Dnes se ukážou dvojníci (část druhá)

15. července 2016 v 15:47 | Aelynn |  ShuuenPro

Uběhlo několik hodin a moji rodiče se vrátili domů.
Snažila jsem se jim vyhnout a jenom jsem se dál držela za kolena ve svém pokoji, celý první i druhý den.
Třetí den jsem se rozhodla zbavit dopisu, knihy i záložky. Vyplížila jsem se z domu a zašla jsem do nedalekého parku, kde jsem je všechny hodila do zapadlého kouta. Celým parkem silně voněly květiny a mně se z toho dělalo zle. Myslela jsem si, že až se vrátím domů, možná se něco stane, ale spletla jsem se a nakonec nastalo ráno bez jakékoli změny.
Čtvrtý den si začali mý spolužáci užívat volného týdne a chodit ven, jako by s nimi to, co se stalo, nemělo nic společného. Pozvali mě, abych šla s nimi, ale já jsem se jen omluvila a odmítla jsem je.
A pak přišel pátý den.
Došlo mi několik dalších zpráv od spolužáků, kteří chtěli, abych s nimi někam zašla.
Mezi nimi se našlo pár těch, kteří si o mě upřímně dělali starosti, ale já jsem na ně nemohla myslet jinak, než na lidi bez srdce.
Možná je zvláštní, že to říkám zrovna já, někdo, kdo je povrchní a jenom se snaží se všemi vycházet, ale někdo umřel. Tak jak se můžou všichni chovat, jako by se vůbec nic nedělo? Kdybych byla jako oni, byla bych to taky schopná brát na lehkou váhu?



"To, co se stalo, bylo šílený, co? Jsi v pohodě?"
Taky bych rozesílala podobné zprávy?
Ani jsem se sama sebe nemusela ptát. Samozřejmě, že bych psala stejné maily, šla bych někam ven a užívala bych si volna. Měla bych na to zapomenout? Co to vůbec říkám? Jinými slovy, jsem taková. Bezcitná.
Zrovna když jsem uvažovala nad podobnými věcmi, dostala jsem další zprávu.
Začala jsem přemýšlet nad tím, kolik esemesek mi už vlastně došlo a podala jsem si svůj mobil, abych si je přečetla, ale pak jsem se zasekla.

"Takže jsi nakonec vážně přišla~"

……Zase jsem nemohla věřit svým očím.
Vzadu po krku mi stékal ledový pot.

"O čem to mluvíš?"
"Eh? Byla jsi v obchoďáku, ne?"
"Nebyla. Proč si vymýšlíš?"
"Nevymýšlím si! Jsem si jistá, že jsem tě viděla, B-ko! Přestaň blbnout……"
……
"B-ko? Hej, co je? Chováš se divně."
……………………
"-B-ko?"
Přestala jsem odepisovat na její zprávy.

Pak přišel šestý den.
Už od rána pršelo. Po tom, co jsem strávila několik dní zavřená v potemnělém pokoji, jsem ztratila pojem o čase.
Kolik asi bylo hodin?
Možná uběhl další den, a pak zase nastalo nové ráno.
Dostala jsem spoustu dalších textovek o tom, že mě někdo viděl venku.

Někdo se za mě vydává a chodí po městě……?
Mohla za tohle Záložka Smrti?
Co to bylo……? Co to mělo znamenat?!?


--Pipipipipipipipi!

"……Ah!"

Mým pokojem se rozezněl elektronický zvuk. Znamení příchozího hovoru.
Překvapivě mi …… volal C-ta.
Sice jsme si vyměnili kontakty, ale ještě nikdy předtím mi nevolal, takže jsem si nemohla pomoct a cítila jsem se poměrně nejistě.
"……H-haló?"
"………………A-yu zavraždili……"

--Klik. Píp …… píp ……

To bylo vše.
To bylo všechno, co mi řekl, tak slabým a tichým hlasem, že jsem si ani nebyla jistá, že opravdu patří jemu.
"……Eh?"
Zmohla jsem se jenom na tuhle chabou odpověď a to i přesto, že mě už druhá strana ani nemohla slyšet.

……Co tím myslel?
Ayu…… zavraždili?
Neumřel, ale někdo ho zavraždil……?

Bez mrknutí oka jsem upřeně zírala před sebe.
Celý můj pokoj pohltilo ticho.

A pak najednou to mrtvolné ticho znovu narušil náhlý zvuk.
I když jsem se ani televize, ani ovládačky nedotkla, moje televize začala vydávat zvuk.
……Přesně … přesně jako v ten den……!


"……Dobré ráno. Přinášíme vám dnešní předpověď počasí."

Monotónní hlas moderátora se odrážel od stěn mého pokoje.
Jeho lhostejný hlas zněl přímo nelidsky.

"Dnes bude v celém okruhu města zataženo s nadměrným výskytem dvojníků…… Dávejte si, prosím, pozor."

……Dvojníci? Co to má--

--Ding dong.

"……Áá!!"
Zvonek na našich vstupních dveřích zmrazil moje tělo.

--Ding dong.

Že by naši dneska nebyli doma……?
Znovu zazvonil zvonek.
Velice opatrně jsem se vydala k dveřím do domu.
Nechtěla jsem poslouchat zvuk televize víc, než jsem musela, a i kdyby to měl být jenom poslíček, potřebovala jsem s někým mluvit a uklidnit se.

--Ding dong.

Přešla jsem k předním dveřím a velice pomalu jsem přiblížila své oko k hledítku.
…… Z nějakého důvodu jsem nebyla schopná zjistit, kdo stojí za dveřmi a místo toho jsem v hledítku viděla jenom odraz svého vlastního oka.

Zvenčí ke mně dolehla vůně květin, které už touhle dobou dávno odkvetly.

"……?"

--Škráb!
--Ding dong ding dong.

Škráb!! Škráb škráb škráb škráb!!
Ding dong ding dong ding dong ding dong ding dong ding dong ding dong ding dong!!



………… Škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb škráb


"…Áá!!"
Někdo na druhé straně dveří otáčel klikou tak prudce, že se mi zdálo, že se každou vteřinou zlomí.
Nevědomky jsem vykřikla a spadla jsem na zem.

Škráb……

Když zaslechl člověk na druhé straně dveří můj hlas, přestal pohybovat klikou.


"…………Proč nevyjdeš ven?"


Přinutila jsem svoje tělo k pohybu a postavila jsem se na nohy.
Utekla jsem se do svého pokoje, schoulila jsem se na posteli do klubíčka, zakryla jsem se dekou a zacpala jsem si uši.
Pořád jsem slyšela chrčení televize a vzdálené prudké klepání a zvonění, které se mísilo s lámáním klikou. Ani jsem nebyla schopná poznat, jestli ten robotický hlas mluví dál, nebo už odezněl.

"Pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc pomoc!!"
Mumlala jsem si pro sebe tichou modlitbu.
Už nechci nic vidět; už nechci nic slyšet-!
"Proč nevyjdeš ven? Hej? Proč? Hej? Hééééééééj!!"

Někde v dálce se ozval hlasitý zvuk a já jsem ještě víc strnula.

"Ne ne ne ne!! Už dost!! Pomoc pomoc!!"

Bylo to zvláštní a nechápala jsem, kde se v mých myšlenkách vzala právě v tu chvíli jeho tvář.
……Jeho škodolibý, sarkastický úsměv……
"Pomoz miii………………………………….A-yooo……"

Někdo vstoupil do mého pokoje.
Moje televize se vypla.
Následovalo ticho.



--A pak!

Někdo ze mě strhl deku a další věc, co jsem uviděla, bylo, jak na mě z naprosté blízkosti zíraly… moje oči.
Bylo to podruhé, co se naše pohledy střetly.
Lehce se ode mě vzdálily, až jsem nakonec viděla celou tvář zalitou spokojeným úsměvem.
Byla to tvář, kterou jsem vídala tak často, že jsem ji důvěrně znala.



--Bez pochyby ta tvář patřila……


"……Ochráním tě."

Slova pronesená tak, tak laskavým tónem
a nůžky zdvižené vysoko nad hlavu.
Áá, už to chápu.


……Pachatelem je……

*



"xxxxxxxxxxxxxxxxxx"



--Televize ležela na podlaze a osvětlovala protější stěnu zvláštními vzory.
Pokojem se rozléhal hlas moderátora smíchaný s hlasitým chrčením televize.

"Přinášíme vám aktuální předpověď počasí. Dnes bude po celé zemi zataženo s nadměrným výskytem dvojníků. Dávejte si, prosím, pozor."
"Pokračujeme seznamem dosavadních obětí. Ten, co sám hrál Hru na schovávanou pro jednoho a ten, co ignoroval stanovené požadavky. Zítřejšími oběťmi jsou…………"





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 John John | E-mail | 7. srpna 2016 v 20:06 | Reagovat

Hmm, snad nevadí, že napíšu dosavadní dojem z toho všeho.

Tak teď jsem z toho jelen. Liška je tedy D-ne? Pokud jsem to správně pochopil, D-ne zavraždila B-ko? Ale nějak potom nechápu, jak se tam dostala, když tam byla "dvojnice B-ko".

Nebo snad D-ne se opravdu rozhodla vypadat jako B-ko?

No, řekl bych, very confused. Tak snad se to pomalu začne rozmotávat :D :)

2 Aelynn Aelynn | 7. srpna 2016 v 21:05 | Reagovat

[1]: Ehehe, my bohužel nesmíme nic prozrazovat. Ale ono se to ještě vysvětlí. Více méně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama