O Sáře nemluvíme

10. července 2016 v 23:58 | Aelynn |  Povídky
Vždycky jsem chtěla mladší sestru. Neustále jsem prosila svoje rodiče, "Prosím? Prosííííím?" a oni vždycky jenom protočili panenky a řekli mi, že to není tak jednoduché, jak si myslím. Ale to mě neodradilo od toho, abych se o tom zmiňovala pokaždé, když se naskytla příležitost.

Když s sebou naši přivedli domů Sáru, byla jsem štěstím bez sebe. Byla tak strašně roztomilá! Nemohla jsem se dočkat, až si s ní budu hrát. Prošla jsem svoje hračky a rozdělila je na dvě hromádky - na ty, které si nechám já a na ty, co budou pro ni. Půjčila jsem si tátovu fixu a hned jsem na všechny hračky začala psát naše jména, abychom si je nespletly.




Nejdřív hodně plakala. Ptala jsem se rodičů, proč tak strašně pláče a oni mi odpověděli, že to je normální. Říkali, že až si na náš domov zvykne, uklidní se a už nebude pořád tak brečet. Někdy ale křičela tak hlasitě, že ji táta musel zavřít dolů do sklepa, kde byly tlustší stěny, aby si sousedi nestěžovali.

První měsíc spala v ložnici s mámou a tátou. Někdy jsem se k nim chtěla přidat, ale vždycky za sebou zamkli dveře. Máma říkala, že jejich postel není dost veliká na to, abychom v ní spali všichni. Byla jsem trpělivá. Věděla jsem, že postel s mřížemi, kterou naši dali ke mně do pokojíku, byla pro ni.

Když se naši rozhodli, že už je bezpečné, aby Sára spala sama, začali ji do té postele dávat. Tou dobou už tak strašně neplakala, a já jsem lehávala v posteli naproti ní a z druhé strany pokoje jsem sledovala, jak spí. Nejdřív ji na večer brali k sobě do ložnice, kde čekali, až usne a až potom ji přenesli k nám do pokojíku. Prvních pár nocí jsem ji párkrát viděla, jak jenom leží s otevřenýma očima a zírá na strop, tak jsem k ní šla a škvírami mezi mřížemi jsem jí prostrkovala hračky. Většinou je jenom začala odhazovat a křičet, takže jsem musela zalézt k sobě do postele, schovat se pod peřinu a čekat než přijde táta a postará se o to.

Po nějaké době začali rodiče nechávat Sáru hrát si se mnou v herně. Řekli, že jí nemám dávat žádné malé nebo ostré předměty, protože by si mohla ublížit. Byla jsem tááááák šťastná! Vždycky jsem si sedla za ni, česala jí vlasy a říkala jí, že je ta nejlepší sestřička na světě. Ukázala jsem jí, které hračky byly její a které moje, ale vypadalo to, že ji to nezajímá. Někdy jsme sedávaly na parapetu a ona bušila pěstičkami o okna, zatímco já jsem na ně kreslila speciálními pastelkami.

Brzo přišel podzim a já jsem začala chodit do školy, ale Sára musela zůstat doma. Máma říkala, že na školu ještě není připravená. Pokaždé, když jsem se vrátila domů, jsem Sáře líčila, co všechno jsem se ten den naučila. Nakreslila jsem spoustu obrázků, na kterých jsme si já a Sára spolu hrály. Když jsem je ukázala tátovi, poděkoval mi a odnesl si je k sobě do pracovny.

Pak přišel hrozný den. Nikdy na něho nezapomenu. Když jsem se vrátila domů ze školy, u stolu seděla máma a kouřila. Vypadala strašně smutně. Běžela jsem si hned hrát se Sárou, ale nemohla jsem ji nikde najít. Šla jsem za mámou a zeptala jsem se jí, kde Sára je a ona se rozbrečela. Ptala jsem se jí, co se děje a ona mi řekla, že je Sára pryč. Úplně jsem tomu nerozuměla, ale taky jsem začala plakat a řekla jsem jí: "Musíme ji najít!". Ona jenom zakroutila hlavou a řekla mi, že Sára je někde, kam my nemůžeme.

Táta rozložil její postýlku. Vyhodil všechny moje obrázky, na kterých Sára byla. Odlepil z hraček všechny jmenovky, na kterých bylo její jméno. Někdy se mi podařilo najít hračky, kterých si táta nevšiml, a to mě rozbrečelo. Začala jsem je sbírat a schovávat, ale když táta jeden den náhodou našel úkryt, kam jsem je všechny dávala, hrozně se naštval. Nesměli jsme o ní mluvit. Bylo to, jako by ani nikdy neexistovala. Nepřipadalo mi to spravedlivé. Řekla jsem mámě, že od táty nebylo fér zakazovat nám o ní mluvit, ale ona řekla, že je to tak lepší, a že to pochopím, až budu starší.

Jednoho dne jsem Sáru viděla znova.

Bylo to jenom jednou, ale vždycky si to budu pamatovat. Máma měla ve městě nějaké vyřizování a vzala mě s sebou. Nejdřív jsme nakupovaly jídlo a pak jsme šly pořídit nějaké látky, z kterých máma chtěla vyrobit nové závěsy. Máma si vzpomněla, že potřebuje poslat pár dopisů, takže jsme se zastavily na poště, abychom koupily známky. Zatímco si máma povídala s paní za pultem, broukala jsem si a četla si různé plakáty a letáčky - a tehdy jsem uviděla Sáru. Byla přesně tak roztomilá, jak jsem si ji pamatovala. Šla jsem blíž a pořádně jsem si prohlídla plakát s její fotkou, ale ten, kdo ho vyráběl, si spletl její jméno. Napsal, že se jmenuje Shannon.

Běžela jsem rychle za mámou, zatáhla ji za rukáv a řekla jsem jí, že fotka Sáry je pověšená tam na stěně s dalšími fotkami dětí, ale máma znervózněla, omluvila se té paní za pultem a ve vteřině mě vytáhla ven před budovu. Musela jsem začít křičet, protože na mě pořád mluvila místo toho, aby mě poslouchala.

"Viděla jsem Sáru! Mají tam její fotku na stěně!"

Máma mi pak dala facku a řekla mi, že to nebyla Sára, že ta holčička možná jako Sára vypadala, ale že to nemohla být ona, že jsem se jenom spletla a že pokud nepřestanu, budu mít u táty průšvih, až přijdeme domů. Začala jsem plakat a slíbila jsem, že už budu hodná, ale nestačilo to, protože mi rodiče nedali večeři a musela jsem celý večer strávit zavřená v pokojíku. Tu noc jsem slyšela, jak se spolu máma s tátou hádají v kuchyni. V jednu chvíli někdo začal naštvaně otevírat kuchyňské šuplíky a pak jsem zaslechla, jak tátovy kroky stoupají nahoru po schodech. Byly čím dál tím hlasitější a teprve až když na něho máma zakřičela "Neopovažuj se!", zastavily se přímo přede dveřmi do mého pokoje. Pak jsem slyšela, jak se pomalu vrací zpátky dolů.

Na poště jsme od té doby nebyli a já už jsem Sáru nikdy znovu neviděla. Tohle je poprvé, co jsem o ní od toho dne mluvila.


Originál: Bellemaus
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 11. července 2016 v 0:11 | Reagovat

Zimomriavky, výborná vec :D

2 Aelynn Aelynn | 11. července 2016 v 0:14 | Reagovat

[1]: To jsem moc ráda >.<

3 Vikina Vikina | Web | 11. července 2016 v 0:25 | Reagovat

Zaujímavé :-)

4 Aelynn Aelynn | 11. července 2016 v 0:32 | Reagovat

[3]: Děkuju za přečtení :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama