Po 2 601ní (část druhá)

11. července 2016 v 21:24 | Aelynn |  Hakomari

Hned jakmile skončí třídnická hodina, Otonashi-san zvedne ruku. Třídní učitel Hokubo-sensei si jí sice všimne, ale nejenom že jí nezáleží na jeho souhlasu, dokonce ani nepočká, než ji vyvolá, vstane a začne mluvit.

"Potřebuju, aby teď všichni z prvního ročníku třídy 6 něco udělali."



Nevšímá si ani naší zaraženosti a pokračuje.

"Zabere to jenom asi pět minut. Tolik času můžete obětovat, nebo ne?"

Nikdo jí neodpoví, ale stejně jde dopředu před tabuli. Vypudí Hokubo-senseie ze třídy jako by to bylo úplně normální a postaví se na jeho místo za katedrou. I když by tohle měla být netypická scéna, přijde mi to v tu chvílí naprosto samozřejmé. Soudě podle reakcí ostatních, sdílí stejný názor.

Ve třídě zavládne mrtvolné ticho.

Stojíce na místě učitele, Otonashi-san se podívá přímo před sebe a začne mluvit.

"Všichni teď napíšete na papír 'jistou věc'."

Otonashi-san podá něco studentům v předních řadách. Každý z nich si vezme jeden papír a pošle zbytek za sebe; přesně tak jak to dělají, když má být něco rozdáno celé třídě.

Dostane se to až k mé lavici. Je to jenom prázdný list recyklovaného papíru.

"Až dopíšete, předejte mi to."

"A co má být tahle 'jistá věc'?"

Když Kokone vysloví to, na to se chce zeptat celá třída, Otonashi-san jednoduše vysvětlí:

"Moje jméno."

S jejími slovy začne být doposud tichá třída zase hlučná. Není se čemu divit, taky to nechápu. Její jméno? Všichni ho známe. Vždyť se sama představila jako "Aya Otonashi" zrovna dneska ráno.

"Stupidní!"

Někdo vykřikne. Je jenom jeden člověk, který by dokázal říct něco takového Otonashi-san.

Daiya Oomine.

Všichni naši spolužáci zadrží dech. To protože ví, že není dobré udělat si z Daiyi nepřítele.

"Jmenuješ se Aya Otonashi. Proč chceš, abychom to napsali? To tak strašně moc toužíš po tom, abychom si co nejrychleji zapamatovali tvoje jméno?"

Otonashi-san zůstane vyrovnaná, i když s ní někdo jedná takovýmhle způsobem.

"Napsal bych 'Aya Otonashi'. Ale to jsem ti zrovna teď řekl. Takže už není třeba, abych to psal, že?"

"Ano, pro mě za mě."

Očividně nečekal, že by s ním tak jednoduše souhlasila a neví, co odpovědět.

Kousne se do rtu, roztrhá ten papír na kusy tak hlasitě, jak to jen jde, a odejde ze třídy.

"Co je? Nezačnete už psát?"

Nikdo není schopen nic napsat. Možná to nejde poznat jenom z jejich výrazů, ale všechny šokovala. Zrovna odbyla Daiyu. Jelikož jsme všichni jeho spolužáci, moc dobře víme, jak je to působivé.

Chvíli nikdo nic nedělá. Ale jakmile se po třídě začne rozléhat zvuk propisky píšící po papíru, ostatní ho napodobí.

Nejspíš nikdo z nás nezná záměr Otonashi-san. Ale na tom stejně nezáleží. Konec konců, je jenom jedna věc, kterou můžeme napsat.

Jenom jméno 'Aya Otonashi'.

První, kdo předá papír s odpovědí Otonashi-san, je Haruaki. Po tom, co ho vidí vstát, udělá několik spolužáků to stejné. Výraz Otonashi-san se nijak nezmění, když od něj ten papír přijme.

Nejspíš to byla… špatná odpověď.
"Haruaki."

Zavolám na Haruakiho hned, jak se zase posadí vedle mě po tom, co prohodí pár slov s Mogi-san.

"Co se děje, Hoshii?"

"Cos napsal?"

"Mh? No, mohl jsem napsat jenom 'Aya Otonashi', nebo ne? I když jsem málem zapomněl napsat ten poslední znak."

Řekne Haruaki a z nějakého důvodu se tváří docela deprimovaně.

"…No, jasně, nic jiného se asi napsat nedá…"

"Přestaň tolik váhat a napiš to!"

"Ale ty si vážně myslíš, že nás to přiměla udělat, protože chtěla, abychom napsali tohle jméno?"

V tom případě nechápu, proč by to vůbec dělala.

Haruaki mi ihned odpoví.

"Jasně, že ne."

Čímž potvrdí moje pochyby.

"Eh? Ale… napsals přece 'Aya Otonashi',nebo ne?"

"Jo. …hele, Daiya je tak inteligentní, že to ani není legrační, že? Na druhou stranu má tak otřesnou povahu, že to taky není zrovna k smíchu."

Protože najednou změní téma, nakloním nechápavě hlavu na stranu.

"A to prohlásil, že by jednoduše napsal 'Aya Otonashi'. Takže ho nenapadlo nic jiného, co by mohl napsat. Samozřejmě jsem na tom stejně. Chci říct, totiž, když nás nenapadne nic jinýho, nemůžeme nic jinýho ani napsat."

"Když tě nic nenapadne… nemůžeš to ani napsat."

"Přesně tak. Jinými slovy, neudělala to kvůli nám."

Mám pocit, že se trefil do černého. To, co řekl, bylo nejspíš správně.

Jinými slovy, Otonashi-san nezajímá, co napíše většina spolužáků a dělá tohle jenom kvůli té jedné osobě, která si bude schopna vybavit něco dalšího.

Došlo mi, proč Haruaki před chvílí vypadal tak sklíčeně. Chci říct, zamiloval se do ní na první pohled. Sice se choval jako by to nebral moc vážně, ale nevím o tom, že by kdy vyznal lásku někomu jinému. Takže to musel myslet více méně upřímně.

Ale ona si ho nevšímala. Úplně ho ignorovala… přesně jak řekl Daiya.

"…Haruaki, bereš to překvapivě optimisticky."

"To překvapivě jsi tam přidávat fakt nemusel!"

Zatímco se pokouším schovat svoji stydlivost z toho, že jsem právě s úsměvem řekl něco hrubého, Haruaki se trpce usměje.

"Tak zatím. Když nepůjdu teď, starší ročníky mě zabijou. Ne, nepřeháním!"

"Ach, jasně. Hodně štěstí."

Ten jeho baseballový klub vypadá docela náročně.

Znovu se vrátím k tomu prázdnému listu papíru. Měl jsem v plánu prostě napsat 'Aya Otonashi', ale nakonec jsem to nedokázal.

Podívám se na Otonashi-san. Když si prochází odpovědi na všech těch papírech, co jí ostatní předali, nezpozoruji na její tváři jedinou změnu. Nejspíš je na každém z nich napsáno 'Aya Otonashi'.

-Někdo, koho nic jiného nenapadne, nemůže nic jiného ani napsat.

"---"

Tak co bych měl udělat?

Konec konců, mě něco jiného napadlo. Z nějakého důvodu mi na mysl přišlo úplně absurdní jméno: 'Maria'.

Ne, já vím. Něco je se mnou špatně. Ze všech jmen na světě zrovna . Vůbec netuším, proč mě napadlo zrovna tohle. Když jí předám papír s tímhle jménem, nejspíš na mě zařve něco jako 'To snad nemůžeš myslet vážně!' a skácí se k zemi se záchvatem smíchu.

Ale co když je to náhodou přesně ta odpověď, na kterou čekala…?





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama