Prologue

11. července 2016 v 20:39 | Aelynn |  Hakomari

Není to tak, že bych na to zapomněl. Nejspíš si tohle místo někde v podvědomí pořád pamatuju. Dokonce o tomhle výjevu i sním, jako právě teď.

Jenomže si ho nedokážu vybavit mimo sny.

Není to tak, že bych zapomněl. Ne, spíš jen nejsem schopen najít žádný podnět, který by mi pomohl obnovit moje vzpomínky. V reálném světě totiž neexistuje nic, co by připomínalo tuhle scénu natolik, že bych si to vybavil.

Kdybych se dostatečně snažil, určitě bych mohl svoje vzpomínky znovu získat, ale není nic, co by mi řeklo, že se mám o něco takového vůbec pokoušet.

To protože ve všedním životě není nic, co by mi připomínalo osobu, co teď stojí přede mnou.




"Máš nějaké přání?"

Tvář muže (ženy?), co mi klidným hlasem položil tuhle otázku, se plynule měnila ve spoustu jiných obličejů. I když je tohle jenom sen, který vytvořilo moje vlastní podvědomí, nebyl jsem schopen uchopit jeho podobu. Viděl jsem jeho obličej, nebo si to aspoň myslím, ale i když se podobal naprosto komukoliv, zároveň vypadal úplně jinak, než kdokoli na tomhle světě.

Mám ten pocit, že jsem mu tehdy dal jen pasivní, neškodnou odpověď. Nedokážu si ovšem uvědomit, co konkrétně jsem mu řekl. Každopádně, když slyšel moji odpověď, podal mi jakousi nádobu.

"Tohle je 'schránka', která plní přání."

Když to teď zmínil, vlastně by se tomu asi dalo říkat schránka.

Přimhouřil jsem oči a podíval se na tu bedýnku. Nemám špatný zrak, ale z nějakého důvodu jsem ji nedokázal vidět jasně, i když jsem se sebevíc pokoušel zaostřit. Vůbec nic v ní nebylo; měl jsem z toho zvláštní pocit. Bylo to, jako kdybyste drželi zavřenou krabičku sušenek, která chrastila, když jste s ní zatřásli, ale byla úplně prázdná, když jste ji otevřeli.

Myslím, že jsem se ho potom zeptal na něco bezvýznamného, jako 'Proč mi to dáváš'.

"Protože mě skutečně zajímáš! Nedokážu rozlišit vás lidi podle těch vašich nepatrných rozdílů, které mezi sebou máte. Nedovedu rozpoznat jednoho člověka od druhého, ačkoli se o váš druh natolik zajímám. Ironické, nemyslíš?"
Moc jsem nechápal, o čem to mluvil, tak jsem jen nepřítomně kývnul hlavou.

"Ale tebe mezi ostatními poznám. Možná si říkáš, co je na tom až tak zvláštního, ale je to víc než dost na to, aby to upoutalo moji pozornost!"

Podíval jsem se na dno té krabičky. I když v ní nic nebylo, měl jsem nepříjemný pocit, jako by to dno vtahovalo celé moje tělo dovnitř. Rychle jsem odvrátil oči.

"Tahle 'schránka'ti splní jakékoliv přání. Je mi jedno, co to bude. Nezastavím tě, ani kdyby sis přál zničit celé lidstvo. Pouze mě zajímá, co si ty a celý tvůj druh přejete."

Něco jsem mu odvětil a on se usmál.

"Hehe… Ne, ne. Není to žádná super schopnost. Lidé mají schopnost plnit přání už sami o sobě, stačí, když si dost silně představí přesný obraz toho, co by chtěli. Já je jen trošku popostrčím, aby této síly využili."

Vzal jsem si od něj tu schránku.

Samozřejmě jsem si tenhle sen nedokázal vybavit, když jsem se probudil.

Ale zůstal ve mně jeden pocit. Přesně jsem si pamatoval, co jsem si o něm myslel. Tenhle dojem se nezměnil ani v průběhu toho snu.

Z nějakého důvodu, není tenhle člověk---
---odporný?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama