Nevinná touha

12. července 2016 v 21:00 | Aelynn |  ShuuenPro

Jakmile skončila škola a většina ostatních lidí byla zaneprázdněna aktivitami svých klubů, nezamířil jsem domů ale někam, kde nebyla ani noha.
Kousek vzadu za hlavní školní budovou se nacházela budova, kterou už dávno nikdo nepoužíval.
Jednalo se o hodně starou dřevěnou stavbu, která už se pomalu rozpadala.
Když jsem otevřel dveře třídy, kde se původně učila hudební výchova, spatřil jsem neměnné tváře těch samých lidí, co vždy.

"…Čau."
A s aurou nevinnosti jsem položil svoji tašku na jednu z lavic.
"Ne, žádný čau. Je mi celkem fuk, co to máš za divný zájmy, ale mohl bys laskavě přestat používat lidi ke svému pobavení?"
"…O čem to mluvíš?"
"Přestaň předstírat, že nevíš, o co jde!"
S tváří, na které se ze všech sil snažila nedávat najevo svůj vztek, a s pohledem, který by mohl vraždit, přede mnou stála nejoblíbenější dívka na škole, B-ko.
Normálně to byla vždy usměvavá a pilná studentka, která se ke všem chovala přátelsky, ale mezi zdmi této třídy tomu tak nebylo.



"No tak, přestaň nazývat komára velbloudem. Měl to být jenom menší vtip."
"…Ty jeden…"
"Měla by ses trochu kontrolovat. Kdyby tě teď někdo viděl, považoval by tě za tvoji dvojnici."
"Myslím to vážně. Jestli hned teď nezmlkneš…"
"-Podle mě je super, že má B-ko dvojí náturu."
Tahle slova, pronesená neuvěřitelně optimisticky, byla mířena na B-ko.
Dlouhé tmavé vlasy a hubená postava. Kdybych ji měl soudit, vyzařovala z ní stejná depresivní aura jako ze mě.
-Její jméno je D-ne.
Je jednou z členů naší obvyklé skupinky.

"Dvojí náturu… Říkáš to, jako kdybych snad měla rozpolcenou osobnost."
"Vlastně… Už jsi na tom tak, že by to tak klidně mohlo být?"
Ačkoli před okamžikem drze pronesla jiná slova, D-ne své předchozí prohlášení jen dál potvrzovala svým bezstarostným úsměvem.
B-ko si jen rezignovaně povzdechla a znovu se posadila na místo, kde původně seděla.
"Pffft, jako obvykle, B-ko má pro D-ne slabost, co?"
"Á, zmlkni."
C-ta, který až doteď jenom poslouchal a sám pro sebe se usmíval, najednou vstoupil do konverzace.
Světlé na pohled hebce vypadající vlasy a oči, z kterých čiší přátelskost.
Nejspíš by se dal zařadit do "ikemen" kategorie a jednou z jeho dovedností je utahovat si z lidí.

"Není to tak, že by A-ya jen tak bezdůvodně lhal, nemyslíš?"
"Správně, navíc se to dokonale hodí k aktivitám našeho klubu."
"…Klubu? Vážně tomu tak můžeme říkat?"
Na první pohled se asi může zdát, že jsme každý z jiného těsta a nemáme spolu vůbec nic společného - což je vlastně pravda - tedy až na jednu věc.
Všichni milujeme extrémní pomluvy.
Pomluvy… vlastně většina z nich spadá do kategorie městských legend.

"Kuchisake Onna" nebo třeba "Jinmenken"
Nějak jsme se tady spolu začali scházet a probírat tyhle "povídačky".
Vlastně to ani není oficiální klub nebo spolek. Prostě se scházíme a mluvíme spolu.
Ani jsme si neurčili specifická data, kdy se budeme setkávat - ani to není zrovna pravidelná záležitost.
Z pohledu někoho nezasvěceného by se to mohlo zdát zvláštní. Setkáváme se, a to ani nejsme žádní dobří přátelé. Mně to ale dokonale vyhovuje - ani bych nechtěl něco víc než to.

"Mimochodem, v poslední době jsem na něco dost myslel."
Promluvil jsem bez jakéhokoli ohlášení.
"Může to sice být jenom moje představivost, ale možná jde o nějaký nadpřirozený jev."
"…Nadpřirozený jev?"
B-ko otočila svoji židli a dívala se přímo na mě.

"Správně. V poslední době pokaždé, když ráno vstanu, na sobě cítím něčí pohled."
"A víš určitě… že to třeba není jenom tvoje rodina?"
"Moji rodiče odchází ráno do práce dávno přede mnou, takže to nemůžou být oni."
"Takže je to jako by tě někdo sledoval z venku?"
"To není ono… Jak to popsat- je to jako by za mnou někdo stál a upřeně se na mě díval, ale když se otočím, nikdo tam není. V poslední době se to děje dost často."
"…Hmmm."

-Tohle je vážně pravda.
Nicméně, oni by ani nepředpokládali, že se jedná o vtip. To je jedna z věcí, co se mi na nich líbí.
Dokonce i B-ko, která byla ještě před chvílí obětí mé pomluvy, nad tím se vší vážností přemýšlela.
Konec konců, tihle lidi ví, jak si správně vychutnat děsivé příběhy.
Buď to… a nebo prostě máme příliš volného času.
"Možná je to něco jako 'zashiki warashi'…"
"Kdyby to byla Mearry-san, dostával bys spíš zvláštní telefonáty, ne?"
"V poslední době údajně Mearry-san používá i esemesky."
"Hmmmm…"
Zhluboka jsem se nadechnul a pokračoval jsem.
"Je ještě jedna věc, o které jsem uvažoval."
"O čem?"
"Před nedávnem jsme zkoušeli Kokkuri-san, že? My tři: B-ko, C-ta a já…"
"Takže?"
"Hned další den jsem začal mít pocit, že mě někdo sleduje. Tak jsem si říkal… že to má třeba co dělat se 'Záložkou Smrti'."
"…"
"…"
"…"
"…"
Následovalo dlouhé ticho.
Možná to bylo tím, že každý z nás myslel na tolik různých věcí, a proto nikdo neřekl nic nahlas.
Důvodem tohoto ticha bylo to, že Záložka Smrti pro nás v poslední době byla nejvíc probíraným tématem. A taky samotný význam těch dvou slov.

Záložka Smrti.

Je to něco jako školní duchařský příběh.
Něco, co si nemůžete vyhledat nikde na internetu, příběh, který se jenom předává ze studenta na studenta…
Podle oné pomluvy má být "Kniha smrti" a "Záložka Smrti" ukrytá někde na pozemku naší školy. V té knize jsou zapsány všechny městské legendy, které existují, a když ji otevřete na stránce, na které je umístěna záložka - legenda, která je na této stránce popsaná se má stát skutečností.

Není to tak, že bychom o tom jenom od někoho slyšeli. Měli jsme pádný důvod, proč byla tato legenda tak rozdílná od všech ostatních.

-Vypadalo to, že jak kniha, tak záložka, skutečně existují.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama