Červenec 2016

Vysvětlivky k překladům

15. července 2016 v 17:01 | Aelynn |  Jiné

Po dlouhém dumání jsem se rozhodla při překladech používat původní formát, tedy nezbavovat se japonských sufixů a zbytečně překlady nepočešťovat. Zatím si nejsem jistá, jestli u tohohle formátu zůstanu, nebo jestli u některých novel od svého odhodlání upustím, ale u novel typu Hakomari, kde jména a způsob, kterým se jednotlivé postavy oslovují, hrají podstatnou roli, bohužel nemám na výběr. (Pak zase vyvstává problém se skloňováním, ale to už je jiná záležitost).


Co jsou to lehké novely

15. července 2016 v 16:23 | Aelynn |  Jiné

Informace o tom, co to vlastně překládám, kdyby to někoho zajímalo.

Light novel (původně ライトノベル - "raito noberu"), v češtině lehká novela, je wasei-ego, jinými slovy japonský termín složený z anglických slov. Jedná se o kratší literární útvar, obvykle okolo 40 000 - 50 000 slov, určený převážně pro žáky nižších a vyšších středních škol (u nás druhý stupeň základní školy + střední škola). Někdy jsou zkráceně označovány jako ranobe (ラノベ) nebo jako LN (na západě). Jedná se o literární útvar vyskytující se pouze v Japonsku, v našich končinách byste s ním asi moc nepochodili.

LN jsou obvykle považovány za méně kvalitní literaturu (narozdíl od autorů typu Murakami), která se snadno čte.


  • Seznam mnou přeložených lehkých novel
  • Seznam budoucích projektů


Tak zas někdy

15. července 2016 v 15:50 | Aelynn |  ShuuenPro

-Jsem dokonalá.
"B-ko-chan, vždycky ti to tak sluší!"
"Že? A taky máš skvělej vkus, úplně jak nějaká modelka!"
"Chytrá, milá… Fakticky ti závidím~"

"Eh-… Ale no tak, lidičky, to vůbec není pravda."

"Ale je!"
"Navíc máš talent i na sporty! Škoda, že nechodíš do žádného kroužku~"

"Hmm… v porovnání s lidmi, co v nějakém kroužku jsou a opravdu se něčemu věnují, to vážně nic není."

"Ale no tak, nebuď tak skromná. Navíc jsi neskutečně oblíbená u kluků."
"Že-? Ale od B-ko se něco takového dalo čekat~"
"Kdybych byla kluk, hned bych se do tebe zamilovala!"
"Ahaha."
"Povídej, povídej, líbí se ti někdo?"

"Hmm~ …To bych ani neřekla~"

"Eh- To je nuda~"
"Ale, víš, on stejně neexistuje kluk, co by si zasloužil někoho, jako je B-ko."
"Přesně."
"Každopádně, kdyby tě náhodou někdo zaujal, určitě nám o tom řekni! Musíš!"

"Dobře, jestli chcete."

"Slíbilas to~!"
"Slíbila!"
"Ale ne, už bude zvonit na hodinu."

-Správně, jsem dokonalá.
Dokonalá…… podvodnice.

Najednou ke mně přistoupila jedna moje spolužačka.
"…….Áá, erm, B-ko."
"Copak? Potřebuješ ještě něco?"
"……Nooo, není to nic důležitého, ale……"
"……Hm?"
"Áá, no…… erm…"
"?"

"…………B-ko, ty jsi začala používat jiný šampón?"






Písnička k téhle části novely (překlad od Kariny-chan):



Dnes se ukážou dvojníci (část druhá)

15. července 2016 v 15:47 | Aelynn |  ShuuenPro

Uběhlo několik hodin a moji rodiče se vrátili domů.
Snažila jsem se jim vyhnout a jenom jsem se dál držela za kolena ve svém pokoji, celý první i druhý den.
Třetí den jsem se rozhodla zbavit dopisu, knihy i záložky. Vyplížila jsem se z domu a zašla jsem do nedalekého parku, kde jsem je všechny hodila do zapadlého kouta. Celým parkem silně voněly květiny a mně se z toho dělalo zle. Myslela jsem si, že až se vrátím domů, možná se něco stane, ale spletla jsem se a nakonec nastalo ráno bez jakékoli změny.
Čtvrtý den si začali mý spolužáci užívat volného týdne a chodit ven, jako by s nimi to, co se stalo, nemělo nic společného. Pozvali mě, abych šla s nimi, ale já jsem se jen omluvila a odmítla jsem je.
A pak přišel pátý den.
Došlo mi několik dalších zpráv od spolužáků, kteří chtěli, abych s nimi někam zašla.
Mezi nimi se našlo pár těch, kteří si o mě upřímně dělali starosti, ale já jsem na ně nemohla myslet jinak, než na lidi bez srdce.
Možná je zvláštní, že to říkám zrovna já, někdo, kdo je povrchní a jenom se snaží se všemi vycházet, ale někdo umřel. Tak jak se můžou všichni chovat, jako by se vůbec nic nedělo? Kdybych byla jako oni, byla bych to taky schopná brát na lehkou váhu?


Dnes se ukážou dvojníci

15. července 2016 v 15:46 | Aelynn |  ShuuenPro

Vrátila jsem se k sobě do pokoje.
Stejně jako vždycky jsem se povalila na postel, němě jsem zírala na strop a jako by v pominutí smyslů jsem přemítala o tom, co se ten den stalo. Odehrálo se toho tolik a zažila jsem tolik šoků, co ještě nikdy v životě.
Ale když jsem ležela na své posteli, cítila jsem se překvapivě klidně.
Bylo to nejspíš proto, že se přede mnou najednou objevila spousta věcí, na které jsem nedokázala nalézt odpovědi, takže se moje mysl rozhodla jednoduše přestat myslet.

"……"


Neklid v neznámu (část třetí)

15. července 2016 v 15:43 | Aelynn |  ShuuenPro
*
Když nad tím teď přemýšlím, možná jsme tehdy udělali osudovou chybu.
Byla jsem tehdy v takovém šoku, že si pamatuju jenom útržky toho, co se stalo.

Najednou se pokojem rozezněl hlasitý zvuk.
Zapnula se televize.
Cítila jsem, že mi přeběhl mráz po zádech, jako by mou páteř nahradil krápník z ledu.
Cítila jsem se, jako kdybych právě spolkla něco šíleně sladkého, ostrého a přesoleného, to všechno najednou.
Možná to bylo proto, že moje uši ohlušilo chrčení televize, ale měla jsem pocit, že bylo příliš ticho, protože byl všude kolem hluk, a všechno mi znělo příliš hlasitě, protože bylo kolem hrobové ticho-nedokázala jsem v tom najít rozdíl. Ale i přesto jsem z nějakého důvodu byla schopná rozpoznat robotický hlas, který z televize vycházel.
"―Hra s jedním zrádcem, "liškou", začala."



Neklid v neznámu (část druhá)

15. července 2016 v 15:39 | Aelynn |  ShuuenPro


*

-Po škole jsme s D-ne hned šly do staré školní budovy.
Když jsme došly do druhého patra a otevřely jsme dveře od třídy, ve které se kdysi učila hudební výchova, všimly jsme si, že už tam někdo je.

Neklid v neznámu

15. července 2016 v 15:37 | Aelynn |  ShuuenPro

-Stalo se to jednou při obědě.
Pokaždé, když jsem potřebovala trochu čerstvého vzduchu, jsem si vyšla na střechu a jenom tak jsem sledovala nebe.
V ten den bylo bohužel zrovna zataženo. V deštivé dny jsem ve vzduchu cítila zvláštní vůni, takže jsem je neměla ráda.
Nicméně právě díky tomuto počasí se na střeše v podobné dny málo kdo ukázal, takže to mělo i své výhody.
Na chvíli si odpočinout na klidné, prázdné střeše… přesně to byl můj záměr. Nicméně to mi v poslední době nebylo umožněno.

Pomluva toho dne

15. července 2016 v 15:36 | Aelynn |  ShuuenPro

-Jsem dokonalá.
"B-ko-chan, vždycky ti to tak sluší!"
"Že? A taky máš skvělej vkus, úplně jak nějaká modelka!"
"Chytrá, milá… Fakticky ti závidím~"

"Eh-… Ale no tak, lidičky, to vůbec není pravda."

"Ale je!"
"Navíc máš talent i na sporty! Škoda, že nechodíš do žádného kroužku~"

"Hmm… v porovnání s lidmi, co v nějakém kroužku jsou a opravdu se něčemu věnují, to vážně nic není."

Po 27 753tí (xxx)

15. července 2016 v 13:16 | Aelynn |  Hakomari

Po 27 753tí

*škráb* *škráb* *škráb* *škráb*--

Co je to za zvuk? Je to mimořádně tichý zvuk, kterého bych si téměř ani nevšimla, kdybych nenastražila uši. Ale je to zvuk, který nesmím přeslechnout; zvuk, který pochází z hloubky mě samotné.

*škráb* *škráb* *škráb* *škráb*--

Zevnitř mne se ozývá drobné, miniaturní škrábání. Odkud? --No, to škrábání je uvnitř mě, takže něco odírá mé vnitřnosti, samozřejmě.

*škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb* *škráb*--

Interlude

15. července 2016 v 13:11 | Aelynn |  Hakomari

Prožívám situaci, kterou si dovedu vybavit, jenom když sním.

Dostal jsem od něj 'schránku'.

"Nemusíš si dělat starosti! Ačkoli je zcela normální očekávat, že to bude 'něco za něco', nic tím neztratíš. Ani nepřijdeš o něco cenného, ani ti to nevysaje duši. Víš, to, co s sebou přináší tyto negativní komponenty, není tento nástroj sám o sobě, ale lidská mysl - povaha člověka, který jej používá. Když ho použiješ správně, tvoje přání se skutečně vyplní, aniž bys za něj musel zaplatit jakoukoli cenu."

Po 27 753tí (část pátá)

15. července 2016 v 13:08 | Aelynn |  Hakomari

*
Asi jsem to měl předpokládat. Ale já jsem nad tím nepřemýšlel, protože jsem si to nechtěl přiznat.

Aya Otonashi došla k závěru, že je zhola nemožné ode mě získat 'schránku'.

Vlastně je docela jednoduché zastavit 'Třídu Zatracení', když znáte pachatele. Je jeden způsob, kterým může získat tu 'schránku', po které toužila natolik, že prožila jeden den víc než 20 000krát.

Takže… co by měla udělat?

Není to jasné?


Po 27 753tí (část čtvrtá)

15. července 2016 v 12:56 | Aelynn |  Hakomari

*
Otonashi-san se potom už nevrátila do třídy - možná šla domů.

Pátá hodina, matematika. Vůbec nechápu látku, kterou nám učitel vysvětluje, ačkoli jsem nejspíš jeho výklad slyšel už milionkrát, a tak celou dobu místo tabule sleduju Mogi-san.

Vážně opustím Mogi-san? Vzdám se dobrovolně toho, co k ní cítím?

Ne. To není možné. Nezáleží na tom, co si moje předchozí já myslelo.

Tohle moje já by se nikdy nevzdalo Mogi-san. A to je to jediné, na čem záleží.

Po 27 753tí (část třetí)

15. července 2016 v 12:54 | Aelynn |  Hakomari
*

Stejně jako obvykle mě odvede na konec školní budovy. A stejně jako obvykle se opře o sloup.

"Nejdřív si s tebou chci něco vyjasnit. Nemám v plánu si s tebou povídat. Prostě budeš poslouchat, co říkám, jako idiot."

"…O tom snad můžu rozhodnout sám."

Zkouším si trochu vyskakovat, ale Otonashi-san se na mě jenom chladně podívá.

"Hoshino, víš po kolikáté už tohle je? Ne, nevíš. Už po 27 753tí."

To je doopravdy šílené číslo.

Po 27 753tí (část druhá)

15. července 2016 v 12:49 | Aelynn |  Hakomari

*
Tentokrát mě Otonashi-san neoslovila.

Ne, vlastně si myslím, že se to stalo i minule. Přesně si to nepamatuji, ale mám ten pocit, že to takhle proběhlo už párkrát.

O obědové přestávce sedí Aya Otonashi sama v lavici a velice unaveně jí chleba.

Tentokrát to budu já, kdo ji zkontaktuje.

Už jenom z toho pomyšlení mi celé tělo ztuhne a srdce mi začne bít jako o život. Její odmítavé chování vůči ostatním kolem ní vytvořilo obrovskou bariéru, která sama o sobě mému stresu taky zrovna neubírá.

"…Otonashi-san."

Po 27 753tí

15. července 2016 v 12:46 | Aelynn |  Hakomari

Po 27 753tí

Hodina tělocviku, fotbal.

Protože jsem dostal ránu přímo do obličeje a tekla mi krev z nosu, ležím na klíně Mogi-san.

Najednou začnu přemýšlet nad tím, jaké pocity ji asi vedly k tomu, že se k tomu nabídla. Možná se pokouší docílit toho, abych si jí víc všímal?

Nemám sebemenší ponětí; když se na ni nenápadně podívám, její tvář je bez výrazu jako vždycky.

"…Mogi-san."

"Copak?"

"Na co teď myslíš?"

"Eh?"

Po 5 232hé

15. července 2016 v 12:38 | Aelynn |  Hakomari

Po 5 232hé

"Kasumi Mogi přejel nákladní vůz."






Po 4 609té

15. července 2016 v 12:37 | Aelynn |  Hakomari

Po 4 609té

"Haruakiho přejel nákladní vůz."






Po 2 602hé (část sedmá)

15. července 2016 v 11:53 | Aelynn |  Hakomari

*
Jak se dalo čekat, třetího března 2 602hé časové smyčky pršelo. Šel jsem do školy o něco dřív než minule a jinou cestou, abych se vyhnul místu té nehody, i když jsem kvůli tomu musel jít oklikou. Abych odvrátil útok Otonashi-san… nebo spíš abych nemusel to scénu vidět podruhé.

Když vejdu do třídy, Daiya už sedí ve své lavici. Jakmile si mě všimne, jde za mnou.

"Co se děje, Daiyo?"

Z nějakého důvodu mi Daiya hned neodpoví. Podívá se mi do očí. Je ve skrývání pocitů stejně dobrý jako vždycky, ale tentokrát je očividně něco jinak.

"……Ohledně té knížky, co jsme o ní včera mluvili."

Po 2 602hé (část šestá)

15. července 2016 v 11:50 | Aelynn |  Hakomari
*
Haruaki si povzdychne a strčí si do pusy hranolku.

"Aha. Takže Aya-chan… ne, Aya Otonashi mě zabila…"

Jak Haruaki navrhnul, šli jsme do McDonald's. Dva studenti v uniformách, co předstírali nevolnost a ulili se ze školy, uprostřed dne. Ještě stále nemůžu potlačit touhu vzít nohy na ramena pod nátlakem všech těch pohledů, které se na nás upírají.