Vlk s určitým posláním

23. dubna 2018 v 23:06 | Aelynn |  Texty

もう息ができないの


Minulý týden se mi stala naprosto neuvěřitelná věc. Stále nad ní nevěřícně kroutím hlavou a byla jsem nucena ji zařadit na svůj soukromý "tomu neuvěříš" seznam. No dobře, možná trochu přeháním a zas tak velká událost to nebyla, ale rozhodně šlo o něco, o čemž bych nikdy nečekala, že se to stane.

Sedím si tak hezky v obýváku u televize, snažím se nemyslet na to, jak ukončit to utrpení a poslouchám na maximální hlasitost Slušnej kanál, přičemž si se sadismem sobě vlastním v hlavě plánuji, jak budu Rebelem mučit babičku při její další návštěvě.

Tak si tedy sedím, utápím se v psychických bolestech a snažím se nemyslet na to, že má existence má asi stejnou hodnotu jako shnilý hadr na podlahu, kterým jsem před týdnem vytřela zašpiněnou terasu a pak jsem ho celý zapáchající s odporem odhodila (za použití pinzety, samozřejmě), načež zaslechnu něco známého.

Co to, kde to? Mé uši najednou zaregistrují úvodní tóny známé písničky.

Na tom by vlastně nebylo nic tak zvláštního. Stává se mi to na "Slušným kanálu" celkem často. Vlastně mám už v hlavě rozjetý menší ambiciózní projekt, chystám se založit si věštící kancelář. Princip je to poměrně prostý, ačkoli geniální. Tajně doufám, že se s ním jednou snad dostanu i do pořadu Vědmy radí a budu moct stát po boku hvězd, jakými jsou například Janička nebo Anie, mé životní idoly. Trik spočívá v tom, že předpovídám budoucnost na základě toho, kolik na Slušným kanálu za den odchytím oblíbených kapel. Pokud se na něm objeví něco, co miluji, ale co je téměř neznámé, znamená to, že mě čeká hodně dobrý den. Skvělé na tom je to, že k tomu nepotřebuji ani žádný speciální stroj, ani Jáchyma.

Každopádně, zbystřím tedy smysly. Zapnu poslední mozkovou buňku, která v mojí hlavě po třech probdělých nocích ještě přežívá. Zvednu zrak. A co nevidím! Muže v masce vlka.

Ano, je to tak. MAN WITH A MISSION. V české televizi. Opravdu. U nás. Můj respekt k tomuto kanálu (coby jedné z mála sledovatelných stanic) opět vzrostl. Uznávám, možná to tak divné není. Jelikož jsem pouze turistou na místní planetě, možná tomu přikládám zbytečnou váhu, a ve skutečnosti jde o zcela běžný jev. Nicméně faktem zůstává, že je to poprvé, co jsem na české stanici viděla videoklip japonské skupiny.

A on to byl v závěru opravdu mimořádný den. Sebevražedné myšlenky na chvíli ustoupily a mě ovinul pocit, že na mně mému bratru záleží. A taky byl pak v televizi Modrý kód, což je skvělý pořad, očividně. Pozitivní nálada mě sice brzy poté přešla a znovu jsem se musela potýkat s existenční krizí, ale aspoň jsem ten večer po dlouhé době konečně usnula bez velkých potíží. Jednou na tom věštění určitě vydělám majlant.


Když mám tento důležitý zážitek z krku...


Psala jsem vůbec o tomhle coveru na Death Note? Protože jsem na něm vážně dřela. Všechno jsem si k němu dělala sama, včetně instrumentálu, takže jsem vlastně na výsledek docela hrdá (nebojte, dlouho mi to nevydrží).

Jenom bych ráda upozornila na "velice nenápadné" narážky, které jsem do textu propašovala. Jako například "ve světle se zatřpytí můj nový svět" - protože Light (světlo) je Kira (キラ- třpytit se) a chce vytvořit nový svět (citace z mangy), - get it? No není to ženiální? No tak nic, no…


 

Hrdinské plány do budoucna

12. února 2018 v 14:17 | Aelynn |  Youtaite věci
Článek už po dvou týdnech, nyehehe! No, skoro.

Takže zpět k archivaci - podařil se mi ohromný úspěch! Konečně jsem po čtyřech letech vydala první písničku, na které jsme s Javim začali pracovat už v době, kdy slavil můj účet na YT asi půlroční výročí. Odložila jsem to asi tisíckrát; upřímně, nemám ponětí proč. Když mě tehdy Javi požádal o spolupráci, byla jsem nadšená; zrovna jsem se chystala jít na důležité zkoušení kvůli uzavření mojí známky z češtiny, na které jsem se kvůli jeho mailu nebyla schopná soustředit. Je šílené, jak čas letí a jak se člověk za tu dobu změní. Těžko se věří, že mi mrknutím oka zmizely čtyři roky života.

Tak či tak, Hero's Soul je na světě! A ano, mám takové tušení, že jsem ji slibovala už přibližně před rokem, což jenom dokazuje, jak skvělý spoleh na mě je.

Právě proto bych ráda využila tenhle prostor k tomu, abych si sepsala, co v nadcházející době chystám. V posledních měsících je toho na mě moc, a pomalu se začínám ve všem ztrácet. Komu jsem odepsala? Na koho jsem zapomněla? Komu jsem slíbila pomoct? S kým jsem si domluvila spolupráci? Asi opravdu začínám bláznit, ale mám ve všem ohromný zmatek. Musím najít pevné dno a nějak se v té záplavě slov zorientovat!



Takže tady je...

Seznam věcí, na které bych se ráda soustředila.



Je to jen malý krůček pro lidstvo, ale velký krok pro jednoho člověka

15. ledna 2018 v 15:29 | Aelynn |  Youtaite věci
Jednou za půl roku bych se opravdu ohlásit mohla.

Vlastně jsem sem chtěla něco napsat už mnohokrát. Nejdřív dobré zprávy. Pak hromadu špatných. Pak to, že se věci uklidnily. Pak to, že se v mém životě nic zajímavého neděje (co by se taky dělo v životě člověka, který celé dny sedí zavřený u sebe v pokoji a čte si). Vždycky jsem to nakonec odložila a nenapsala jsem ani řádek.

Ale ne! To je špatný přístup. No tak, holka, vzchop se!

Takže jsem se rozhodla napsat aspoň něco teď, protože se domnívám, že jsem ve svém životě učinila dost významný posun. Odehrála se totiž důležitá událost. Konečně jsem si pořídila něco, po čem jsem již dlouhé roky toužila - vlastní klávesy. Samozřejmě, už od narození sice vlastním klavír, ale na ten bohužel jaksi nic nenahrajete. I když chcete udělat nahrávku vaší nepochybně bezchybné hry, je to nemožné, protože vám v ní vrže pedál, klavír všemožně rezonuje, soused zrovna akutně používá toaletu, načež bez prodlení skáče do sprchy, neznámý puberťák projíždí za oknem na motorce rychlostí světla, následovaný mužem s krizí středního věku, který si životní nespokojenost kompenzuje tím, že vyhulí rádio ve svém autě s hodnotou několika milionů na maximum, takže vaše nahrávka v závěru zní asi tak, jako kdyby kolem vašeho nástroje zrovna procházel cirkusový průvod. A to samozřejmě nikdo nechce.

Proto jsem se rozhodla na následujících pár měsíců vzdát stravy a pořídit si za všechny dostupné finance klávesy; ty jsem se ihned rozhodla zužitkovat.

Takže jsem vytvořila a nahrála svoje první aranžmá - nevěděla jsem, jestli si na to troufat, protože normálně hraju (jako asi většina lidí) spíše z not, ale... k mému překvapení to vyšlo! Byla jsem nadšená. Radostí bez sebe. Totiž, když člověk zpívá, je to samo o sobě skvělý pocit. Ale když se k tomu i hudebně doprovází... dává do toho ještě větší část sebe sama.

O pár týdnů později jsem se rozhodla tento svůj počin posunout ještě dál a sedla jsem si ke klávesám se záměrem složit vlastní písničku. Nevěděla jsem, jak to dopadne. Ještě nikdy jsem to nedělala, ani mi nikdo nedával instrukce, jak na to.

Proto bylo moje nadšení nesmírné, když se mi opravdu podařilo svoji první životní písničku dovést k realizaci. Ono to žije! Je to můj produkt. Dala jsem tomu zvuk, hlas, slova, cit. Dala jsem tomu všechno, co jsem měla. A jsem hrdá a šťastná, že tu dnes sedím na posteli a ťukám do notebooku (no dobře, na to konkrétně ne, ale...); že se můžu pochlubit tím, že jsem napsala vlastní písničku.

A můžu s jistotou říci, že tohle není konec. Mám hromadu plánů; jenom těžko krotím svoje nadšení. Vlastních písniček bude rozhodně víc. V hlavě mi létá snad stovka nápadů, které chci přivést k životu. S covery samozřejmě skončit nehodlám, to zase ne - japonskou hudbu miluji a je mým cílem dál ji zpřístupňovat i lidem v našich končinách, aby se jim lépe poslouchala a snadněji jí porozuměli. Ale chci své covery čas od času proložit něčím novým, něčím originálním, co ještě nikdo nemohl slyšet. Protože to je zase něco úplně jiného.




Vlastní písnička:


 


Echo v češtině a hromada omluv

30. října 2017 v 14:06 | Aelynn |  Texty
Poslední článek jsem napsala v červenci? Ups.

V poslední době jsem neměla čas (ani náladu) takřka na nic, ale ráda bych tímto prohlásila, že jsem zpět v plné formě. Na dobu neurčitou, protože si nejsem jistá, jak dlouho mi tohle mé odhodlání vydrží. Mám odteď v plánu nahrávat minimálně jednu písničku každé dva týdny, tedy aspoň takových čtyřiadvacet do roka, což je vcelku ucházející výsledek, ne? Pokud překonám své deprese, možná těch písniček bude ještě o něco víc, takže si myslím, že bych si za své nově nalezené odhodlání zasloužila poplácat po zádech.

Erm. Každopádně, mé nesmírné díky patří všem, kteří tu se mnou po dobu mé kolísavé (ne)aktivity setrvali. Slibuji, že se napravím. Minimálně plány mám obrovské. Hudba bude jednou z mých předních priorit, dokonce se chci pokoušet i o ryze vlastní tvorbu (společně se studiem - proč jsem se proboha rozhodla pouštět do čínštiny - a dalšími duchovno rozvíjejícími činnostmi - minimálně se chystám psát a překládat jak divá). Škoda jen, že místo těchto ušlechtilých zájmů nakonec vždycky sklouznu ke sledování Šlágru a k úchylnému chichotání.

Když jsme u těch překladů - překládat ne moc známé japonské texty byla má primární motivace k založení tohoto blogu. Proto jsem si v poslední době procházela své seznamy knih, co mě zaujaly, a jsem více než odhodlaná pěknou hromadu z nich přeložit do svého mateřského jazyka. Tak nějak jsem si uvědomila, že jsem vlastně naprosto zapomněla na publikování Hakomari; jelikož bych byla opravdu ráda, kdyby tento můj překlad spatřil světlo světa, a kdyby byla aspoň 1% šance, že si ho někdo přečte a dostane se k němu, chystám se vás zahrnout hroudou textu, který nijak nesouvisí s covery, ani s mým osobním životem. Máte naprosté právo tuto horu textu ignorovat, ale upřímně - no tak, Mikage-sensei si zaslouží vaši pozornost!


Tak či tak, na zítřek chystám "strašidelnou" písničku, protože už zase přichází duchařské období roku. Zapojím všechny své síly do práce na ní, abych ji stihla včas dokončit. Zatím aspoň menší reklama na Echo, které už jsem sice dělala před několika týdny, ale přece jenom chci, aby tenhle blog plnil archivní funkci.


(Podotýkám, že text k písničce protentokrát není můj. I tak byla práce na ní ohromná zábava a jsem velmi vděčná za spolupráci.)





R bude nejspíš... důvod

23. července 2017 v 16:36 | Aelynn |  Texty
Je čas na nějaký ten letní optimismus.

Jelikož YouTube tvrdí, že je můj popisek příliš dlouhý (přihlouplé limity, pche), rozhodla jsem se ho překopírovat sem. Takže tadá, následuje vysvětlení poslední písničky.

VYSVĚTLENÍ:
(obsahuje SPOILERY, takže přečíst až po poslechnutí písničky, pěkně prosím)

Ano, slečna je jenom jedna. Všechny tři dívky jsou jedna a tatáž osoba. Celou dobu se snaží odehnat od sebevraždy sebe samu.

První den vyjde slečna na střechu se záměrem se zabít, ale uvidí tam dívku s copy. Ta má problémy s láskou, někdo, koho má ráda, její city neopětuje. Naše hlavní slečna na to odpoví tím, že to přeci není důvod vzdávat život. Jenom nemůže mít něco, po čem touží, ale aspoň v životě o nic nepřišla. Dívka přizná svou chybu, rozhodne se žít dál a "zmizí".

O něco později se naše slečna opět vrací na střechu se stejným cílem. Tam potká malou dívku, která se potýká s šikanou ve škole. Přišla úplně o všechno, nemá přátele, na koho se spolehnout, cítí, že nikam nepatří. Slečna na to odpoví s tím, že to ještě přeci není důvod všechno zahodit; má přece ještě rodinu, které na ní záleží a která ji miluje, má bezpečné místo, zázemí. Dívce to dodá sílu, uzná svou chybu a "zmizí".

Po nějaké době jde naše slečna opět na střechu se stejným záměrem a potká tam dívku ve žlutém svetru, která má "stejné problémy jako ona sama". Zjistí se, že ani doma to není v pořádku - pokaždé, když se vrátí domů, na jejím těle/v její duši se jen objeví další rány.

Naší slečně dojdou argumenty - už nemá sílu dál se odrazovat od smrti. Ačkoli se snaží, už není schopná najít ani jeden důvod, proč to nevzdávat. I přesto udělá ještě jeden poslední zoufalý pokus. Bezradně dívku poprosí, aby to "prostě nedělala". Dívka zmizí.

Když přijde naše slečna následující den na střechu, už jí v tom, k čemu se chystá, nemá co zabránit.

(Jestli nakonec skočí, nebo ji na poslední chvíli někdo zastaví a najde pro ni jiný důvod, proč to nevzdávat, je na vás. Sama za sebe hlasuji za první možnost, ale pokud máte radši šťastné konce, je to jen na vás.)




Kočky nemají obočí

2. července 2017 v 11:42 | Aelynn |  Youtaite věci
Za červen ani jeden článek? No, dobře.

Každopádně. Nemám nic moc, co bych potřebovala světu sdělit, nicméně minulým týdnem počínaje nastává prázdninový režim, což zkráceně znamená to, že za následující dva měsíce stihnu udělat tak maximálně tři písničky. Většinu prázdnin budu bez přístupu k internetu, ale pokusím se na kraji světa, kam se chystám, napsat aspoň nějaký ten text, který bych pak mohla použít.

Tudíž se předem omlouvám, ale další písničku můžete čekat až tak za necelý měsíc. Je toho hodně, musím nabrat dech a hlavně to chvíli potrvá, než budu mít znovu možnost dostat se k nahrávacímu zařízení.

Mezitím přeju pěkné prázdniny, užívejte volna plnými doušky!





Vyhlídky do budoucna

29. května 2017 v 12:52 | Aelynn |  Texty
Chtěla jsem něco napsat, ale nemám absolutně vůbec nic na srdci.

V poslední době mám spoustu práce se školou a i následujících pár týdnů budu vytížená. Pak by měly být prázdniny, pokud se jich tedy dožiju, což znamená, že budu zhruba měsíc jak bez internetu, tak i bez možnosti vytvořit něco nového. Pak nastane září, kdy se budu muset ohánět, takže... bych se k týdennímu nahrávání videí mohla vrátit někdy na podzim. Pokud vůbec. V poslední době ani moc nestíhám odpovídat na komentáře, takže bych vám aspoň tímto způsobem ráda poděkovala za to, že to se mnou ještě nevzdáváte. Když vidím, kolik lidí má náladu pustit si mé kvákání a ještě si to užít, dodává mi to sílu a chuť snažit se dál. Nevím, jak lépe vám všem poděkovat, ale jsem vám za vaši laskavost nesmírně vděčná.

Na následující týdny, případně měsíce, pokud bude málo času, mám tyto plány:

  • Něco od Honeyworks
  • Něco z Higurashi
  • Optimisticky znějící písničku o sebevraždě
  • Něco z Shingeki no Kyojin
  • Něco z Owari no Seraph

Tohle jsou "projekty", na které bych se teď ráda zaměřila. Možná mezi ně vmáčknu i něco jiného, na co budu mít zrovna chuť; možná od některého z bodů upustím. Mám na seznamu ještě desítky dalších písniček, ke kterým se chystám, ale tohle jsou věci, které mě momentálně dost berou, takže mají největší šance na brzkou realizaci.

To by mělo být prozatím všechno - nová písnička by měla vyjít buď tento, nebo příští týden.




Projekt Guilty Crown se chýlí ke konci

11. května 2017 v 9:18 | Aelynn |  Texty
Dlouho jsem nic nenapsala. Ale jsem stále naživu (kupodivu).


Pokud jste si náhodou všimli, že v poslední době nějak klesá frekvence vydávání nových videí, no, není to jenom váš osobní pocit. Procházím si teď obtížným obdobím v reálném životě, zatěžuje mě škola a navíc jsem na tom mizerně po psychické stránce, protože jaro je na deprese jedno z nejhorších období (hned po listopadu - tedy, aspoň u mě to tak vždycky platilo).

Snažím se na sobě pracovat a když už nic jiného, o každé volné chvíli (kdy zrovna nebuším hlavou o zeď) pracuji na nových písničkách, abych nějak zaplnila svoje vnitřní prázdno a neupadla do naprosté beznaděje. Díky tomu mám spoustu nových plánů a projektů, které zní v mojí hlavě naprosto skvěle.

(Otázkou ovšem zůstává, jak budou vypadat v reálu.)

Nová písnička by měla vyjít tento víkend, dvě další mám už nahrané a čekají na zmixování, ke dvěma dalším mám rozpracované texty a asi pět jiných si v hlavě plánuju do budoucna. Takže bych asi měla o něco rozšířit seznam chystaných coverů, než se mi podaří na tyhle svoje plány zapomenout.


Každopádně, snažím se říct to, že jsem ještě neskončila. Nehodlám to na tomhle světě zabalit. Ještě pár měsíců bych tu měla vydržet. Tak do listopadu minimálně, to pak přijde další zlé období a uvidí se.

Prozatím aspoň archivuji text k Euterpe, kterou se mi po letech podařilo dokončit (kdo by to byl čekal).
Tímto mám tedy za sebou Bios, My Dearest i Euterpe, což jsou skoro všechny písničky z Guilty Crown, na kterých jsem chtěla pracovat. Možná se dostanu i k Departures, ale to nemůžu slíbit. Nebo spáchám nějaké medley, které bude tyhle tři písničky kombinovat. To taky neslibuji. Hudbu k tomuhle anime mám nicméně velmi ráda, takže se s ní nechci ještě rozloučit.






Rozhovor

3. dubna 2017 v 13:25 | Aelynn |  Youtaite věci
Co znamená ta extrémně tajemná přezdívka? Proč vlastně zpívám? Odpovědi na tyto a další palčivé problémy jsou nyní na dosah ruky.

Zdravím. Před pár dny jsem odbržela dotaz, který by šel několika slovy shrnout jako: "Jsi tohle ty?"
Takže bych na tento dotaz ráda nějak zareagovala. Ne. Ta slečna, co tančí kozáčka v tričku s nápisem "I <3 oppai" a dakimakurou v náručí nejsem já. Jde o moje mladší zkažené dvojče, které se před pár lety poddalo žánru ecchi a od té doby s ním není rozumná řeč.

(Víte co? Neposlouchejte mě. Melu hovadiny.)

Skutečná odpověď zní "ano, jsem to já".

Před pár měsíci mě jedna milá slečna kontaktovala s tím, že by se mnou ráda udělala rozhovor pro školní časopis. Nabídka mě velmi, velmi, velmi (x100) potěšila a samozřejmě jsem souhlasila. Takže jsme rozhovor nakonec spáchaly.

Upřímně, neměla jsem tušení, že byl rozhovor už zveřejněn a že je všeobecně dostupný (pokud tedy máte připojení k internetu). Takže když se to ke mně o víkendu doneslo, tetelila jsem se blahem.

Čímžto se dostávám k hlavnímu smyslu tohoto článku... Pokud by vás to třeba zajímalo... *dun dun dun*

Rozhovor se mnou je nyní k dispozici, a to konkrétně zde.


(Větší písmo už na skladě neměli.)

Jde jenom o pár otázek, takže by přečtení nemělo zabrat příliš času. Moc ráda bych tímto poděkovala slečně, která se mnou rozhovor dělala, i každému, kdo si ho případně přečte. Nemůžu dostatečně vyjádřit, jak hrozně mě tenhle váš zájem těší.




Tak trochu straším, ale mám Naději

19. března 2017 v 17:56 | Aelynn |  Texty
Po velmi dlouhé době konečně zase nějaký ten update.

Začla bych takovou výstražnou zprávou - bohužel se momentálně potýkám s jistými nepříjemnými záležitostmi a obávám se, že by mohly vést ke zrušení mého účtu na YT. Upřímně, možná jenom zmatkuji a pevně doufám, že na tuto situaci nedojde, ale kdyby byly mé nejhorší obavy vyslyšeny, ráda bych aspoň někde umístila varování. Zpěv a hudba je moje všechno a velmi mi pomáhá po psychické stránce, takže i kdybych náhodou opravdu ztratila svůj kanál, tedy i zhlédnutí, odběratele, komentáře a všechno to ostatní, neskončila bych (tedy, možná bych následkem těchto událostí spáchala sebevraždu, ale rozhodně bych pokračovala ze záhrobí). Založila bych si kanál nový, na stejnou přezdívku. Publikovala bych dál, takže pokud na tuhle situaci skutečně dojde (vážně nechci nic přivolávat), byla bych štěstím bez sebe, kdybyste si našli i můj nový kanál. (I když vás samozřejmě nechci k ničemu nutit, eh.)

Skutečně doufám, že všechno nakonec dobře dopadne, ale kdoví - když se něco může pokazit, pokazí se to. (Ať žije optimismus.)

Minulý týden byly v mém kraji jarní prázdniny, takže se mi na pár dní dostalo požehnaného odpočinku. Měla jsem opravdu velké plány, z nichž se mi nakonec nepodařilo ani jeden zrealizovat. Vizuální novela, na kterou se třepu už bůhvíjak dlouho, stále leží v mojí staré složce a padá na ni virtuální prach, a dlouhý seznam nedokoukaných anime, který si vedu, nezhubnul ani o jednu položku, ba naopak, podařilo se mi na něj přidat asi 15 nových titulů. Někdy si říkám, že se mi na začátku jakýchkoli prázdnin vždycky podaří vlézt do červí díry, která mě vyklopí ze svých útrob přesně večer před opětovným začátkem školních povinností.

Přes všechny nezdary se mi aspoň podařilo dokončit píseň, na kterou jsem si brousila zuby už několik měsíců. Šlo o ONE's hope, skladbu, která mě pokaždé bez výjimky rozpláče. Víte, co je hrozné na vztazích? Přesně tohle. Jakmile nějaký vztah začne, může jedině skončit a zanechat člověka se zlomeným srdcem. (Jej!)

Tahle písnička pro mě nicméně hodně znamená a ráda bych ji věnovala své nejdražší mámě, která si toho se mnou mnoho vytrpěla. Je to moje osobní hrdinka.

Pokud mi to škola umožní, ráda bych příští týden nahrála další ukecané video, v němž bych odpověděla na posluchači položené otázky. Blíží se totiž výročí, které mi přijde až neuvěřitelné - na YT už totiž nahrávám téměř čtyři roky. Musím říct, že to uteklo jako voda, a že jsem velmi ráda, že jsem tehdy svůj prvotní stud nakonec (byť s obtížemi) překonala.


Teď zase běžím studovat a budu tiše doufat, že se nakonec všechno v dobrém vyřeší.



Kam dál