Po 2 601ní

11. července 2016 v 21:17 | Aelynn |  Hakomari

Po 2 601ní

"Jsem Aya Otonashi."

Nová studentka zamumlá pouze tato slova.

*



"Pane Bože!"

Můj kamarád Haruaki Usui, který sedí vedle mě, řekne docela nahlas, i když je ještě hodina, a pleskne mě přes záda.

Haruaki? Víš, to bolelo, a to, jak se na nás celá třída dívá, mi taky zrovna nepřidává k radosti…

Haruaki se mezitím už stihne otočit a dívá se na naši novou spolužačku, Ayu Otonashi.

"Naše oči se střetly!"

"Víš, když se k ní otočíš a sleduješ ji, je úplně normální, že se vaše oči střetnou."

"Hoshii, tohle je OSUD!"

Počkej, cože? Osud?

"Každopádně, je tak strašně nádherná! Určitě by se dala považovat za umění… možná by ji dokonce mohli uznat za národní poklad. Oh, už je moc pozdě, podařilo se jí ukrást moje srdce… půjdu jí vyznat lásku."

Tak to šlo rychle!

Zazvoní na přestávku. Když vstaneme a rozloučíme se s učitelem, Haruaki jde rovnou za Otonashi-san, aniž by se aspoň na chvíli znova posadil.

"Ayo Otonashi-san! Byla to láska na první pohled! Miluju tě!"

Uwaa, on to vážně udělal…

Neslyším, co Otonashi-san řekne, ale podle Haruakiho výrazu hned poznám, o jakou odpověď se jedná. Ah, ne… vlastně ani není třeba číst něco z jeho tváře.

Haruaki se vrátí a stoupne si před moji lavici.

"Absurdní… odmítla ?"

On si doopravdy myslel, že by mohl uspět…? To, jak vypadá vážně, mě tak trochu děsí.

"Ale není to snad jasná věc? Když jí takhle najednou vyznáš lásku, bude ji to tak akorát obtěžovat!"

"Mh, chápu, kam tím míříš. No, v tom případě jí tu lásku vyznám znova. Ale tentokrát ne jen tak z čista jasna! Vím naprosto jistě, že moje city jednou přijme!"

Na jednu stranu mu ten jeho pozitivní náhled na svět závidím, ale na druhou bych se bez něj radši obešel.

"Tak co, bavíte se? Pro mě je to docela legrační podívaná, ale možná byste měli vědět, že se na vás všechny holky dívají pohrdavě."

Daiya se přidá k našemu rozhovoru těmito slovy.

"Eeh?! Neměli by pohrdat jenom Haruakim?!"

"Ne, tebou taky. Hážou vás oba do jednoho pytle."

"Oho, nás dva? Taková pocta! Nemyslíš, Hoshii?"

A-ani náhodou…

"Nicméně, Daiyan, i ty bys ji chtěl zkusit sbalit, nemýlím se?"

Haruaki dloubne do Daiyi loktem. Důvodem, proč se neostýchá chovat se takhle k Daiyovi je nejspíš to, že se znají už od dětství. A nebo je mu prostě jedno, jaké to bude mít následky.

Daiya si jen povzdychne a hned mu odpoví.

"Vůbec ne."

"Nemožný! Kdo jinej by pohnul tím tvým srdcem z kamene, Daiyan!"

"Nezáleží na tom, jestli mi srdce bije rychleji kvůli vzhledu Otonashi-san. Uznávám, že je vážně hezká, ale stejně na ni nechci nic zkoušet."

"Huuh…?"

"Haruaki, tys vůbec nic nepochopil, že? No, jasně, něco takovýho by nemohla pochopit opice jako ty, která jedná jednoduše na základě svých instinktů, a tudíž jede po každý holce, která má hezkou tvářičku."

"Cože?! A co má instinkt společnýho s tím, že mi záleží na vzhledu?!"

"Jelikož úspěch dítěte závisí i na jeho fyzickém vzhledu, skutečnost, že tě přitahuje někdo, kdo je atraktivní, by se dala označit jako instinktivní jednání."

"Ooh". "Ooh," Haruaki i já obdivně vydechneme. Daiya má na tváři ohromený výraz, jako kdyby ho překvapilo, že neznáme takovou základní věc.

"Ah, jasně, už to chápu, Daiyan! Chceš říct, že je tak strašně krásná, že se jí dokonce i ty nehrabeš ani po kotníky! Nevyhnutelná porážka! O to jde, že jo? Jako když se liška sama sebe snaží přesvědčit 'tenhle hrozen je stejně kyselej', když na něj nemůže dosáhnout! Tomu se říká racionalizace. Jak ubohé, Daiyan!"

"Poslouchal jsi vůbec, co jsem říkal? Praštil ses do hlavy, nebo tak něco? …I když ta první polovina toho, cos řekl, možná nebyla zas až tak úplně mimo. Ale kvůli té druhé půlce tě zabiju."

"Oho, takže bys ji vážně nedokázal oslnit."

Daiya konečně praští Haruakiho, který má na tváři vítězoslavný výraz. Uwaa, všechno to, co řekl Daiyovi, se mu právě vrátilo skrze fyzické násilí…

"Není to 'nemůžu se ji pokusit sbalit'. Je to 'ona se nepokusí sbalit mě'."

"Taková arogance… Hej, Hoshii, nemáš ten pocit, že si i sobě moc myslí, jenom kvůli tomu, jak vypadá?"

Poznamená Haruaki a nezdá se, že by měl v úmyslu se napravit.

"Není to tak, že by se mě nepokusila sbalit, protože by na mě neměla. No, vlastně je to taky možnost, ale ne v jejím případě."

"Uwaa… už zase drze říká divný věci."

"Nedívá se na mě jako na někoho, kdo by byl pro ni nedosažitelný, ne, nijak si nás netřídí. Vlastně se o nás vůbec nezajímá. Ani to není tak, že by se na nás dívala spatra. Zatímco my bereme brouky jako brouky, ona zase rozpoznává lidi jenom jako lidi. Toť vše. Nevšímá si našich drobných rozdílů, jako že já vypadám dobře a Haruaki ne. Stejně jako my nerozeznáváme pohlaví švábů. Tak jak bych se vůbec mohl pokusit sblížit s někým jako je ona?"

Daiyovo nemilosrdné prohlášení o Otonashi-san umlčí dokonce i Haruakiho.

"…Daiyo."

Tudíž otevřu pusu já.

"Vypadá to, že tě Otonashi-san překvapivě zajímá."

Daiya mi nedovede odpovědět. Ah, tohle je extrémně vzácná reakce. Ale nemám pravdu? I když pominu to, že nemůžu říct, jestli je jeho tvrzení pravdivé nebo ne, aby byl schopen provést takovou analýzu, musel ji docela dost sledovat.

"…Tsk, vůbec mě nezajímá!"

"Oh, ty se červenáš!"

"…Hele, Kazu. Jestli v tom budeš pokračovat, nedopadne to s tebou dobře."

Daiya vypadá docela naštvaně, takže se z toho snažím vyvlíknout tím, že se poníženě zasměju.

Nicméně se zdá, že Daiya nedokáže vycházet s Otonashi-san.

"I vy dva si brzo všimnete její abnormality, i když máte oba jen smysly hmyzu."

Znělo to jako ubohá výmluva.

Jenomže nebyla.

Bylo to přesně tak, jak řekl.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama