Kamera

10. července 2016 v 23:51 | Aelynn |  Povídky
Neprodleně po té, co uslyším zaklapnout vchodové dveře, se podívám na hodinky. Moji rodiče by se měli vrátit až tak za dvě nebo tři hodiny, takže do té doby mám celý dům jenom pro sebe. Pomalu se přemístím do obývacího pokoje, kde se uvelebím na pohovce s ovladačem v ruce a začnu přepínat mezi dostupnými programy. Skoro všude dávají zprávy, občasnou výjimkou jsou placené programy nebo náboženské kanály, kde někdo káže o spáse světa. Povzdechnu si a rozhodnu se, že by nebylo na škodu pro změnu udělat něco do školy. Většinou školu nijak zvlášť neprožívám, ale dneska večer se vážně nudím - a navíc jsem tenhle úkol měl odevzdat už včera. Vstanu a ovladač, který s nezájmem odhodím, se odrazí od pohovky a dopadne na roh stolku. Televize na vteřinu zabliká a pak se v ní zobrazí živý záznam z jedné z bezpečnostních kamer nainstalovaných na našem pozemku. Chvíli se upřeně dívám na obrazovku. Je to video z kamery, která je umístěná někde nad naší garáží a snímá vjezd k nám do domu a ulici před ním. Kolem prochází pár venčící psa. Bohužel záznam nemá žádnou zvukovou stopu. Ještě chvíli obraz sleduju, nadšený myšlenkou, že vidím někoho, kdo nemůže vidět mě. Protože se nějakou dobu nic nestane, vstanu.




Projdu potemnělou chodbou do svého pokoje. Jednou rukou zvednu učebnici, která leží na mém psacím stole a tou druhou list papíru, tužku a gumu. Se snahou nic neupustit ještě zvednu ořezávátko. S rukama plnýma věcí se vydám zpátky do obýváku. Sednu si na gauč a všechno položím na stolek. Moje tužka se skutálí ze stolku, a když se sehnu, abych ji zvednul, podaří se mi všimnout si stínu na televizní obrazovce. Okamžitě soustředím veškerou svoji pozornost na záznam v televizi. Je to jenom kočka přecházející přes cestu. S tužkou v ruce a s odhodláním dokončit to, na čem jsem sotva začal pracovat, začnu zapisovat věty na linkovaný papír. Ve skutečnosti nemám tušení, o čem to vlastně píšu; předělávání vět z učebnic je mým jediným talentem a ve většině ostatních věcí nestojím za nic.

Po asi patnácti minutách práce na úkolu jsem se vším hotov. Se ztuhlými rameny se zhroutím na pohodlný hřejivý gauč, který v tu chvíli vypadá víc než lákavě. Zvednu ovladač a letmo se podívám na televizní obrazovku s plánem přepnout program. Najednou se zastavím. Jako by někdo zmrazil moje končetiny. Dál zírám na obrazovku s vytřeštěnýma očima. Moje srdce bije čím dál tím rychleji, až jeho tlukot slyším někde hluboko v hlavě. Jakási zvláštní vysoká postava stojí před vjezdem do našeho domu. Vypadá to, že se snaží nahlédnout dovnitř domu přes přední okna. Když znovu získám schopnost se hýbat, rozběhnu se tak rychle, jak to jenom jde ke vstupním dveřím, abych se ujistil o tom, že je zamčeno. Zkontroluju i zadní dveře a všechna okna. Ať už je to cokoliv, moji rodiče se s tím vypořádají, až dorazí domů. Podívám se ven z okna mé ložnice předtím, než ho zavřu - vážně, pořád tam stojí. Zírá přímo na mě. Slezu dolů do přízemí, nervózní a vyděšený z představy, že sebemenší zvuk by tu věc mohl upozornit na to, kde se nacházím. Sednu si zpátky na gauč, a co nejvíc se skrčím, aby to nemohlo rozpoznat mou siluetu. Bez mrknutí sleduju ten nehnutelný stín na televizní obrazovce.

Uplynou minuty a pak celá hodina; moje pozornost je pořád upřená na televizi. Už přes hodinu tam stojí bez hnutí. Není to člověk. Chci si vytáhnout deku, přetáhnout si ji přes hlavu a schovat se, ale nemůžu si dovolit dělat žádné unáhlené pohyby. Cítím, že mě to sleduje přes zatažené žaluzie. Mám po celém těle husí kůži. Ve vzduchu cítím jakousi zvláštní těžkou atmosféru, a mám strach, že mě dřív nebo později udusí. Nadskočím, když zaslechnu, jak kolem domu projíždí auto. Na moment se podívám směrem k oknu, abych zjistil, jestli i oni vidí tu věc. Nevidí. Prostě jedou dál. Otočím se zpátky k televizi a udělá se mi špatně od žaludku. Auto se na záznamu z kamery nikdy neobjevilo; v tuhle chvíli bych měl být ještě schopen vidět to vozidlo v rohu obrazovky, a přitom jediné, co vidím, je temná silnice. Ta věc je na videu pořád vidět, ale když se podívám ven z okna, nic tam nestojí. Video na obrazovce je už asi přes hodinu zaseklé. Cítím, jak to sleduje každý můj pohyb i přes zatažené žaluzie proto, že to vůbec nepotřebuje k mému sledování okna. Našlo si to cestu dovnitř.



Originál odsud
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 11. července 2016 v 0:14 | Reagovat

Viem, že to je v tomto type poviedok skoro svätokrádež, ale ja by som niekedy vážne rád vedel "čo bol ten Netvor zač"

2 Aelynn Aelynn | 11. července 2016 v 0:25 | Reagovat

[1]: Sdílím tvé pocity. Zjištění "co je netvor zač" nicméně v tomhle případě nejspíš znamená smrt, takže asi lepší nevědět.

3 ofifn ofifn | 11. července 2016 v 20:37 | Reagovat

Hehe, spooky :)

Děkuji za překlad! 8-)

4 Aelynn Aelynn | 11. července 2016 v 21:11 | Reagovat

[3]: Není zač! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama