Nevinná touha (část druhá)

12. července 2016 v 21:02 | Aelynn |  ShuuenPro

Asi tak před deseti lety, přesně v roce, kdy se stará školní budova přestala používat, se na naší škole odehrála nevysvětlená série vražd.
Tohle je fakt, který najdete i v novinách z té doby.
Ať už se zeptáte kteréhokoli učitele, dá vám jenom mlhavou odpověď.
Nicméně, mezi studenty naší školy je to všeobecně známý příběh, který každý aspoň jednou slyšel.
Důvodem, proč o tomhle incidentu ví většina studentů i přesto, že se odehrál tak dávno, je skutečnost, že je mezi studenty předáván jako duchařská báchorka.

-Ten incident … se odehrál proto, že se oběti dostaly k "Záložce Smrti".



Na škole se příběh o tom incidentu šíří právě ve spojitosti s tím záhadným předmětem.
Když nad tím tak přemýšlím, možná to, co vyvolalo náš zájem o strašidelné věci, byl právě tenhle příběh.
Každopádně, vyřešení záhady Záložky Smrti se stalo naší prioritou.
A mezitím, co jsme se té záhadě snažili přijít na kloub, se mi asi před týdnem v bývalé školní budově podařilo najít jistý sešit.
Vypadalo to jako výměnný deník, který kdysi patřil jednomu ze studentů, kteří chodili na tuhle školu.
A když jsme si v tom deníku začali číst, došla nám jedna věc.

-Byl to deník, který si vedla ta partička studentů, co tehdy před deseti lety umřela.

Evidentně šlo o skupinku lidí, co se ráda scházela a společně rozebírala a sbírala městské legendy.
Uvnitř deníku se jim podařilo zaznamenat spoustu příběhů, o kterých jsem do té doby neslyšel.
Ještě nikdy v životě jsem necítil tolik nadšení.
A kromě dalších příběhů byl v sešitu zapsán i způsob, jak získat Knihu a Záložku Smrti.
Stačí provést přesně podle jistých instrukcí rituál Kokkuri-san. Dokonce byla v sešitě i zmínka o tom, že se jeho majitelům oba předměty opravdu podařilo získat.
Všechny zápisky po tom, co je obdrželi, sice byly více méně zničeny a nebyly k přečtení, ale faktem zůstávalo to, že tohle byl jednoznačný důkaz o tom, že jak Kniha, tak Záložka Smrti skutečně existují.

"……Každopádně, náš poslední pokus o Kokkuri-san selhal."
"Selhal……?"
"Nepodařilo se nám získat ani Knihu, ani Záložku Smrti, nebo se snad pletu?"
"……Je pravda, že jsme nepostupovali přesně podle pravidel, ale……."

Celou třídu znovu pohltilo ticho.
Určitě všichni už předem věděli, co jsem se chystal říct dál.

"……Měli bychom to zkusit ještě jednou."
Tak, řekl jsem to.
Všichni se na mě dívali.
A, možná se pletu, ale měl jsem pocit, že byly jejich oči plné očekávání.

*

A tak jsme začali s rituálem Kokkuri-san.
Způsob, kterým jsme ho prováděli, se moc nelišil od všeobecně známého postupu.
Na list papíru o velikosti A3 jsme ve středu nakreslili bránu ke svatyni, a na jednu její stranu jsme napsali "ano" a na druhou "ne". Pod to jsme vypsali padesát znaků hiragany a čísla od jedné do deseti.
Jako minci jsme použili deset yenů, co jsem měl zrovna v kapse.
Všichni jsme se mince dotkli ukazováčkem. Protože nás bylo docela dost, bylo to poměrně obtížné.
Zatáhli jsme žaluzie, takže jediné světlo v celé místnosti poskytovala zapnutá televize, a začali jsme.

"Kukkuri-san, Kokkuri-san, jestli jsi s námi, řekni prosím 'ano'."

Mince se pomalu přemístila k místu na papíře, kde bylo zapsáno slovo "ano".
Až doteď jsme postupovali stejně jako u předchozího pokusu.
Minule jsme se v téhle části příliš vyděsili a nemohli jsme dál pokračovat, takže jsme rituál předčasně ukončili.
"Teď se, prosím, vrať k bráně, Kokkuri-san."
Mince se posunula k obrázku brány, který jsme nakreslili.
"Teď budeme po směru hodinových ručiček odpovídat na otázky. Začneme u mě."
"…….Tak dobře, měl včera A-ya k večeři maso?"
"……Co to má být za otázku?"
"…Je to jediná věc, která mě teď na místě napadla."
"Á, hýbe se to."
"…….Ukazuje to na ano…… Cos včera jedl?"
"Měl jsem hamburger……"
"Takže je to pravda… Kokkuri-san, vrať se, prosím, k bráně."
"Další je B-ko… Je B-ko do někoho zamilovaná?"
"Tak počkat! Co to má být za otázku?!"
"B-ko-chan, měla by ses uklidnit."
"…Ah, ahhh …… bože…"
"Takže odpověď zní ano? ……Hmmm…"
"A-yo! Když se mě na něco takovýho zeptáš, proč se pak chováš, jako by ti to bylo vlastně úplně jedno?!"
"Když jsem se nad tím zamyslel, došlo mi, že mě to vlastně zas tak nezajímá, to je všechno. …Áá, Kokkuri-san, vrať se, prosím, k bráně."
"……!! D-další je D-ne. Připrav se na moji otázku!"

-A tím způsobem jsme pokračovali v Kokkuri-san.
Jenomže nakonec jsme selhali.
A co je horší… selhali jsme tím nejhorším možným způsobem.
A kvůli tomu jsme byli zataženi do té hry.
Do hry na život a na smrt…




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama