Čas na zabíjení (část druhá)

12. července 2016 v 20:58 | Aelynn |  ShuuenPro

*

Po tom, co skončilo dopolední vyučování, byla třída ještě neklidnější, než bych si kdy dokázal představit.
Můj příběh se mezi ostatními rozšířil rychlostí, která předčila mé očekávání.
Jediné, co jsem teď mohl dělat, bylo zadržovat dech a snažit se moc nevyčnívat.
Všichni budou hltat můj příběh, aniž by si mě kdokoli všiml.

"Aniž by kdokoli z nich tušil, že jsem si to na místě vymyslel."

Ještě jsem nikdy nezaznamenal takové množství psaníček, které mezi třídou kolovalo.
Obvykle jsem za sebe a před sebe musel posílat tak jedno denně, ale dnes už jich mýma rukama prošlo rovných šest.
Jelikož jsem s jistotou věděl, o čem se v nich píše, aniž bych musel hlouběji prozkoumat jejich obsah, na chvíli jsem se cítil jako jasnovidec.



Možná je tak trochu náhlé se o tom zmiňovat zrovna teď, ale mým koníčkem je vymýšlet a šířit tyhle smyšlené příběhy o ostatních studentech.
Někdy se nabourám do školního fóra a rozšířím v něm nějakou smyšlenou informaci, jindy využívám řetězových dopisů, nebo prostě sám začnu rozesílat tahle holčičí psaníčka.
Díky těmto metodám roznáším smyšlené příběhy a pak už jenom tiše pozoruji, jak je masy studentů dál a dál šíří se zvědavostí sobě vlastní.
Moje příběhy ovlivňují veřejnost velice zvláštním způsobem - je vážně zábavné sledovat, jak mi jde všechno podle plánu.
Jistý moudrý muž kdysi řekl, že svět je pouhým jevištěm - v tom případě se já cítím jako dramatik.
Vezmu něčí tragédii a publiku ji představím jako komedii.
Miluju to.
Konec konců, fakt, že povídačky můžou změnit lži, je pouhou iluzí.
Copak v tomhle světě dokáže někdo skutečně odlišit pravdu od lži?
Existují jenom věci, které se "zdají být pravdou" a věci, které se "zdají být lží".
Drby se pohybují na hraně těchto dvou kategorií.
To je důvodem, proč lidé drby zbožňují. Stejně jako já.
Hrál jsem si s telefonem, zatímco jsem naslouchal okolnímu šrumu třídy.
Kdesi za mnou se bavila partička oblíbených holek.
"Já jsem ji taky viděla."
"I když to vypadá, že je vzorná studentka, zdá se, že se noc co noc toulá po venku."
"Zajímalo by mě, která z nich je skutečná a která podvodnice."

…Kuku. Jak se dalo čekat, všichni na to skočili, aniž by se nad tím dvakrát zamysleli.

Potom, co jsem naposledy zkontroloval obrazovku svého telefonu, jsem si lehnul na lavici, abych skryl svůj spokojený úsměv, a předstíral jsem spánek. Uklidňující zvuk deště, který dál padal z šedivého nebe, splynul s šeptáním spolužáků, a vzdáleně mi připomínal zvuk televize bez signálu.
Postupně jsem nechal spánek převzít nade mnou kontrolu-

"-B-ko… musí být pěkně naštvaná."




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama