Po 27 753tí

15. července 2016 v 12:46 | Aelynn |  Hakomari

Po 27 753tí

Hodina tělocviku, fotbal.

Protože jsem dostal ránu přímo do obličeje a tekla mi krev z nosu, ležím na klíně Mogi-san.

Najednou začnu přemýšlet nad tím, jaké pocity ji asi vedly k tomu, že se k tomu nabídla. Možná se pokouší docílit toho, abych si jí víc všímal?

Nemám sebemenší ponětí; když se na ni nenápadně podívám, její tvář je bez výrazu jako vždycky.

"…Mogi-san."

"Copak?"

"Na co teď myslíš?"

"Eh?"



Mogi-san nakloní hlavu na stranu. Ale nevypadá to, že by se mi chystala odpovědět. Jediná reakce na moji otázku je její překvapený obličej.

Zamyslím se nad tím. Když je takhle těžké rozpoznat, co cítí váš partner, můžete ve vztahu vůbec pokročit?

Proč jsem se zamiloval do někoho, jehož pocity jdou tak strašně těžko rozpoznat?

Nebo spíš - kdy jsem se to vlastně zamiloval?

Snažím se vzpomenout si.

"………….Eh?"

"…Co se děje?"

Zeptá se mě Mogi-san, když z nenadání vykřiknu.

"N-ne… to nic!"

Můj obličej rozhodně neříká 'to nic'. Dokonce i Mogi-san si toho musela všimnout. Ale jelikož nemá dostatek komunikačních dovedností na to, aby se mě na to zeptala, zůstane zticha a nic neudělá.

Stoupnu si, aniž bych Mogi-san jakkoli varoval.

"Ah, erm… vypadá to, že už je můj nos v pořádku."

"…Mh."

Naše konverzace skončí těmito chabými slovy.

Proč jsem dobrovolně opustil takovouhle situaci? Takovéhle štěstí už mě dost možná nikdy nepotká.

Ale to--není možné.

Víte, totiž, ať se snažím, jak jen chci--nedokážu si vzpomenout.


Nemůžu si vzpomenout. Nemůžu si vzpomenout. Nemůžu si vzpomenout! …Nemůžu si vzpomenout kdy jsem se do ní zamiloval!

Proč jsem se zamiloval? Co to vyvolalo? A nebo mě snad prostě jen tak začala přitahovat, aniž by se stalo cokoli zvláštního?
Něco takového bych měl vědět; není možné, abych na to zapomněl, ale… nemůžu si vzpomenout, ať se snažím sebevíc.

Nebyla to láska na první pohled. A kromě toho, že jsme spolužáci, spolu nemáme v podstatě nic společného.
No tak, proč jen tak z čista jasna? Nebo mi snad chcete namluvit, že to bylo naprosto náhlé vzplanutí--

"--To snad ne…"

Ačkoli se tomu těžko věří, to je ta jediná věc, která mě napadá. Prostě jsem se do ní jen tak, úplně náhle zamiloval.

"Co se děje? Je všechno v pořádku? …Nemám tě zavést na ošetřovnu?"

Mogi-san navrhne tím svým úplně klidným hlasem. Skutečně jsem šťastný z toho, že si o mě dělá starosti. Jednoduše šťastný. Tenhle pocit je opravdový.

"…Je mi fajn. Jenom jsem nad něčím uvažoval."

Znovu se zeptám sám sebe, jestli to není nějaký omyl. Ale čím víc to zvažuju, tím pravdivější se mi to zdá.
Mogi-san jsem nemiloval.

Do kdy? Správně--

---Až do včerejška jsem ji nemiloval.

"--Aah, no jasně."

Podívám se na novou studentku, která jenom tak postává uprostřed hřiště - na Ayu Otonashi.

Kdy nastala ta chvíle, kdy jsem se zamiloval do Mogi-san?--Ah, odpověď je jednoduchá. Nebylo to včera. Ale dneska ráno jsem ji už miloval. Takže kdy to bylo?

Mohlo se to stát jedině--mezi včerejškem a dneškem.

Někdy v průběhu těch více než 20 000 opakování, které způsobila tahle 'Třída Zatracení'.

Ah, vzpomněl jsem si. Je to jenom střípek, ale i tak jsem si nejspíš vzpomněl na víc než obvykle. I přesto je to pořád jenom kousek, takže většina mých vzpomínek zůstala ztracena.

Přišel jsem o svou důležitou vzpomínku - jak jsem se zamiloval do Mogi-san. A vím skoro jistě, že už ji nikdy znovu nezískám. S Mogi-san nemůžu vůbec nic sdílet. Je to jenom platonická láska, se kterou nemůžu nic udělat, i když uběhne moře času; jenom moje pocity budou čím dál tím silnější.

Ne, možná nejde jenom o to. Tahle láska dost možná zmizí, jakmile skončí 'Třída Zatracení'. Chci říct, vždyť by bez ní ani nemohla existovat.

Je to zvláštní. Něco takového přece musí být zvláštní. Vím, že je tahle láska opravdová.

Ale i přesto je to jenom klam, který by ve skutečnosti nikdy neexistoval?

Těsně před koncem hodiny se najednou zvedne vítr. Nadzvedne Mogi-san sukni. Zajímalo by mě proč? Mám pocit, že jsem ty světle modré kalhotky už někdy viděl.

Ne, znám je.

Věděl jsem, že je má dneska Mogi-san na sobě.

A taky to, že Aya Otonashi obětovala Kasumi Mogi více než kohokoli jiného, aby si udržela svoje vzpomínky.



Takže jsem se rozhodl.

Rozhodl jsem se, že budu bránit tuhle 'Třídu Zatracení'.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama