Neklid v neznámu

15. července 2016 v 15:37 | Aelynn |  ShuuenPro

-Stalo se to jednou při obědě.
Pokaždé, když jsem potřebovala trochu čerstvého vzduchu, jsem si vyšla na střechu a jenom tak jsem sledovala nebe.
V ten den bylo bohužel zrovna zataženo. V deštivé dny jsem ve vzduchu cítila zvláštní vůni, takže jsem je neměla ráda.
Nicméně právě díky tomuto počasí se na střeše v podobné dny málo kdo ukázal, takže to mělo i své výhody.
Na chvíli si odpočinout na klidné, prázdné střeše… přesně to byl můj záměr. Nicméně to mi v poslední době nebylo umožněno.



"B-ko-chan~"
"……Já to věděla, zase jsi tady…"
"Eh~ To je jenom náhoda~"
Jméno dívky, která se na mě usmívala, bylo D-ne.
Na rozdíl ode mě byla malá a drobná s charakteristickými krásnými dlouhými černými vlasy.
Z nějakého důvodu pokaždé, když jsem se rozhodla jít si sem odpočinout, jsem ji tu našla.
Někdy jsem z toho měla docela strach, protože jsem pak měla pocit, že mi snad čte myšlenky, ale protože se zdálo, že jí na mně záleží, nedokázala jsem se odhodlat k tomu, abych jí něco řekla.
Mimochodem, D-ne byla jedním z členů naší skupinky, se kterou jsem se scházela v bývalé školní budově, takže věděla, jaká ve skutečnosti jsem.

"Ale, víš, normálně se mi málokdy naskytne příležitost popovídat si s B-ko-chan, takže jsem ráda, že jsme obě tady."
"A proč se mnou normálně nemluvíš?"
"…Protože je kolem tebe vždycky hrozná spousta lidí……"
"Hm~ …… No, v tom máš asi pravdu~……"

Ačkoli bych zrovna neřekla, že mě obklopoval dav fanynek, pravdou bylo, že jsem nikdy nebyla o samotě.
To a navíc tu byla skutečnost, že D-ne chodila do jiné třídy než já, takže obvykle nejspíš neměla moc šancí promluvit si se mnou.
Ale všimla jsem si, že mě obdivovala.

"Neměla by ses tím tak trápit, víš?"
"Já vím. Ale mám B-ko-chan vážně moc ráda, takže jsem šťastná, že s tebou můžu mluvit aspoň na chviličku."

A s těmi slovy se na mě znovu usmála.
Její dlouhé vlasy se zavlnily a můj nos dráždila vůně jejího šampónu.
Stydlivě jsem se zasmála a znovu jsem se otočila k nebi, které jako by signalizovalo déšť.

"Slyšela jsem, že má prý B-ko dvojnici."
Někde z druhé strany střechy se ozval čísi hlas.
Místo, na kterém jsem s D-ne seděly, bylo poměrně odstrčené a skryté ve stínu menší budovy, takže jsme byly pro člověka, kterému ten hlas patřil, v mrtvém bodě.
"Co tím myslíš, dvojnici?"
"Jako, když je B-ko doma, tak se její dvojnice courá po venku a tak?"
"Eh? Cože? To má být něco jako paranormální jev?"
"Nemám tušení. Ale, víš, B-ko je slušná holka, takže možná se její potlačované pocity nahromadily a…"
"Nahromadily? Cože?!"
"Ahaha, vždyť víš, jak to myslím! Pocity jako 'Chci jít dneska večer ven~' a tak."
"Vůbec nechápu o čem to mluvíš~"
"Ale já jsem slyšela, že jsou lidi, kteří ji fakt jako viděli~…"

-Měla jsem intuitivní pocit, že za tohle mohl A-ya.
To, že to byl příběh o mně, byl dostatečný důkaz sám o sobě, ale navíc do toho přimíchal okultní tématiku, takže o jeho vině nebylo pochyb.
"Jak se opovažuje…"
"Ufufu…… B-ko je rozkošná i když je naštvaná."
"… Po škole hned půjdu tam, co vždycky."
"Rozumím."

Když zvonění ohlásilo konec přestávky, nebe ještě víc zčernalo a školu pohltil tlukot deště.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama