Kopity kop, šup sem hop

14. září 2018 v 13:24 | Aelynn |  Bláboly

Rozhodla jsem se stát průkopníkem. Kopníkem. Kopáčem.



Takže jsem vytáhla ze sklepa lopatu, hodila jsem si přes na záda a vydala jsem se do hrobky. Prodírala jsem se zatuchlou chodbou páchnoucí po hnilobě a ulepenou rukou jsem se snažila odstrkovat z cesty sto let staré pavučiny, které brázdily strop i stěny kobky. A pak jsem se dala do kopání. I když to bolelo, i když mi praskala lebka a z odřenin na dlaních se řinula krev, odhazovala jsem plné lopaty hlíny. Až jsem to konečně našla. Hluboko pod nánosy špíny ležela zakopaná skříňka s vlhkým papírem popsaným škrábanci, které jsem už nikdy nechtěla vidět. Moje staré texty.

No, dobře. Důvodem tohoto kopání možná nebyla ani tak touha po průkopníčení. Možná to byla spíš lenost, nebo snad prázdnota. Stálá bolest, která se mi usadila kdesi hluboko v hrudi a která odmítala odejít. Nic se nedařilo a do ničeho se mi nechtělo. Všechno tak nějak postrádalo smysl. Tak jsem se rozhodla sáhnout po rezervách - po věcech, které jsem vytvořila kdysi v začátcích a které jsem nikdy nepoužila. V hlavě si to vysvětluji tak, že se chci soustředit na práci na vlastní písničce. Určitě je to to přijatelnější vysvětlení s menšími následky.

Takže, pokud by to z mého blábolení nebylo jasné, což nejspíš není, protože melu nesmysly - budu teď nějakou dobu vytahovat z šuplíku texty, které jsem kdysi napsala a nikdy nepoužila. Protože… protože proto.

Pozitivní je, že jsem se začala znovu učit japonsky. Ono totiž, mám-li být upřímná, moje učení v poslední době dosti pokulhávalo. Sice jsem s japonštinou byla každý den v kontaktu prostřednictvím mnoha zdrojů, cílené studium to ale zrovna nebylo. Takže jsem se donutila něco se sebou dělat a od začátku prázdnin se každý den dvě hodiny intenzivně učím. Nebo, no, dělám cvičení a opakuji si věci, které už dlouho znám, ale padá na ně v mojí mysli prach. Vážně se chci zlepšit a moct jednou… ech, vlastně ani nemám žádný cíl. Není to nějaká cesta, která by k něčemu vedla. Hmmm, naopak. Nejde mi o sen, ale přímo o tu cestu. Protože mi to dodává jistotu. Důvod. Vlastně ani ten cíl nechci naplnit. Protože až ho naplním, nezbude nic. Nic než prázdno. A pak přijde smrt.


Další věc, kterou bych ráda udělala, je zveřejnění překladů. Což byl hlavní smysl téhle… věci. Blogu. (No dobře, v první řadě mi šlo o tu tančící Charu, ale druhý smysl byl překlad.) Jenomže jak to tak se mnou bývá, nevydrželo mi to, a aniž bych zveřejnila cokoli, co jsem přeložila, nechala jsem to plavat. Už ne víc! Začnu jistou povídkou, kterou mám hotovou už kdoví jak dlouho, pak dodělám Hakomari. Možná bych mohla i začít překládat něco dalšího, ale spíš ne, protože to nemá smysl. Možná nějakou mangu? Ale ne, to je moc práce. Stejně je to jedno, jako ostatně úplně všechno.



 

O zradě a květinách

18. června 2018 v 13:05 | Aelynn |  Texty

私は規制的に繰り返すだけの操り人形。


Hmmm. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že tento víkend budou Higurashi? Nejspíš ne. Já ovšem ano. Hmmm. Ups. Nějak to nevyšlo. Dlouho jsem si lámala hlavu tím, jakou písničku zrealizovat, až nakonec zvítězila tato. Přece jen… Den otců by se měl nějak oslavit.

Ač je mi záhadou, proč tomu tak je, tahle písnička není absolutně vůbec známá. Což je obrovská škoda, protože já osobně na ní ujíždím už léta. Vlastně už jsem ji jednou zpívala, japonsky. Šlo tehdy o sborovou spolupráci, první, ve které jsem se kdy angažovala. Tématem byla Červená Karkulka a já jsem navrhla právě tuhle písničku. K mé nesmírné radosti tehdy zbytek party souhlasil a písničku jsme nazpívaly. Nakonec to ovšem stejně nevyšlo; nepodařilo se nám video dokončit včas, takže jsme ze soutěže automaticky vypadly. Přijde mi nemyslitelné, že od té doby už uběhly čtyři roky. Einsteine, proč mi to děláš? Tohle není fér.

Každopádně. Jelikož už jsem obdržela nechápavý (a pochopitelný) dotaz typu "o čem to, proboha, je?", tady je moje teorie. Snažila jsem se zůstat nestranná, nicméně stejně jde v textu nejspíš vidět, jak jsem to myslela. Jak v originálu, tak v mojí verzi se objevuje hromada narážek na smrt a zničenou krásu. To mě vedlo k domněnce, že zpěvačka už je s největší pravděpodobností po smrti. A nejspíš to nebyla zrovna přirozená smrt; byla zavražděna a zakopána ("její tělo bude navráceno zemi"). Nejvzácnější květ, o který tedy byla obraná, je její život. Vražda ji zničila jak po fyzické (přišla o svou krásu a má strach, že si ji takovou už nikdy nebude pamatovat), tak po psychické stránce (nyní ji naplňuje nenávist a zášť, ztratila tedy svou nevinnost). Nyní je zničená, zrazená, roztrhaná - ale jedna věc ji uklidňuje, a to konkrétně myšlenka na pomstu. Její "hrob" (nebo spíš místo, kde bylo její tělo ukryto) časem obroste jedovatými květinami, kterými svého vraha zabije a připraví ho o život, stejně jako ji on připravil o ten její. Proto se může smát, jelikož kdo se směje poslední, ten se směje nejlíp.


To je moje osobní teorie. Oficiální vysvětlení není, takže si to každý může vysvětlit po svém. Nejčastější je nejspíš teorie o znásilnění ("květ" tedy představuje panenství). Otrávené květiny pak představují nemoc, kterou násilníka při styku nakazila (což mu jaksi není známo). I ta ovšem zůstává nepotvrzena. Autorovo "うらぎりとどくとはなのものがたりです" také moc nepomáhá.




O kozlech a dětech

28. května 2018 v 13:19 | Aelynn |  Spolupráce

"Miluju kozla."


A je to venku! Konečně! Dlouho probíraná spolupráce je nyní na světě a já jsem šťastná, že se s ní mohu vytasit. Zároveň je to velký comeback Undertale, kterou jsem opomíjela poslední… rok, přibližně. Moje láska k ní už není tak intenzivní jako kdysi, protože ji vystřídaly jiné posedlosti, takže chyběla motivace. Přesto jsem stále slibovala, že to ještě není konec, a nyní vám mohu představit důkaz pravosti mých slov.

Moc plánů na písničky z Undertale už ale bohužel nemám. Dokončila jsem skoro všechno, co jsem kdysi sama sobě slibovala, takže plánovací část mého mozku pohltila prázdnota. Neznamená to, že jsem skončila; pořád je tu minimálně slibovaná píseň o Chaře, nicméně bych se ráda soustředila spíš na další projekty.

Všem nicméně děkuji za trpělivost při čekání na tento Undertale duet! Snažili jsme se a jsme rádi, že se naše snaha vyplatila. Milujeme vás!

Každopádně. Ráda bych si utřídila myšlenky a nějak zpracovala momentálně chystané projekty. (Já vím, dělám to pořád a nikdy to nemá valné výsledky. Ale co už. Třeba to jednou vyjde a já dodržím, co jsem slíbila.)

 


Vlk s určitým posláním

23. dubna 2018 v 23:06 | Aelynn |  Texty

もう息ができないの


Minulý týden se mi stala naprosto neuvěřitelná věc. Stále nad ní nevěřícně kroutím hlavou a byla jsem nucena ji zařadit na svůj soukromý "tomu neuvěříš" seznam. No dobře, možná trochu přeháním a zas tak velká událost to nebyla, ale rozhodně šlo o něco, o čemž bych nikdy nečekala, že se to stane.

Sedím si tak hezky v obýváku u televize, snažím se nemyslet na to, jak ukončit to utrpení a poslouchám na maximální hlasitost Slušnej kanál, přičemž si se sadismem sobě vlastním v hlavě plánuji, jak budu Rebelem mučit babičku při její další návštěvě.

Tak si tedy sedím, utápím se v psychických bolestech a snažím se nemyslet na to, že má existence má asi stejnou hodnotu jako shnilý hadr na podlahu, kterým jsem před týdnem vytřela zašpiněnou terasu a pak jsem ho celý zapáchající s odporem odhodila (za použití pinzety, samozřejmě), načež zaslechnu něco známého.

Co to, kde to? Mé uši najednou zaregistrují úvodní tóny známé písničky.

Na tom by vlastně nebylo nic tak zvláštního. Stává se mi to na "Slušným kanálu" celkem často. Vlastně mám už v hlavě rozjetý menší ambiciózní projekt, chystám se založit si věštící kancelář. Princip je to poměrně prostý, ačkoli geniální. Tajně doufám, že se s ním jednou snad dostanu i do pořadu Vědmy radí a budu moct stát po boku hvězd, jakými jsou například Janička nebo Anie, mé životní idoly. Trik spočívá v tom, že předpovídám budoucnost na základě toho, kolik na Slušným kanálu za den odchytím oblíbených kapel. Pokud se na něm objeví něco, co miluji, ale co je téměř neznámé, znamená to, že mě čeká hodně dobrý den. Skvělé na tom je to, že k tomu nepotřebuji ani žádný speciální stroj, ani Jáchyma.

Každopádně, zbystřím tedy smysly. Zapnu poslední mozkovou buňku, která v mojí hlavě po třech probdělých nocích ještě přežívá. Zvednu zrak. A co nevidím! Muže v masce vlka.

Ano, je to tak. MAN WITH A MISSION. V české televizi. Opravdu. U nás. Můj respekt k tomuto kanálu (coby jedné z mála sledovatelných stanic) opět vzrostl. Uznávám, možná to tak divné není. Jelikož jsem pouze turistou na místní planetě, možná tomu přikládám zbytečnou váhu, a ve skutečnosti jde o zcela běžný jev. Nicméně faktem zůstává, že je to poprvé, co jsem na české stanici viděla videoklip japonské skupiny.

A on to byl v závěru opravdu mimořádný den. Sebevražedné myšlenky na chvíli ustoupily a mě ovinul pocit, že na mně mému bratru záleží. A taky byl pak v televizi Modrý kód, což je skvělý pořad, očividně. Pozitivní nálada mě sice brzy poté přešla a znovu jsem se musela potýkat s existenční krizí, ale aspoň jsem ten večer po dlouhé době konečně usnula bez velkých potíží. Jednou na tom věštění určitě vydělám majlant.


Když mám tento důležitý zážitek z krku...


Psala jsem vůbec o tomhle coveru na Death Note? Protože jsem na něm vážně dřela. Všechno jsem si k němu dělala sama, včetně instrumentálu, takže jsem vlastně na výsledek docela hrdá (nebojte, dlouho mi to nevydrží).

Jenom bych ráda upozornila na "velice nenápadné" narážky, které jsem do textu propašovala. Jako například "ve světle se zatřpytí můj nový svět" - protože Light (světlo) je Kira (キラキラ- třpytit se) a chce vytvořit nový svět (citace z mangy), - get it? No není to ženiální? No tak nic, no…



Hrdinské plány do budoucna

12. února 2018 v 14:17 | Aelynn |  Youtaite věci
Článek už po dvou týdnech, nyehehe! No, skoro.

Takže zpět k archivaci - podařil se mi ohromný úspěch! Konečně jsem po čtyřech letech vydala první písničku, na které jsme s Javim začali pracovat už v době, kdy slavil můj účet na YT asi půlroční výročí. Odložila jsem to asi tisíckrát; upřímně, nemám ponětí proč. Když mě tehdy Javi požádal o spolupráci, byla jsem nadšená; zrovna jsem se chystala jít na důležité zkoušení kvůli uzavření mojí známky z češtiny, na které jsem se kvůli jeho mailu nebyla schopná soustředit. Je šílené, jak čas letí a jak se člověk za tu dobu změní. Těžko se věří, že mi mrknutím oka zmizely čtyři roky života.

Tak či tak, Hero's Soul je na světě! A ano, mám takové tušení, že jsem ji slibovala už přibližně před rokem, což jenom dokazuje, jak skvělý spoleh na mě je.

Právě proto bych ráda využila tenhle prostor k tomu, abych si sepsala, co v nadcházející době chystám. V posledních měsících je toho na mě moc, a pomalu se začínám ve všem ztrácet. Komu jsem odepsala? Na koho jsem zapomněla? Komu jsem slíbila pomoct? S kým jsem si domluvila spolupráci? Asi opravdu začínám bláznit, ale mám ve všem ohromný zmatek. Musím najít pevné dno a nějak se v té záplavě slov zorientovat!



Takže tady je...

Seznam věcí, na které bych se ráda soustředila.



Je to jen malý krůček pro lidstvo, ale velký krok pro jednoho člověka

15. ledna 2018 v 15:29 | Aelynn |  Youtaite věci
Jednou za půl roku bych se opravdu ohlásit mohla.

Vlastně jsem sem chtěla něco napsat už mnohokrát. Nejdřív dobré zprávy. Pak hromadu špatných. Pak to, že se věci uklidnily. Pak to, že se v mém životě nic zajímavého neděje (co by se taky dělo v životě člověka, který celé dny sedí zavřený u sebe v pokoji a čte si). Vždycky jsem to nakonec odložila a nenapsala jsem ani řádek.

Ale ne! To je špatný přístup. No tak, holka, vzchop se!

Takže jsem se rozhodla napsat aspoň něco teď, protože se domnívám, že jsem ve svém životě učinila dost významný posun. Odehrála se totiž důležitá událost. Konečně jsem si pořídila něco, po čem jsem již dlouhé roky toužila - vlastní klávesy. Samozřejmě, už od narození sice vlastním klavír, ale na ten bohužel jaksi nic nenahrajete. I když chcete udělat nahrávku vaší nepochybně bezchybné hry, je to nemožné, protože vám v ní vrže pedál, klavír všemožně rezonuje, soused zrovna akutně používá toaletu, načež bez prodlení skáče do sprchy, neznámý puberťák projíždí za oknem na motorce rychlostí světla, následovaný mužem s krizí středního věku, který si životní nespokojenost kompenzuje tím, že vyhulí rádio ve svém autě s hodnotou několika milionů na maximum, takže vaše nahrávka v závěru zní asi tak, jako kdyby kolem vašeho nástroje zrovna procházel cirkusový průvod. A to samozřejmě nikdo nechce.

Proto jsem se rozhodla na následujících pár měsíců vzdát stravy a pořídit si za všechny dostupné finance klávesy; ty jsem se ihned rozhodla zužitkovat.

Takže jsem vytvořila a nahrála svoje první aranžmá - nevěděla jsem, jestli si na to troufat, protože normálně hraju (jako asi většina lidí) spíše z not, ale... k mému překvapení to vyšlo! Byla jsem nadšená. Radostí bez sebe. Totiž, když člověk zpívá, je to samo o sobě skvělý pocit. Ale když se k tomu i hudebně doprovází... dává do toho ještě větší část sebe sama.

O pár týdnů později jsem se rozhodla tento svůj počin posunout ještě dál a sedla jsem si ke klávesám se záměrem složit vlastní písničku. Nevěděla jsem, jak to dopadne. Ještě nikdy jsem to nedělala, ani mi nikdo nedával instrukce, jak na to.

Proto bylo moje nadšení nesmírné, když se mi opravdu podařilo svoji první životní písničku dovést k realizaci. Ono to žije! Je to můj produkt. Dala jsem tomu zvuk, hlas, slova, cit. Dala jsem tomu všechno, co jsem měla. A jsem hrdá a šťastná, že tu dnes sedím na posteli a ťukám do notebooku (no dobře, na to konkrétně ne, ale...); že se můžu pochlubit tím, že jsem napsala vlastní písničku.

A můžu s jistotou říci, že tohle není konec. Mám hromadu plánů; jenom těžko krotím svoje nadšení. Vlastních písniček bude rozhodně víc. V hlavě mi létá snad stovka nápadů, které chci přivést k životu. S covery samozřejmě skončit nehodlám, to zase ne - japonskou hudbu miluji a je mým cílem dál ji zpřístupňovat i lidem v našich končinách, aby se jim lépe poslouchala a snadněji jí porozuměli. Ale chci své covery čas od času proložit něčím novým, něčím originálním, co ještě nikdo nemohl slyšet. Protože to je zase něco úplně jiného.




Vlastní písnička:



Echo v češtině a hromada omluv

30. října 2017 v 14:06 | Aelynn |  Texty
Poslední článek jsem napsala v červenci? Ups.

V poslední době jsem neměla čas (ani náladu) takřka na nic, ale ráda bych tímto prohlásila, že jsem zpět v plné formě. Na dobu neurčitou, protože si nejsem jistá, jak dlouho mi tohle mé odhodlání vydrží. Mám odteď v plánu nahrávat minimálně jednu písničku každé dva týdny, tedy aspoň takových čtyřiadvacet do roka, což je vcelku ucházející výsledek, ne? Pokud překonám své deprese, možná těch písniček bude ještě o něco víc, takže si myslím, že bych si za své nově nalezené odhodlání zasloužila poplácat po zádech.

Erm. Každopádně, mé nesmírné díky patří všem, kteří tu se mnou po dobu mé kolísavé (ne)aktivity setrvali. Slibuji, že se napravím. Minimálně plány mám obrovské. Hudba bude jednou z mých předních priorit, dokonce se chci pokoušet i o ryze vlastní tvorbu (společně se studiem - proč jsem se proboha rozhodla pouštět do čínštiny - a dalšími duchovno rozvíjejícími činnostmi - minimálně se chystám psát a překládat jak divá). Škoda jen, že místo těchto ušlechtilých zájmů nakonec vždycky sklouznu ke sledování Šlágru a k úchylnému chichotání.

Když jsme u těch překladů - překládat ne moc známé japonské texty byla má primární motivace k založení tohoto blogu. Proto jsem si v poslední době procházela své seznamy knih, co mě zaujaly, a jsem více než odhodlaná pěknou hromadu z nich přeložit do svého mateřského jazyka. Tak nějak jsem si uvědomila, že jsem vlastně naprosto zapomněla na publikování Hakomari; jelikož bych byla opravdu ráda, kdyby tento můj překlad spatřil světlo světa, a kdyby byla aspoň 1% šance, že si ho někdo přečte a dostane se k němu, chystám se vás zahrnout hroudou textu, který nijak nesouvisí s covery, ani s mým osobním životem. Máte naprosté právo tuto horu textu ignorovat, ale upřímně - no tak, Mikage-sensei si zaslouží vaši pozornost!


Tak či tak, na zítřek chystám "strašidelnou" písničku, protože už zase přichází duchařské období roku. Zapojím všechny své síly do práce na ní, abych ji stihla včas dokončit. Zatím aspoň menší reklama na Echo, které už jsem sice dělala před několika týdny, ale přece jenom chci, aby tenhle blog plnil archivní funkci.


(Podotýkám, že text k písničce protentokrát není můj. I tak byla práce na ní ohromná zábava a jsem velmi vděčná za spolupráci.)





R bude nejspíš... důvod

23. července 2017 v 16:36 | Aelynn |  Texty
Je čas na nějaký ten letní optimismus.

Jelikož YouTube tvrdí, že je můj popisek příliš dlouhý (přihlouplé limity, pche), rozhodla jsem se ho překopírovat sem. Takže tadá, následuje vysvětlení poslední písničky.

VYSVĚTLENÍ:
(obsahuje SPOILERY, takže přečíst až po poslechnutí písničky, pěkně prosím)

Ano, slečna je jenom jedna. Všechny tři dívky jsou jedna a tatáž osoba. Celou dobu se snaží odehnat od sebevraždy sebe samu.

První den vyjde slečna na střechu se záměrem se zabít, ale uvidí tam dívku s copy. Ta má problémy s láskou, někdo, koho má ráda, její city neopětuje. Naše hlavní slečna na to odpoví tím, že to přeci není důvod vzdávat život. Jenom nemůže mít něco, po čem touží, ale aspoň v životě o nic nepřišla. Dívka přizná svou chybu, rozhodne se žít dál a "zmizí".

O něco později se naše slečna opět vrací na střechu se stejným cílem. Tam potká malou dívku, která se potýká s šikanou ve škole. Přišla úplně o všechno, nemá přátele, na koho se spolehnout, cítí, že nikam nepatří. Slečna na to odpoví s tím, že to ještě přeci není důvod všechno zahodit; má přece ještě rodinu, které na ní záleží a která ji miluje, má bezpečné místo, zázemí. Dívce to dodá sílu, uzná svou chybu a "zmizí".

Po nějaké době jde naše slečna opět na střechu se stejným záměrem a potká tam dívku ve žlutém svetru, která má "stejné problémy jako ona sama". Zjistí se, že ani doma to není v pořádku - pokaždé, když se vrátí domů, na jejím těle/v její duši se jen objeví další rány.

Naší slečně dojdou argumenty - už nemá sílu dál se odrazovat od smrti. Ačkoli se snaží, už není schopná najít ani jeden důvod, proč to nevzdávat. I přesto udělá ještě jeden poslední zoufalý pokus. Bezradně dívku poprosí, aby to "prostě nedělala". Dívka zmizí.

Když přijde naše slečna následující den na střechu, už jí v tom, k čemu se chystá, nemá co zabránit.

(Jestli nakonec skočí, nebo ji na poslední chvíli někdo zastaví a najde pro ni jiný důvod, proč to nevzdávat, je na vás. Sama za sebe hlasuji za první možnost, ale pokud máte radši šťastné konce, je to jen na vás.)




Kočky nemají obočí

2. července 2017 v 11:42 | Aelynn |  Youtaite věci
Za červen ani jeden článek? No, dobře.

Každopádně. Nemám nic moc, co bych potřebovala světu sdělit, nicméně minulým týdnem počínaje nastává prázdninový režim, což zkráceně znamená to, že za následující dva měsíce stihnu udělat tak maximálně tři písničky. Většinu prázdnin budu bez přístupu k internetu, ale pokusím se na kraji světa, kam se chystám, napsat aspoň nějaký ten text, který bych pak mohla použít.

Tudíž se předem omlouvám, ale další písničku můžete čekat až tak za necelý měsíc. Je toho hodně, musím nabrat dech a hlavně to chvíli potrvá, než budu mít znovu možnost dostat se k nahrávacímu zařízení.

Mezitím přeju pěkné prázdniny, užívejte volna plnými doušky!





Vyhlídky do budoucna

29. května 2017 v 12:52 | Aelynn |  Texty
Chtěla jsem něco napsat, ale nemám absolutně vůbec nic na srdci.

V poslední době mám spoustu práce se školou a i následujících pár týdnů budu vytížená. Pak by měly být prázdniny, pokud se jich tedy dožiju, což znamená, že budu zhruba měsíc jak bez internetu, tak i bez možnosti vytvořit něco nového. Pak nastane září, kdy se budu muset ohánět, takže... bych se k týdennímu nahrávání videí mohla vrátit někdy na podzim. Pokud vůbec. V poslední době ani moc nestíhám odpovídat na komentáře, takže bych vám aspoň tímto způsobem ráda poděkovala za to, že to se mnou ještě nevzdáváte. Když vidím, kolik lidí má náladu pustit si mé kvákání a ještě si to užít, dodává mi to sílu a chuť snažit se dál. Nevím, jak lépe vám všem poděkovat, ale jsem vám za vaši laskavost nesmírně vděčná.

Na následující týdny, případně měsíce, pokud bude málo času, mám tyto plány:

  • Něco od Honeyworks
  • Něco z Higurashi
  • Optimisticky znějící písničku o sebevraždě
  • Něco z Shingeki no Kyojin
  • Něco z Owari no Seraph

Tohle jsou "projekty", na které bych se teď ráda zaměřila. Možná mezi ně vmáčknu i něco jiného, na co budu mít zrovna chuť; možná od některého z bodů upustím. Mám na seznamu ještě desítky dalších písniček, ke kterým se chystám, ale tohle jsou věci, které mě momentálně dost berou, takže mají největší šance na brzkou realizaci.

To by mělo být prozatím všechno - nová písnička by měla vyjít buď tento, nebo příští týden.




Kam dál