Po 2 602hé (část pátá)

15. července 2016 v 11:45 | Aelynn |  Hakomari

Pomoct? O čem to mluví?

Když mluví dál, už zase vypadá tak upřímně a seriózně.

"No, jelikož příště stejně asi zase přijdu o všechny vzpomínky, vztahuje se tahle nabídka jenom na to, co můžu udělat teď."

Aah, chápu---

Haruaki věří na tuhle 'Třídu Zatracení'.




Uvěřil tomuhle příběhu, který by každý jiný člověk pokládal za smyšlený.

"……Haruaki."

"Co se děje, Hoshii?"

"Err… tohle je jenom fiktivní scénář, co jsem si vymyslel, víš?"

Haruaki se zasměje a věcně prohlásí:

"To je jenom lež, ne?"

"Co--"

Nedokážu se ho ani zeptat, jak na to přišel.

Chci říct, já bych něčemu takovému neuvěřil, ani kdyby mě někdo prosil na kolenou.

"Wahaha! Dojala tě hloubka mého přátelství, díky které ti bez zaváhání zbaštím i takovejhle příběh?"

"Přesně."

Vypadá to, že Haruakiho moje odpověď zarazila.

"N-no tak! … To nemůžeš tak otevřeně říct! Budu se červenat."

Stydlivě se poškrábe na nose.

"Jen tak mimochodem, Daiya si taky myslí, že tohle není fikce ale něco, co se ti doopravdy děje."

"Ech? …Ne, to bych neřekl. Chci říct, mluvíme tady o Daiyovi, o tom realistovi, vzpomínáš?"

Ale když to teď zmínil, možná se Daiya choval tak trochu nezvykle. Konec konců, dokonce to chtěl probrat v soukromí a obětoval našemu rozhovoru celou přestávku. Kdyby si skutečně myslel, že se jedná o fikci, nejspíš by mě odmítl se slovy 'Nuda. Ani se to neobtěžuj napsat.'.

"Upřímně věří, že jsi v téhle situaci! Poznal jsem to!"

Když nad tím tak přemýšlím, Daiyova rada byla taky docela zvláštní. Zcela očividně si vybíral odpovědi, které jsem chtěl slyšet.

"Kromě toho, je v tom pár nesrovnalostí. Aya-chan, která je motivem tohohle tvýho příběhu, k nám přestoupila teprve dneska, víš? S Daiyou sis šel promluvit hned po první hodině. Kdy bys měl čas celej tenhle příběh vymyslet?"

"Ah--"

To je pravda.

"Myslím si, že se ti to jenom nezdá a že vážně říkáš pravdu."

"…Proč?"

"Na to, aby to byla jenom tvoje halucinace, je to trochu moc dobře vymyšlený, nemyslíš? Není možný, abys zrovna ty měl takovou bujnou představivost."

"To bylo sprostý…"

"No, ale i kdybys byl génius a dokázal bys tohle všechno vymyslet za tak krátkou dobu; stejně bych ti uvěřil."

"…Proč?"

"Vždyť jsme kamarádi, nebo ne?"

Uwa, co to jenom říká.

Chci říct, vážně? Jak mám… zareagovat když říká takové věci?





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama