je na řadě xxx……"
Potom, co jsem tohle prohlásil, jsem se znovu vrátil do kuchyně, odložil jsem mokrý nůž, ze kterého ještě zkapávala voda, a pak jsem znovu odešel a zalezl do skříně, do které jsem si před chvílí odložil vodu.
Hned, jak jsem vlezl dovnitř, jsem se posadil a začal jsem přemýšlet nad všemi možnými věcmi.
-Proč tohle vlastně vůbec dělám?
-Tak zaprvé, kdo je ten takzvaný zrádce? Hra ještě přece neměla začít… Tak proč?! Kdy se všechno tak zvrtlo? Co jsem pokazil? Tahle… tahle hra, proč…!!!

Uběhla nějaká doba, takže jsem se nakonec rozhodl vstát a vydat se hledat toho plyšáka. Napil jsem se slané vody a chystal jsem se opustit svůj úkryt.
Jenomže pak jsem zaslechl něco, co jsem slyšet neměl.

Skříp. Skříp.

Chodbou se rozléhaly zvuky kroků.
Chodbou, ve které přitom nikdo neměl být……jak to?!
Zadržel jsem dech a snažil jsem se nehýbat.
Kroky byly čím dál tím hlasitější a zdálo se, že se blíží k mojí skrýši.
Skříp. Skříp. Vrz. Vrz.

Slyšel jsem, jak na podlahu dopadají kapky vody.
Zacpal jsem si uši a zatímco jsem se nekontrolovatelně třásl, modlil jsem se a čekal jsem, než všechny známky toho, co je tam venku, konečně zmizí.
Nevím, kolik uběhlo času.
Zlehka jsem pootevřel dveře od skříně a váhavě jsem skulinou vyhlédnul do svého pokoje. A pak jsem spatřil něco, co tam být nemělo.
"-Co… tady…?!"







"A mááááám tě."





Moje vzpomínky na to, co se od té chvíle odehrálo, jsou mlhavé a tiché, jako kdyby od nich někdo odříznul zvukovou stopu.
Snažil jsem se zvednout a doplazit se k nůžkám, které byly pohozené uprostřed pokoje, ale ucítil jsem tlak na hrudi, který mi zabránil v pohybu.
"Ani se nesnaž." "xxxxx"
Chladně pronesená slova.
Proč? Proč to děláš?
Chceš, chceš mi snad říct, že to ty jsi zrádce……?
A přesně tak, jak jsem to udělal před chvílí já té hračce, zvedla postava přede mnou nůž do výšky a zabodla mi ho přímo do břicha.
-Sek.

Překvapivě jsem ani nedokázal křičet bolestí, a dokud jsem byl ještě schopen klidně uvažovat, vytáhl jsem svůj telefon a pomalu jsem cítil, jak moje vědomí uvadá. A stejně jako vždycky jsem ho otevřel a začal jsem psát textovou zprávu.
"Eh? Cos to říkal?"
"Já tě neslyším, víš?"
Aah, až do samého konce k němu můj hlas nedosáhnul a ve chvíli, kdy jsem si konečně pomyslel, že už to nejspíš chápu, jsem ztratil…………………………………………………vědomí.

*

『Mimořádné zpravodajství.
Dnes bylo v prefektuře ○○ nalezeno tělo nezletilého studenta střední školy.
Tělo oběti bylo objeveno v jeho pokoji a smrt nastala následkem poranění ostrým předmětem.
Oběť v ruce pevně svírala mobilní telefon.
Oběť předešlé nevyřešené vraždy, která se odehrála před několika dny, navštěvovala stejnou školu, jakou navštěvovala i oběť dnešního incidentu.
Policie má podezření, že obě vraždy spáchala jedna a ta samá osoba.
Právě probíhá důkladné vyšetřování.-』
"Teď jsi na řadě ty."


PŘEDCHOZÍ ČÁST

-> DALŠÍ ČÁST


Písnička k téhle části novely (překlad od Kariny-chan):



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama