Neklid v neznámu (část druhá)

15. července 2016 v 15:39 | Aelynn |  ShuuenPro


*

-Po škole jsme s D-ne hned šly do staré školní budovy.
Když jsme došly do druhého patra a otevřely jsme dveře od třídy, ve které se kdysi učila hudební výchova, všimly jsme si, že už tam někdo je.



"Ale? Dneska vypadáš vážně naštvaně."
Usmíval se jako idiot stejně jako vždycky.
A-yův kamarád z dětství, C-ta.
"…Nemohl bys s tím svým kamarádem něco udělat?"
Odložily jsme si s D-ne tašky a sedly jsme si tam, co vždycky.
"Ahh, jde o tu nejnovější historku? Není to učiněná dokonalost? A-ya je talentovaný jako vždycky."
"…….Proč, ty……"
Zrovna, když jsem se začala pomalu přibližovat k C-tovi, zaslechla jsem zvuk otevírání dveří.
"……Čau."
-Byl to A-ya.
"Ne, žádný čau. Je mi celkem fuk, co to máš za divný zájmy, ale mohl bys laskavě přestat používat lidi ke svému pobavení?"
"…O čem to mluvíš?"
"Přestaň předstírat, že nevíš, o co jde!"
Zoufale jsem se snažila potlačit svůj vztek a naštvaně jsem zírala na A-yu.
"No tak, přestaň nazývat komára velbloudem. Měl to být jenom menší vtip."
"…Ty jeden…"
"Měla by ses trochu kontrolovat. Kdyby tě teď někdo viděl, považoval by tě za tvoji dvojnici."
"Myslím to vážně. Jestli hned teď nezmlkneš…"
"-Podle mě je super, že má B-ko dvojí náturu."
Zrovna když jsem se A-yu chystala chytit pod krkem, promluvila na mě D-ne veselým hlasem.
"Dvojí náturu… Říkáš to, jako kdybych snad měla rozpolcenou osobnost."
"Vlastně… Už jsi na tom tak, že by to tak klidně mohlo být?"
Místo toho, aby se svoje slova snažila podat nějakým méně tvrdým způsobem, D-ne je jen s bezstarostným úsměvem potvrdila.
Protože můj vztek vyprchal, vrátila jsem se znovu na místo, kde jsem předtím seděla.
"Pffft, jako obvykle, B-ko má pro D-ne slabost, co?"
"Á, zmlkni."

…Každopádně, dnes jsme se znovu sešli bez jakéhokoli cíle nebo motivace. Nicméně nedávno se nám podařilo najít něco, co našim aktivitám vdechlo trochu života.
-A to konkrétně deset let starý deník.
Šlo o výměnný deník, který patřil studentům, kteří před deseti lety sbírali "okultní příběhy" v téhle staré školní budově, přesně jako teď my. Většina příběhů, které si do toho deníky zapsali, byly příběhy, o kterých jsme do té doby neslyšeli, což v nás vzbudilo zájem.

A mimo jiné jsme v tom zápisníku našli i zmínku o Knize a Záložce Smrti, což byla duchařská báchorka, o které se na naší škole dost mluvilo.

Jim se podařilo tyhle dva předměty získat a……--pak umřeli.
"Tak jsem si říkal… že to má třeba co dělat se 'Záložkou Smrti'."
A-ya nám vykládal o zvláštním fenoménu, který se v poslední době odehrával v jeho životě.
"……Každopádně, náš poslední pokus o Kokkuri-san selhal."
"Selhal……?"
"Nepodařilo se nám získat ani Knihu, ani Záložku Smrti, nebo se snad pletu?"
"……Je pravda, že jsme nepostupovali přesně podle pravidel, ale……."
Já… ne, všichni v téhle místnosti už předem očekávali, jak budou znít jeho další slova.

"……Měli bychom to zkusit ještě jednou."

*

Takže jsme za účelem získání Záložky Smrti začali přesně podle instrukcí zapsaných v deníku s rituálem Kokkuri-san. Nemyslím si, že by se metoda, podle které jsme postupovali, nějak příliš lišila od toho, jak se Kokkuri-san obvykle provádí. Nicméně jsme si dávali pozor na to, abychom návod do puntíku napodobili.

"Teď budeme po směru hodinových ručiček odpovídat na otázky. Začneme u mě."
"…….Tak dobře, měl včera A-ya k večeři maso?"
"……Co to má být za otázku?"
A-ya vypadal, že ho moje otázka překvapila.
"…Je to jediná věc, která mě teď na místě napadla."
"Á, hýbe se to."
"…….Ukazuje to na ano…… Cos včera jedl?"
"Měl jsem hamburger……"
"Takže je to pravda… Kokkuri-san, vrať se, prosím, k bráně."

Někde vzadu v puse jsem pocítila zvláštní pocit.
Ale i přesto tlukot mého srdce dokazoval, že jsem byla plná nadšení, které jsem nikdy předtím nepoznala.
Bez mrknutí oka jsem sledovala pohyb mince.

"Další je B-ko… Je B-ko do někoho zamilovaná?"
Z ničeho nic se mě A-ya zeptal na něco úplně nesmyslného.
"Tak počkat! Co to má být za otázku?!"
"B-ko-chan, měla by ses uklidnit."
"…Ah, ahhh …… bože…"
Aniž by se ohlížela na moje pocity, mince se mírným tempem rozpohybovala.
"Takže odpověď zní ano? ……Hmmm…"
"A-yo! Když se mě na něco takovýho zeptáš, proč se pak chováš, jako by ti to bylo vlastně úplně jedno?!"
"Když jsem se nad tím zamyslel, došlo mi, že mě to vlastně zas tak nezajímá, to je všechno. …Áá, Kokkuri-san, vrať se, prosím, k bráně."
Nejspíš se chystal tuhle informaci využít k nové pomluvě, kterou chtěl o mojí osobě rozšířit.
To je vrchol neslušnosti…
"……!! D-další je D-ne. Připrav se na moji otázku!"
"Poslouchám."
"Je D-ne do někoho zamilovaná?!"
Ve chvíli, kdy se naše oči střetly, se mě zeptala:
"Opravdu ti stačí položit mi tak nudnou otázku?"
A pak se mince znovu přemístila k nápisu ano.
"Huh, takže D-ne se taky někdo líbí?"
"Eh? Vždyť přece miluju B-ko."
Řekla, zářivě se usmála a podívala se na mě.

…Nešlo to. Když D-ne říkala takové věci, nemohla jsem se uklidnit.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama